Upoutaný model „U-TRENÉR“, Jaroslav Brož, ČSR 1948

Na úvod mi dovolte trochu historie o počátcích upoutaných modelů v naší republice, jak jsem je zaznamenal:

V únorovém čísle časopisu Mladý letec (ročník XIII, číslo 6) roku 1948 se v celostránkovém článku zmínil V. Procházka o připravované první soutěži upoutaných modelů v naší vlasti. Tato měla být pořádána v květnu 1948 v Mladé Boleslavi a slibovala velkou podporu pořádajícího aeroklubu, včetně dotací krásnými cenami a putovním pohárem.

Dále čtenáře uvedl do problematiky doposud známých a používaných systémů a způsobů řízení, kde čerpal z dlouholetých zkušeností amerických modelářů, a článek doplnil hezkými názornými obrázky. Nastínil také jakási pravidla pro soutěžní létání.

Aby svoji podporu pro věc ještě znásobil, v témže čísle zveřejnil svůj řiditelný model letadla „U-MODEL“ na detonační motorek 2-3ccm. Popravdě řečeno – čin to byl průkopnický, ale model ne zrovna stavebně jednoduchý, stejně jako způsob jeho řízení.

Tímto jednoduchým byl ale vskutku právě „U-TRENÉR“ J.Brože v následujícím březnovém čísle téhož časopisu (č.7), o kterém pojednává tento příspěvek. Jednoduchá konstrukce, nesouměrný profil, nenáročný stavebně i materiálově, spolehlivý a dostupný Super Atom 1,8 – a hlavně již vahadlové řízení.

Jak dopadla vlastní soutěž jsem bohužel zatím nevypátral, ale už jen zmínka o ní rozpoutala upoutaneckou vášeň a bouři mezi českými modeláři, jak avizuje četnost fotografií U-modelů a příspěvků v Mladém letci právě toho roku, stejně jako další plány modelů v tom roce vydané – U-AKROBAT J.Brože (IPRO) a populární RODEO V.Procházky (Mladý technik).

Takže 70 let uplynulo – a kde jsou tyto modely? Nějaké pokusy tu byly, a věřím že ještě budou, kolegové…

I já si dal za cíl nějakého toho dobového upoutance postavit a na jednom z našich sletů prezentovat. Jelikož jsem naposledy na lankách létal pár let před získáním občanského průkazu, padla volba právě na U-TRENÉRA. Kdyžtak ta rána nebude tolik bolet J

Motor jsem vymontoval z motorových sání Polár ( https://www.khmm.cz/2018/02/05/model-zavodnich-motorovych-sani-polar-csr-1948/ ), posbíral všechen potřebný materiál na hromádečku (moc toho třeba není) a za týden po chvilkách byl model vlastně hotový!

Křídlo (moc ho pravda taky „není“) je školou jednoduchosti, trochu zajímavosti či krásy – ale hlavně pevnosti mu dodalo páskování žeber.

Kormidla – na ty stačilo pravítko a lámací nůž, a když už jsem lámal – nad rámec výkresu a předlohy jsem zlomil kormidlo směrovky vpravo (ven z kruhu), jak je obvyklé dnes.

Trup jsem začal výrobou 3ks přepážek, vklíněných mezi vzadu slepené 2 trupové nosníky (tu motorovou jsem přímo vyosil cca 1,5° vpravo, abych nemusel motor podkládat – jak avizuje stavební postup až na samém konci) a vylepení uložení křídel. Pak trochu ohýbání ocelových drátu a ejhle – máme ostruhu a podvozek, omotáme, zamotáme nití.

Když jsem vyřízl obě bočnice trupu a jal se je lepit na trup s vidinou rychlého progresu, u druhé jsem se zastavil: herdek, jak tam pak dostanu vahadlo s řídícími dráty? Takže krok zpět, nejdříve vyrobit vahadlový systém. Ten je dle originálu (žádný prefabrikát kat.č. XY), jen jsem po zkušenosti s osazováním ocelových táhel usoudil, že dírky bude vhodné vypouzdřit hliníkovými trubičkami kvůli vymačkávání (s následky vůlí v řízení) – stejně tak vylepšením podložkami, po kterých táhla k lankám kloužou a do překližky se nezařezávají. Myslím, že nic proti pravidlům – jen prevence a poznatky nové doby (nebo zbytečná práce, jestli…bááác).

Až po vlepení tohoto srdce modelu do trupu jsem bočnice dokončil – a zbývalo jen bříško trupu.

Střih z plánku sedl naprosto perfektně (potěšující) – ale aplikace překližkového dílu byla asi nejsložitější fází stavby modelu. Ale nenechám se přeci zahanbit, takže po několika pokusech a mnoha sinusoidních stavech mysli dokončeno! Brousit na tomto modelu není moc co.

Po základní kompletaci a nafocení „kostrouna“ – vzhůru do lakovny (ve kterou se v době dovolené zbytku rodiny proměnila kuchyň).

Potah křídla je z nějakého středního papíru, lakováno klasickým způsobem – nic víc.

Dumal jsem nad nějakým zabarvením trupu při lakování, abych potřel rozdíl v barevnosti jednotlivých použitých materiálů a překližek. Nástřik barevným sprejem je pracný, zbytečný a neautentický, nakonec jsem tedy zvolil lakování lesklým nitrolakem obarveným červenou tinkturou. Neočekával jsem – a ani nežádal jednotnou barevnost a nešmouhovatost, prostě je to školní model – tak ať tak vypadá! Chtělo to hooodně vrstev, styl a trpělivost, ale nakonec jsem byl s výsledkem spokojený. Stejně tak jsem natřel připravené překližkové kryty nehezkých středů polopneumatických kol D57mm (na ty se někdy na modelech zapomíná, a je to škoda). Ocasní plochy jsem nechal v čisté barvě překližky, jen zalakovány.

