Jak to tenkrát bylo?

Dne 28.9.2025 jsme létali na našem sletu KHMM v Žichlicích. Ke konci, kdy dolétaly motorové modely ostatních členů jsem vytáhl moji srdcovou A2 – model Mirka Zd. Boudného z LMK Brno (viz článek sletu na WEBu KHMM). Na tento model se vážou velmi příjemné zážitky z mého mládí, neboť jsem s tímto modelem celkem úspěšně létal na okolních soutěžích jako člen modelářské party v Mostě.

Byly to doby klasické modelařiny. Je s podivem, jak krásné modely byly stavěny v době, kdy mnozí modeláři byli vybaveni pouhými nůžkami, žiletkou, smirkovým papírem, lupínkovou pilkou a pilníkem. Já měl štěstí, kdy můj otec měl možnost a zručnost vyrobit mi např. vlečný háček pro krouživé létání podle Ivana Hořejšího. V této době začínala éra krouživého vlekání a vystřelování modelu do termiky, což tento háček umožňoval.

Funkčnost byla perfektní. Kroužek vlečné šňůry se zajistil ramínkem, které odtlačovala pružinka. Lanko ovládající směrovku bylo upevněno na vlastní háček umístěný v tělese s pružinkou nastavující tah na háček při vypouštění. Dále pak vedlo přes očko nahrazující kladku dozadu ke směrovce. Vlastní těleso háčku bylo kyvně uloženo a při povolení vlečné šňůry se povolilo lanko vedoucí ke směrovce, směrovka se vychýlila a model při vlekání začal kroužit. Po dokončení kruhu modelář opět táhnul za šňůru, těleso háčku a směrovka se vrátila do základní polohy pro přímý vlek. Pokud modelář byl přesvědčený, že našel termiku a chtěl model vypustit, zvýšil tah ve vlečné šňůře, háček překonával nastavenou pružinku v tělese háčku, vytáhl se dolů, ramínko se uvolnilo, aby kroužek mohl z háčku sklouznout a zároveň se povolovalo lanko (společně s dolů vytahovaným háčkem) ke směrovce, která se vychýlila a model byl vystřelen do zatáčky. Kroužení se nastavilo šroubkem na háčku.

Pomalu ustávalo používání doutnáků z důvodu nebezpečí požáru a začaly se používat časovače. V Mostu nám časovače vlastní konstrukce vyráběl doma (!) náš známý hodinář. Pochopitelně měl větší rozměry než tehdy sháněné Graupnery a také trochu víc vážil. Nebylo to však až tak zlé a byl vskutku použitelný. Bohužel tento vzácný „časový stroj“ se mi nedochoval, což je škoda a nemohu ho proto představit. Později se začaly objevovat napodobeniny dovážené z východního Německa.

Byly to doby opravdové modelařiny založené na stavbě modelů v dílně, na rozdíl od současnosti, kdy modeláři přesunuli své aktivity z dílny na prodej a nákup hotových dílů z uhlíků a elektroniky vynucené požadovanou konkurenceschopnosti modelů.

V roce 1972 se mi zadařilo a vylétal jsem třetí nejlepší čas mezi juniory v soutěži mistrovství ČSR. Záměrně píši třetí nejlepší čas, neboť tehdejší události měly nezvyklý průběh. Radoval jsem se z třetího místa. Za cenu kromě diplomu a gratulací jsem obdržel koženkovou brašnu.

Tímto umístěním jsem si vybojoval nominaci na mistrovství ČSSR v Lučenci. Nicméně díky odmítavému postoji mého třídního učitele na SPŠ v Most, který mne odmítl uvolnit z chmelové brigády, jsem se tohoto mistrovství nezúčastnil. Marné bylo vyvolávání „dusné“ atmosféry na škole mým dalším učitelem Old. Procházkou, který mne modelářsky vedl. Včetně Ivana Hořejšího, se kterým jsem později létal s modely v jeho klubu jsem byl vždy v dobrých rukách.

Uděláme-li krátkou exkurzi do historie, pak pamětníci si určitě vzpomenou na 3.místo mistrovství světa leteckých modelů A2 roku 1969 ve Wiener Neustadtu a jiných soutěžních úspěchů Oldřicha Procházky. U Ivana Hořejšího, který jako člen národního družstva se těšil z úspěchů na MS a to 2.místo ve Francii, 3.místo v USA, 4.místo Bulharsko a týmových úspěchů družstev 1.místo v Sazené ČSSR (1967) a 2.místo Wiener Neustadtu Rakousko (1969). Doufám, že tyto reálie jsou správně dohledána, nicméně určitě historicky posledního mistra republiky ČSSR (těsně před rozpadem) získal Ivan Hořejší. Oba si za své úspěchy, kterých bylo určitě mnohem víc, než je uvedeno, zasloužili mistra sportu a Ivan dokonce dále zasloužilého mistra sportu.

