Model závodních motorových saní „Polár“, ČSR 1948
Když jsem takhle listoval v archívu starých časopisů a kochal se umem a fištrónem našich předchůdců, narazil jsem na tuto modelářskou kratochvíli a hned mne učarovala, to musím jednou realizovat! Pak si říkám – ten Mladý letec je z ledna 1948 – mno to má brzy kulatých 70 let. A bylo o termínu realizace rozhodnuto!
Vše podstatné o vlastním modelu je popsáno v přiloženém stavebním návodu a výkresu.
Už na podzim jsem oslovil kolegu a kamaráda Petra Knoba – potřebuju lípu!
Petr se jen zeptal: „Na co ji chceš?“ A to asi neměl dělat, protože hned jak jsem mu poslal podklady ke stavbě, věděli jsme, že lípu budeme potřebovat 2x! Petr připravil pro nás oba dostatek lipového dřeva dle mého soupisu, já ještě dodal výkresy 1:1 – a ani jsme se nenadáli, byl tu leden 2018 a čas realizace. Petr, coby „hoch od fochu“ disponující zkušenostmi, strojovým vybavením a opravdovou truhlářskou dílnou začal první – výřez trupu, obroušení a příprava základních dílů pro něj byla skoro rutina, ale předem avizoval: „Chlape, je s tím práce a hlavně ten binec kolem, Ty v paneláku – lituju Tě !“ Snad si nemyslel, že mě zastraší, hih?
Inu – začal jsem i já: trup z lipového dřeva jsem nahrubo vyříznul na strojní lupénkové pile – nejtěžším to vybavení mé dílny, s prořezem asi o 5mm víc než byl vysoký lipový špalek. Zpotil jsem se já i pila, ale nějak to dopadlo. Rodinku jsem poslal na návštěvu s tím, že za 3 hodinky budu mít hotovo a uklizeno. Lámací nůž, hoblík, smirek – vždyť je to jen lípa! Nicméně když za 5 hodin došly holky domů, křičel jsem ke dveřím: běžte přes obývák, kuchyně mimo provoz! Linoleum u kuchyňské linky se proměnilo v regulerní hoblinkové království a já „sochal a hoblil“, vyklidněný tou prací jak v tibetském chrámu. Když došlo na broušení, uklidnil jsem manželku: to je prach z lípy, těžký – ten nelítá jako balsový… Hmmm – tak lítá! Když jsem si šel o půlnoci vypít odpolední kafe v obýváku, kolečko pod hrnkem (asi jediné nezaprášené místo byť vedlejší místnosti) avizovalo, že ráno vstávám v 6 a prachovka to jistí. Jelikož píšu tyto řádky – dopadlo to dobře! Ale kdo má udělaný předvánoční úklid už v lednu, že?
(fotografie z výrobního procesu nemám, stejně bych je nesměl zveřejnit, co kdyby žena…)
Mezitím se už Petr pustil do lyží – píše se překližka tl.2-3mm, ohnuto nad plamenem. Petr zvolil složení lyží z 3 plátů překližky tl.0,8mm (střední vrstva létama napříč) – a jak učinil je patrno z fotografií. Záviděl jsem mu později nejen dílnu, ale i každou svěrku !
Mno a já? Nechci učit orly létat, takže jsem zvolil stejnou metodu, jen z vrstev 0,8-1,5-0,8mm. Předem jsem ale špičky budoucích lyží doslova ponořil do zurčící rychlovarné konvice (nelíbilo se jí to, ale ženě by asi víc) a poté jsem na blíže neurčené žehličce připravil cca ohnutí špiček, abych se s tím pak nepral tolik při samotném lepení. Slepení proběhlo jako u Petra, jen v poněkud skromnějších podmínkách. Takže když mi došly už všechny (4) svěrky, vyraboval jsem knihovnu a zarovnal lyže klasiky i kuchařkami. Špičky jsem fixoval kolíčky, kolik se jich jen vlezlo. (nefoceno ze stejných důvodů viz výše) Poté, co jsme oba zvládli „po svém“ výrobu a dobroušení všech dílů do finální podoby, přišel čas na základní kompletaci a detaily. Vyřezat volant z překližky, udělat zářez na čelní štítek (já přidal ještě sedačku), připravit ozdobné proužky a lože motoru. Zde Petr zvolil dostatečně silný plech, já nedisponujíc ani svěrákem jsem ověřil, že v roce vzniku saní už existoval Merkur – a lože vyrobil z jeho dílů.
Přišel čas na sestavení, lakování a povrchovou úpravu.