Při kompletaci zabere nejvíce času asi klapka výškovky – ale vymyšleno je to autorem parádně a plně funkčně, takže jsem nevymýšlel kolo a jen se držel návodu. Zaháčit táhlo do vahadla je posledním krokem – a už se TO hýbe jak má!

Po kompletním sestavení modelu jsem zkusil polohu těžiště – a něco je špatně. Pokusným zjištěním je třeba dovážit 20g vzadu!

Netuším proč, pátrám dokonce po rozdílu váhy motoru Super Atom – originál vs. mnou použitá replika MP Jet (ten rozdíl je zanedbatelný, řádově 15g v neprospěch repliky) – ale ten nemohl těžiště tolik ovlivnit. Ano, kdyby byla kormidla z „opravdovější“ těžší překližky, nebylo by dovažování tolik – ale i tak by těžiště jistě nevyšlo. Dořešil jsem to vlepením závaží pod výškovku, nu což…

Výsledná váha modelu je 330g a žasnu opět nad rozdílem, kdy v razítku plánku je uvedených gramů jen 260. Asi poprvé, co mám model postavený těžší, než je uvedeno (ale kde jsem nabral a kam bych co přidal, když není co a kam?).

Ale u upoutanců se na TO nehraje, stejně tak jako na vypočítané zatížení 66 gramů na decimetr křídla (pro zajímavost – Procházkův U-MODEL má zatížení cca 80g/dm2).

S vidinou brzkého záletu jsem obstarával vše ostatní potřebné.

Když jsem začal řešit řídící rukojeť, bylo mi jasné že bude též samodomo dřevěná (asi bych se s uchem od kanystru jako tehdy nespokojil), a inspirací mi byl nákres z dobového plánku U-AKROBATA.

Lanka – ocelové struny jsem zavrhl hned v zárodku (po zkušenostech z dětských let), a i v popisu stavy se píše o šňůrách na štiky – takže vzhůru do rybářských potřeb.

Znáte ten pocit, když na vás v této prodejně zírají jako na cvoka, že nechcete nic na ryby, ale na letadla (případně lodičku)? Naštěstí jsme si na sebe už zvykli, takže jsem bez dalších erudovaných dotazů zakoupil pletenou šňůru tl. 0,30 s tahem 15kg = dostatečná rezerva.

Na uložení připřavených lanek jsem pořídil provizorní (= nafurt) cívku, lanka jsou barevně označena kousky bužírky a pro napojení k rukojeti vybavena jak jinak – rybářskými karabinami s obrtlíky.

Zálet modelu byl naplánovaný na slet v Chotěšicích. Protože je tam použitelná zpevněná vzletová dráha (její rozšířená část na konci) a hlavně dostatek kolegů sudiček – a tedy potencionálních mechaniků. A i mezi nimi se našli tací, kteří mají s U-modely zkušenosti, takže jsme dali hlavy dohromady při předletové přípravě, v zájmu civilizace a zachování modelu. Byl mírně doosen motor a pro jistotu doplněno prozatimní závaží na vnější konec křídla (které se tehdy asi „nenosilo“, rozhodně bych jej zpětně do koncového žebra křídla před potahem vlepil či přišil, cca 5g pro vyrovnání váhy lanek). Diskuse a dilema bylo i o vrtuli – jsem zvyklý na klasických motorácích používat na daný motor vrtule D280-300mm, zde je v popisu uvedena vrtule D200mm. Ano, tohle by k upoutanci sedělo – ale nedalo mi to a pro zálet použil maximálně možný průměr vrtule daný podvozkem, a to dřevěnou 260/140. Ale rozhodně to (snad) není konečné řešení. Po navázání lanek (shodli jsme se též, že délka lanek 12m je až dost, takže začneme na 10m) už následoval vůbec první start, tak jak jej můžete vidět na videu z Chotěšic, které naleznete ZDE a ZDE. Videa poskytl Martin Křesadlo.

Žádné překvapení se nekonalo, krev netekla a nezametalo se – bylo dodrženo slíbené z popisu stavby: model se sám ochotně odlepil od země a spořádaně létal, na pohyby rukojeti reagoval spolehlivě (použitá šňůra má sice minimální průtah, který ale řízení vůbec neovlivňuje).

Pouze motor byl slabinou – originál nádrž vytáhne za 40 vteřin a tak lety nebyly dlouhé. To ale nelze modelu vyčítat a je to řešitelné třeba externí nádrží nebo novým motorem, který by si stavitel i U-TRENÉR rozhodně za tyto krásné chvíle s upoutanci zasloužil!

Nebojím se tvrdit, že tento model uřídí každý, komu se nezamotá hlava ve středu kruhu – takže jestli TO chcete zkusit, tak tady najdete plán v měřítku1:1 (dar kolegy z KHMM):U-Trenér_výkres_1:1

Na stavbu dalšího upoutance – rozhodně opět historického (tentokráte většího a zlobivějšího – ať se i supi dočkají), a další létání nejen „v kruhu“ se těší

Michael Vosika, Ruda nad Moravou,  2018

PS: poděkování všem, kteří fandili = všem, a zvláště těm, kteří se stali mými mechaniky…