Vosy na Sylvánu – závěrečné kolo zimní svahové soutěže.
12. ročník naší místní modelářské soutěže s modely Vosa na svahu je definitivně minulostí. Poslední 4. kolo jsme odlétali se štěstím, doslova mezi kapkami deště. Po mrazivých dnech se sněhem přecházela v Plzni fronta s větrem v nárazech okolo 10 m/sec a celý den se vyskytovaly dešťové přeháňky. Teplota kolem 8°C, pocitově kolem 3 stupňů…. Za daného počasí se dostavilo celkem 12 soutěžících. Na závěrečném kole se sponzorsky podílela i firma Hořejší model s.r.o. a tak jsme se vůbec poprvé v historii klání na Sylvánu mohli vyfotit pod jejím bannerem.
V silném větru, s občasnými dešťovými kapkami, to byl dnes boj našich výtvorů s přírodou. Je zajímavé, že v tomto letos nejhorším počasí, dokázalli všichni piloti prolétnout se řízením pouze směrovkou, proti větru. Na počátku jsme se téměř sázeli, že to Vosy nemohou zvládnout. Výsledek byl překvapivý: nikdo neskončil v šípkovém křoví, drtívá většina letů končila na poli pod svahem, ač některé náklony modelů po startu byly zlověstné….
Nikdo dnes neočekával zázračné výkony modelů. Přesto byly délky letů naprosto nadstandardní, S úžasem jsme sledovali pátý let Pavla Chodory: po odhození model vystřelil do výšky a po citlivém řízení s využitím okamžiku nafukovaného svahu, byl na stopkách časoměřiče, nejdelší letošní výkon této soutěže. Čas 73 sekundy je nejdelším letem letošního ročníku a Pavel si tak odnesl cenu a titul „Rekordman Sylvánu 2026“.
I v romto nevlídném počasí jsme se bavili a asi se naše pošetilost líbila i divákům, neb vydrželí celý závod…. Snad se přídají v příštím ročníku.
Vychutnejte si některé zajímavé snímky dnešního dne. Není úplně snadné zachytit na jednom snímku to podstatné. Jako fotografa mě vždy fascinuje okamžik startu a snímky, které můžeme nazvat „Vosa a Plzeň“ se zachycením nálady na svahu a také počasí. Tak pár takových….
Pěkně to foukalo….
Kdo by si nenechal přinést model od takové svěží závodnice….
Nejznámější V – Vosa s datem konstrukce 21. 1. 1951 je opravdovým školním modelem, který počátkem podesátých let stavěli modeláři ve školních kroužcích. Kolik takových pamětníků může být ještě mezi námi ??? Tento krásný model postavil a provozuje Dušan Ibehej. Modelu letos tedy bylo neuvěřitelných 75 let !!! Snad se to Radkovi Čížkovi „tam nahoře“ líbí…
A jak to všechno dnes dopadlo? Vše můžete shlédnout ve výsledkových listinách a také výsledky celého letošního seriálu. Nejen ve dnešním závodu ale prakticky v celé soutěži podával excelentní výkony Milan Lichenburský. Stal se vítězem celého seriálu. Výkon 1091 nalétanných sekund je úctyhodný. Zdárně mu sekundoval, vyrovnanými výkony, František Beránek. Na třetím místě se umísttil Radek Loukota, který „jede v naší vosí pošetilosti“ od samého počádku a umí i Vosy volné, které létáme na Vysočině.
Třetí tabulka potom dokládá soutěž o nejdelší jednotliví letlet seriálu:
Na závěr celého seriálu bylo pochopitelně vyhlášení vítězů. Ceny byly tradiční, Zvláštností letošního ročníku bylo, že jsem místo účastnických diplomů nechal vytisknout celoroční kalendáře A3 s motivem z letošního ročníku. Snad se budou líbit a objeví se na stěnách našich modelářských dílen. Také jsem dnes rozdělil pamětní nálepky letošního ročníku a malé kalendáříky. Bohužel, poslední, série 4. kola mi na kopci zapadla v autě za sedadlo a objevil jsem je až doma. Nicméně, určitě doplním sérii všem Vám, kteří budete na Neletovém stazu KHMM a nebo přijdete 1. května na již 20. ročník Plzeňského historika.
Po předání cen Následovaly tradiční závěrečné fotografie všech účastníků s vítězi:
Závěrem musím poděkovat všem sponzorům a všem, kdo mi s organizací akce jsou nápomocni. Časoměřiči Petru Flídrovi, zapisovatelce Vlastě Loukotové, Radku Loukotovi za výpočetní služby. Na cenách se letos sponzorsky podíleli: Hořejší model, v každém kole byl obdarován vítěz krabičkou od fy Hiesbök, dále významně do cen přispěl Zdeněk Lichenburský. Veškeré tiskoviny a vše tekuté bylo v režii mojí firmy. Velký dík také patří majiteli pozemku, který nám opakovaně vychází vstříc se zapůjčením svahu a s jeho přípravou pro naši akci.
Neodpustím si svůj osobní komentář: Naše akce nemá žádný celostátní význam, nesoutěžíme v kategoriích létaných ve Svazu modelářů, nebudeme s těmito historickými modely na mistrovství Evropy ani světa. Přesto si myslím, že tento způsob modelařiny má smysl. Kromě nesporného významu pro připomínku historie a vývoje modelařské činnosti na našem ůzemí, prostě proto, že nás to takto baví. Je to způsob našeho aktivního odpočinku ve dnešní zběsile letící době. Při každém letu našich modelů prožíváme nostalgii našeho mládí, ono zlvláštní napětí kdy model opouští svého tvůrce, Toto zastavení v čase je součástí toho, co začali modeláři v Ústí nad Orlicí nazývat: modelařina jako zdravý životní styl.
Tak si přejme, ať se ve zdraví sejdeme zase v prosinci letošního roku na svahu Sylván k dalšímu ročníku této akce. Věřím, že ve stejném, nebo větším počtu „potrefených“ ale duševně stále mladých.
Fotogalerii můžete shlédnout ZDE.
Psáno v Plzni 22.2.2026 Karel Slupský