Zapalovací cívky TROJAN – Moje zkušenosti s provozem a jejich oprava a úprava

Zapalovací cívky Trojan jsou v našich krajích pravděpodobně nejčastěji používanými cívkami k zajištění zapalování u historických benzinových motorů. Sám jich vlastním několik kusů z různých výrobních šarží.

Vzhled, kvalita balení odpovídají poloprofesionální malosériové výrobě. Vlastní cívku lze jen obtížně zničit a příčinou je vždy opomenutí uživatele. Přesto však cívky trpí poměrně velkou poruchovostí. Téměř všechny poruchy souvisí s kvalitou vysokonapěťového kabelu a jeho rezistoru. Vlastní kabel je velmi málo pružný, při prudkém ohybu se může zlomit. Z mých zkušeností, ale i ze zkušeností mých kolegů je nejslabším článkem cívky rezistor 2,2 kiloohmů zabudovaný do přechodu mezi koncovku a vlastním kabelem. Ze sedmi mých cívek selhal celkem ve čtyřech případech, včetně dvou cívek z letošní výroby. V loňské sezoně byla poruchovost rezistoru 50%. Spolehlivě funguje pravděpodobně starší série rezistorů, v mém případě ve spojení s baterií Li-Ion 2000mAh a motoru Super Cyclone.

Jak se projevuje typická závada rezistoru v praxi? Velmi dobře jsem pozoroval závadu při zabíhání nového motoru Ohlsson .56 Gold Seal. Selhaly obě nové cívky. Po asi minutovém chodu motoru začne motor tarokovat, nereaguje na regulaci předstihu. Znovu jej lze velmi obtížně nahodit, nelze jej vyladit, obvykle sám zhasne do 30 vteřin. Další nahození již není možné, objevují se pouze náhodná zapálení. Po vyšroubování zapalovací cívky vidíme pouze občasnou, většinou slabou jiskru. Projev popisuji podrobně proto, neb může u začátečníka budit dojem poruchy motoru a z počátku se velmi obtížně závada vyhledává. Z počátku jsem vinu spíše přičítal malé kapacitě Li-Ion článku /750mAh/. Po výměně za článek 2000mAh, který používám u ostatních motorů, však k nápravě nedošlo. Použil jsem tedy novou cívku ze stejné série a článek 2000mAh. Situace byla naprosto stejná. První nastartování perfektní chod motoru. Druhé nastartování končí v taroku, potřetí se motor nedaří nastartovat. Kontroluji svíčku, opět nízká a nepravidelná jiskra. Kontaktuji výrobce a kolegy. Výrobce sám přiznává, že závada bude v rezistoru, ale trvá na tom, že je vše spočítáno správně. Zkušenosti kolegů říkají, že rezistor by měl mít hodnotu alespoň 10 kiloohmů. Pro zajímavost zkouším svíčku bez rezistoru, létá nádherná jiskra, ale bohužel je rušeno servo spínače obvodu zapalování. Tudy tedy cesta nevede.

V následujících řádcích popíši výměnu rezistoru naprosto jednoduchým způsobem. Protože nejsem u cívek spokojen ani s neohebným kabelem, popíši jeho výměnu za kabel silikonový. Vše doplním snímky zachycující celý postup. U první cívky jsem použil rezistor 4,7 kiloohmů a ve druhém případě doporučovaných 10 kiloohmů.

Vlastní opravu zahájíme rozebráním všech komponent koncovky. Pokud použijeme původní kabel, pracujeme přímo na jeho konci. Před vlastní pájením nesmíme zapomenout navléci všechny potřebné smrštitelné bužírky.

Vlastní rezistor je zalit epoxidem do kousku plastového brčka. Spoje je nutno takto vyztužit. U rezistoru doporučuji nechat kousek vodiče a nepájet jej až těsně ke koncovce. Domnívám se totiž, že právě tento postup by mohl mít za následek poškození rezistoru teplem už ve výrobě. To by vysvětlovalo, kromě nestandardní kvality rezistorů, proč v některých případech k poruše nedochází.

Brčko jde na rezistor těsně nasunout a vnitřek vyplníme, pomocí injekční stříkačky, pětiminutovým epoxidem. Tím je spoj dokonale vyztužen a nemůže dojít k odlomení vodiče, či koncovky od rezistoru. Pokud nevyměňujeme celý kabel, stačí přetáhnout předem navlečené bužírky, zadaptovat je teplem a oprava je ukončena.

Pokud provádíme výměnu celého kabelu za silikonový, popíši způsob, který se mi osvědčil: Pomocí ruční vrtačky /v mém případě vrtačka na plošné spoje 12V/ provedeme velmi opatrně obnažení kabelu cívky, odstraněním rohu, v délce asi 15 mm. Kabel odstřihneme asi v polovině obnaženého rohu, opatrně obnažíme vodič a zapájíme. Na nový, silikonový vodič navlékneme smrštitelnou bužírku, a jeho konec opatrně připájíme na pahýl původního kabelu, přetáhneme bužírku, smrštíme a fixujeme ve správné pozici původního kabelu kapkou řídkého vteřinového lepidla. Pro vytvoření chybějícího rohu cívky a hlavně fixaci kabelu zalitím si vytvoříme z plastové folie jednoduchý „šalunk“, který fixujeme izolepou. K zalití můžeme použít epoxid. Já jsem použil methylmetakrylátové rychle tuhnoucí pryskyřice, neb monomer naleptává obal cívky a chemicky se tak spojuje s původním materiálem. /Obdoba známého Dentacrylu/. Vše je dostatečně patrno z následujících snímků.

Po těchto úpravách jsem znovu cívky odzkoušel s oběma typy rezistorů a s oběma typy baterií. Uvedená závada v zapalování se zatím nevyskytla, běh motoru je pravidelný, lze otáčky regulovat předstihem a to i s baterií 750mAh Li-Ion. Motor lze snadno spustit rukou po několikerém protočení, startér není třeba.

Doufám, že můj článek přispěje začátečníkům v diagnostice neobvyklé závady v zapalování. Vlastní cívka je kvalitní, její cena u výrobce odpovídá náročnosti výroby. Pokud by byl v budoucnu výrobek dodáván s kvalitním kabelem a spolehlivým rezistorem, jistě bychom byli spokojenější. I přesto však patří výrobci dík za výrobu sortimentu, který se dnes již prakticky na trhu nevyskytuje a pro provoz skutečných historických leteckých motorů a modelů je nezbytný.

Závěrem připomínám, že nejsem v oboru elektrickém nijak vzdělán a moje závěry jsou čistě laické, získané metodou „pokus – omyl“. Odpovídají mým praktickým zkušenostem.

Historikům 3x zdar !!!!