MRÁZ M1C- SOKOL
Když jsem se probíral svým archivem modelářských plánků, zdali se do něčeho v adventním čase pustím, tak mě zaujal plánek na model SOKOL. No, není to ten model větroně, ale jedná se o upoutaný model poháněný elektřinou a to již v roce 1949. Model zkonstruoval pan Vladimír Procházka.
Toliko psáno v úvodníku časopisu Mladého Technika v roce 1949.
Doslova cituji tento úvodní článek.
Upoutané modely letadel se těší, mezi modeláři, stále větší oblibě. Celou řadu těchto modelů poznali naši čtenáři z plánků a reportáží Mladého Technika. Tyto modely jsou většinou opatřeny benzínovým, nebo detonačním motorkem. A právě v tom je ten háček…Spalovacích motorků je zatím stále nedostatek. Tedy se pan V. Procházka, známý to konstruktér, zamyslel nad upoutaným modelem poháněným elektřinou. Ano, bylo tomu tak v roce 1949 a již v zmíněném roce byla v Praze připravována letecko-modelářská výstava a časopis Mlady Technik tam měl samostatnou expozici. Zde na této akci byl již v letu prezentován upoutaný model MRÁZ M1C – SOKOL, který létal, jakožto upoutaný model, kolem pylonu. Elektrický motorek byl v k mání za 165 korun v národním podniku ELEKTRA Praha. Model byl napájen pomocí poutacích lanek z několika autobaterií. Přepínáním napětí baterií se docilovalo stoupavého, nebo klesavého letu. Na výstavě byla zřízena kruhová startovací dráha a na ní startoval a přistával tento model.
Již v době výstavy jsme dostávali spoustu dotazů, kdy bude vydán plánek na tento model. Všem modelářům odpovídáme, že plán byl již vydán edici plánků MT.
Jak již bylo zmíněno:
– elektrický motor měl výkon cca 28 W a byl to typ 28 P4. Průměr motoru byl 30 mm a délka 57 mm. Hmotnost cca 140 gramů. Jednalo o motorek z tak zvaných kořistnických stavů po II. světové válce.
– rozpětí modelu je cca 600 mm
– délka modelu je cca 450 mm
– váha modelu je cca 300 g.
Tento model mě okamžitě zaujal natolik, že jsem se rozhodl jej postavit. Krásný aeroplán z české školy nádherných tvarů si to jistě zaslouží. Mimochodem: skutečný letoun je na obdiv veřejnosti v areálu letiště Točná v Praze.
Stavbu jsem zahájil, jak jsem již řekl, před Vánocemi 2024.
Byť byl původní model napájen po „drátech“, tak jsem se rozhodl, že současný model si „poveze“ napájecí baterii v trupu modelu. Princip pohonu je zachován a není, to nic proti stavebním pravidlům KHMM. Stejně tak je v trupu modelu uschován regulátor a časovač.
Pochopitelně bylo nutné zvolit elektropohon. Nemaje původní pohon z dob dávno minulých, tak jsem se rozhodl tento pohon nahradit pohonem moderním, střídavým.
Ale ke stavbě modelu jako takovému:
V první řadě jsem přikročil k pohonné jednotce. V původním provedení měl motor prodloužený hřídel tak, aby se vše vešlo do přední části trupu. Byť jsem se snažil, tak jsem se stejně musel zachovat i při použití moderního pohonu s prodlouženou hřídel. Střídavý pohon je řady D1806. V první přepážce jsou osazena dvě valivá ložiska a hřídel je s motorem spojena pomocí gumových kroužků. Vrtule je o rozměru 7/4, pohonnou baterií je dvoučlánek LiPOL 350 mA. Chod motoru je ovládán pomoci časovače, který ovládá přes regulátor rozběh střídavého motoru a jeho maximální výkon. Časovač je momentálně nastaven na odložený start – 20 sekund (to, abych stihl vzít do ruky ovládací rukojeť)… Poté se motor plynule rozběhne na výkon 100% a v něm setrvá 60 sekund. Následně plynule přejde do zastavení motoru. Nemá cenu vše rozepisovat, myslím si, že vše je jasné z následujících fotografiích. Nějaké to točení, broušení, pájení a výsledek se dostavil. Vše běží k dokonalosti a bylo vyzkoušeno ve spojení regulátoru, a baterie.
Trup.
Kromě motorové přepážky o síle 3 mm jsou všechny ostatní z překližky o síle 1 mm. Hlavní podélníky trupu jsem musel napařit, ohnout ve špendlíkové šabloně a nechat zaschnou. Za „sucha“ to prostě nešlo ohnout. Po zaschnutí v šabloně jsem doplnil další podélníky, překližkové potahy a zakončení trupu. Stejně tak jsem dokončil motorovou přepážku a dokončení trupu. Dosti práce bylo se zasklením kabiny. Zvolil jsem polotovar z PET láhve. Nakonec jsem zničil tři tak, aby to vypadalo…Ale materiálu je dost.
Křídlo.
Všechna žebra křídla jsou z překližky o síle 1 mm. Vše poctivě vyřezáno ruční lupénkovou pilkou a následně vybroušeno. Hlavní nosník křídla je vybroušen z překližky o síle 2 mm, náběžná hrana je vybroušena ze smrku 3×3 a hrana odtoková je 3×10. Vše ostatní jsou díly z balzy. Nedílnou součástí křídla je podvozek. Zvolil jsem variantu tvořenou z naohýbaných prvků z ocelového drátu a mosazné trubičky. Celek je nakonec zalepen jako torzní tyč. Kola jsou upravená od dostupného produktu na našem trhu.
Ocasní plochy.
Vše je zhotoveno v kombinaci smrku, balzy a překližky. Vše následně vybroušeno. Panty na výškovém kormidlu jsou no name. Měl jsem je v šuplíku. Model je celkově v kostře.
Potah modelu.
Skutečný aeroplán od pana konstruktéra Máze by celý stříbrný. Bohužel jsem takovýto materiál pro potah modelu neměl a přiznám se, barvit jsem model nechtěl. Zvolil jsem tedy na potažení obarvený světlemodrý Vlies. Ten je na kostru modelu přilakován, na obtížných místech je přižehlen pomocí Balsalocku. Veškeré obtisky jsou tzv. „vodové“ a připravil je pro mě Michael Vosika. Celý model je následně přestříkán bezbarvým lakem.
MRÁZ M1C – Sokol je v současnosti dokončen a stále čeká na zalétnutí. Doufám, že se tak povede ihned v jarním počasí… Dodělal jsem ovládací rukověť a mám připravená kevlarové „lanka“…
Ladislav Kulhavý, Beroun, 29.3.2026.
Tento článek byl také publikován v časopise RCR 5/2025