Soutěž mistrovství ČSSR v Lučenci byla pryč. Později mne překvapily zveřejněné výsledky v časopisu Modelář, kde jsem stál na místě čtvrtém. Vlastně až článek o sletu v Žichlicích mne aktivoval a začal jsem pátrat, jak to tehdy před 53 lety bylo. Moje žena, kterou vedu jako mého hlavního mechanika a manažéra, vypátrala na WEBu údaje o inkriminovaném mistrovství ČSR a zjistila, že první dva soutěžící dosáhli shodného času a pořadatelé vyhodnotili soutěž tak, jak ji vyhodnotili.

Já jsem již dalších takových významných úspěchů nedosáhl, neboť následně jsem přešel na vysokou školu a moje modelářská aktivita ustala.

V roce 2005 při výročí mých 50-tých narozenin mne rodina překvapila zakoupením stavebnice modelu A1. Létala bezvadně, akorát při druhém letu model chytil termiku, a protože pronásledování zabránil vodní tok Hracholuské přehrady, model „vzal draka“. Byla to však u mne inicializace ke comebacku modelařiny. Vzpomněl jsem si, že vždy jsem si přál model řízený vysílačem. Po zakoupení nutné výbavy a modelu dvoumetrové elektry od Petra Flídra byla zahájena nová etapa mé modelářské činnosti. Velmi brzy jsem se stal členem skupiny modelářů věnující se stavbě modelů stavěných před rokem 1950. Zprvu jako sympatizant a člen SAMu jsme stavěli a soutěžili historickými modely dle pravidel SAMu. Velmi rychle se však užší skupině modelářů zdály zásady a pravidla SAMu příliš volná a vykládaná dle individuálních představ modelářů. Stal jsem se členem více konzervativnější skupiny modelářů odmítající stavební prvky a pohony, které neodpovídají „doložené historii“ stavěných modelů, jako např. elektrické motory, potahové nažehlovací folie, zvětšování, resp. zmenšování apod. Cíl těchto konzervativců byl a je co nejvyšší autentičnost modelů. Chtěl bych vyjádřit úctu zvláště modelářům stavějící volné modely, tak jak skutečně létaly. Zásady a pravidla stavby našich historických modelů byly formulovány a jsou uvedeny v rámci KHMM spravující tento WEB.

Výše zmíněný model větroně A2 Mirka jsem postavil jako model spadající do kategorie „retro“, tj. modely do roku 1979.

Model vznikl v konstrukční dílně Zd.Boudného LMK Brno III v roce 1966. Sám model je velmi citlivý na termiku a je charakteristický pomalým letem. Plánek vyšel v rove 1968 jako 21. plánek základní řady časopisu Modelář.

Pamatuji se, že jako v podstatě učícímu se juniorskému modeláři, mi dala zabrat zejména stavba celobalzového trupu. Ocasní část se mi dvakrát zkroutila. Teprve třetí trup pečlivým výběrem balzy a postupem stavby dle rad zkušených modelářů se povedl. Naštěstí tyto skutečnosti se mi vryly do paměti, a tak současná retro Mirka se povedla bezvadně. Křídla Mirky jsou spojena duralovým jazykem, který zajišťuje při „tvrdším“ přistání vyklouznutí křídel od trupu bez poškození.

Postup ostatní stavby modelu představuje již klasickou rutinní modelařinu.

Vzhledem k tomu, že při startu bych krouživé vlekání a střílení volného větroně opravdu při svém věku a kondici nezvládl, osadil jsem model běžným vlečným háčkem a v rámci pravidel KHMM řízenou směrovkou. Druhé servo aktivuje determalizátor. Model pak vypouštím pomocí „gumicuku“.

Tento článek mi umožnil trochu se vrátit do svých, asi šťastných mládežnických let bez ohledu na dosažené výsledky na soutěžích. Věřím, že mnohé dříve narozené modeláře článek také inspiruje a zavzpomínají, což bylo cílem mého psaní. Možná, že i další modeláři se rozdělí o své vzpomínky, a to ať už na našich setkáních KHMM nebo i na stránkách WEBu.

Psáno v Plzni 15.11. 2025                                                   Ing. Radek Loukota