Petr zvolil metodu úplné kompletace saní včetně proužků, vše zalakováno (2x nitrolesk) a celkově nastříkáno stříbrnou barvou (z fotografie u článku jsme totiž odhlasovali, že stříbrný či hliníkový nátěr originál asi měl + barevné doplňky). Poté natřel barevné části štětcem, na barvu se akrylový lak špatně chytal – ale výsledek je krásně autentický. Povrch pak sjednotil celkovým nátěrem balakrylem, osadil volant-sklo, osadil originálním motorem Super Atom a měl hotovo!
Já zvolil metodu odstrojení pásků a detailů, natírání jednotlivých částí zvláště, a následné kompletace (vyhnu se tak martyriu s přetahy apod.). I u mne byl původně zamýšlen stříbrný či hlinkový nátěr, ale okolnosti tomu chtěly a já vyvedl model v národních barvách (chybí bílá, ale počítám že sníh bude postačovat). Modrá byla nastříkána sprejem, červená natírána čirým balakrylem s přimícháním červené tónovací barvy, aby nebyl nátěr moc krycí a zůstalo patrno trochu z kresby dřeva. Již nabarvené pásky jsem nalepil na trup, v jejich usazení mi pomohly dírky od hřebíčků z první kompletace. Přilepeny lyže, sedačka a celek sjednocen lakem ve spreji. Přišroubit motor (v mém případě replika MP Jet) byla maličkost, volant a sklo je z důvodu zranitelnosti při následném mnohaletém skladování (a šibování z místa na místo) oddělávací a zastamdací.
Mno a kde fotit celkový model, když ne na sněhu? Petr ještě stihnul na Vysočině poslední zbytky, ale k provozu a panenské jízdě zasněženou krajinou to už bohužel do vyjití tohoto článku nebylo. Já to štěstí neměl – když jsem model dokončil, nikde nic (byť paní Honsová slibovala!). Ale naštěstí mi jede vlak, třeba kousek na Ramzovou v Jeseníkách (tzv. Slezský Semmering) – a tak jsem pozval rodinku na výlet (potřebuju kameramana).
Nafoceno, a zkusíme se projet?
Každý lyžař musí mít dobře namazáno – ani tohle jsem neopomněl a konzultoval toto u špiček v oboru (ne každý má za souseda šéftrenéra reprezentace v alpském lyžování).
Chvíle napětí, jestli motor Super Atom naskočí, ale v modelu Banshee chodil dobře a chytal hned. Ani teplota pod nulou a vysoká nadmořská výška nezabránila detonačnímu procesu a já jen odhadoval, kolik asi natankovat paliva a kam pro TO půjdu, koho zraním (předem ověřena funkčnost pojistky KHMM a pojistek jiných) a který běžkař mě přetáhne holí. Takže kamera – klapka – a jak to dopadlo, vidíte na videích avizovaných pod článkem. Překvapení bylo veliké! Po počátečním doladění výkonu motoru SE vyjelo, ale daleké výlety se nekonaly – saně asi díky vyosení motoru do strany 0° jezdily spořádaně v levých kruzích o průměru snad 20m, jen si kruhy směrem z mírného svahu otevíraly (čímž ohrožovaly dceru za kamerou). Je třeba vychytat pár mušek (hlavně značné rezonance motoru) – ale jsem navýsost spokojený!
Polár by si jistě zasloužil rovné zasněžené pláně s přituhlým sněhem a vyosení motoru pro rovné jízdy, abychom si lépe vychutnali ten pocit dálkových jízd a procházek (na které jsme z „vosování“ zvyklí). Ale tento způsob jízdy nám asi vyhovuje více, už se nebojím jít jezdit třeba na fotbalové hřiště! (ano, někdy se model zblázní a skončí v plotě jako dnes – drobné oděrky a poškozená vrtule, ale stejně jsme museli balit a utíkat na vlak. Docela jsem se modlil, ať mají průvodčí a spolucestující vydatnou rýmu – víte proč… ).
Rozhodně si ale myslím, že Polár si zaslouží naši pozornost a je příjemným zpestřením dlouhé zimy. Nás určitě bavil a snad potěšil i vás.
Tak kdo kdy kde najde další bláznivý projekt?
V Rudě nad Moravou a s kooperací Blatnice, leden – únor 2018
Michael Vosika
PS: poděkování tu patří Petrovi, že do TOHO se mnou nejen šel, fotil, byl o krok napřed a ukázal mi svojí průkopnickou činností své fígle, a já tak mohl chvílemi zbaběle „opisovat“.
Poznámka: saně byly prezentovány již na 6.neletovém sletu klubu KHMM v lednu, Petrův již dokončený a můj v čistotě dřeva (viz článek zde )
Všechny fotografie jsou ke zhlédnutí zde
Video z bláznivých jízd najdete: