Vosy na Vysočině 2025.

Asi týden před jedinou akcí s volnými modely Vosa na svazích Českomoravské vysočiny jsem bedlivě sledoval vývoj počasí. Předpověď pro letošní ročník byla pro lokalitu Nového Studence mimořádně nepříznivá: déšť ještě v den soutěže v ranních hodinách, teplota kolem 4 °C a vítr SV směrů o síle 6 m/sec. zesilující v poryvech k 10 m/sec., možnost deště…. Zkrátka pro naši akci žádná sláva. Nutno dodat, že se rosničky nespletly, ale měly pravdu i v tom, že by od od 8. ranní hodiny nemělo pršet a postupně by se mělo objevit i sluníčko.

Přesto se sešlo na svahu Velké Boule 22 soutěžících, doslova v celém věkovém spektru. V 11 hodin jsme po přivítání a nástupu zahájili soutěžní létání. V počátku se na startu tvořila i fronta. Řekl bych, že se většina chtěla, ve větru a chladu, hlavně zahřát návratem do kopce…

V letošním ročníku jsme upravili pravidlo pro start a vlastní měření nalétaných výkonů. Start bylo nutno provádět pouze na určeném startovišti a přes tým zapisovatele a dvou časoměřičů procházeli všichni soutěžící. Nebylo tedy možné startovat z výhodnějšího místa na svahu a všichni tak měli stejné místo startu. Funkce zapisovatele se letos dobrovolně ujal Láďa Kulhavý, toho času v rekonvalescenci.

Nikdo jsme mu to nezáviděl, neb na větru byla při teplotě kolem 5 °C pocitová teplota okolo bodu mrazu. Po ulétnutí své Vosy se druhým časoměřičem stal i Pepa Bašta, později dvojici doplňovali i Vlasta a Radek Loukotovi. Všem patří dík.

Silný boční vítr zanášel modely směrem k lesu. Často i modely, letící rovně do údolí, posléze měnily směr a často podpořeny termikou končily na stromech, keřích a velmi často ve vzrostlém lese. Na konci soutěže bylo celkem asi 8 modelů ztraceno zavěšených v korunách stromů a některé nebyly vůbec objeveny… Takovou bilanci jsme nezaznamenali v žádném z předchozích ročníků. Jak postupně přibývalo sluníčka a zesiloval vítr, přibývalo i termiky a ta na svahu Boule dělala své. Řada z nás si po létech opět zavzpomínala na svoje mladá léta s volnými modely a na svahu to je opravdu divočina…. Podívejme se ale na pár fotek s krásnými starty v neobyčejně krásně zbarvené podzimní přírodě:

Takto odstartoval pozdější vítěz celé soutěže Vladimír Šouba a také nový rekordman Vysočiny nejdelším změřeným letem v hodnotě 109 sekund. V daných podmínkách neuvěřitelné.

K poslednímu letu svého modelu takto odstartoval Pepa Bašta. Po krásném letu s nalétnutím termiky se model ztratil nad lesem a ani po skončení soutěže se jej nepodařilo nalézt. Pepa se tak stal časoměřičem….

Nebyly jen vítr a zima, ale pro každého modeláře mají svojí hodnotu i lety v krásné přírodě. S přibývajícím sluníčkem ubývalo zimy a ve fotoaparátu mi přibývalo snímků na téma „Vosa a krajina“. Potěšte se tedy se mnou, třeba Vás to inspiruje ke stavbě Vosy pro příští ročník…

Takto odhazovala Vosu nejmladší účastnice – dcera vítěze Vlad. Šouby, které radil dědeček. Zvládla sice jen dva měřené lety, ale obdržela cenu pro nejmenšího účastníka. S tatínkovou pomocí si jistě postaví malou Vosičku ze sponzorského daru fy Hiesbök let minulých.

A jak to všechno dopadlo můžete vidět z následující tabulky:

Na závěrečném nástupu byli všichni zúčastníci odměněni pamětním diplomem na 11. ročník soutěže a  pamětní nálepkou. Ze sponzorských darů každý obdržel pamětní propisovací tužku a každý účastník obdržel pamětní dárek od fy Hiesbök.

Vítězové potom obdrželi tradiční ceny na které jsou za léta soutěže zvyklí. Z dalšího sponzorského daru potom obdrželi ještě nástěnné kalendáře s modelářskými motivy na rok 2026. Odměněni byli první tři soutěžící v pořadí, nejlepší žena a nejmladší účastnice.

Po vyhlášení výsledků se v režii místních konalo dohledávání zalétnutých Vos. Úspěšnost byla veliká, Nalezeno a sejmuto ze stromů bylo, dle mých informací, 6 modelů. Jeden byl objeven v nesejmutelné pozici ve vrcholu vysoké břízy a jeden je zřejmě definitivně ztracen. Všem odvážným lezcům děkuji jménem KHMM. Že to nebyla legrace je patrno z následujících snímků…

Závěrem děkuji všem aktivním soutěžícím za účast i v tak nepříznivém a chladném počasí. Děkuji všem kdož se podíleli na organizaci, časoměření, Láďovi za výdrž zapisovatele až do úplného prochladnutí, Vlastě Loukotově za úhledné písmo na diplomech a Radkovi za tradiční rychlé zpracování výsledků na počítači. Děkuji všem sponzorům z řad účastníků za drobné dárky – vždy potěší. Děkuji také  majiteli firmy Hiesbök, který nás v naší činnosti již několikrát podpořil sponzorskými dárky pro každého účastníka. Dárky, které zbyly, použijeme v seriálu v Plzni. Hlavní ceny pro vítěze a diplomy věnovala tradičně moje maličkost jako „odškodnění za tu šílenost“, kterou jsem před lety vymyslel a která mě stále baví pořádat pro Vás všechny.

Přeji všem pěkné dny budoucí a věřím, že se opět sejdeme ve zdraví s Vosama na Velké Bouli v polovině října 2026 na 12. ročníku,  snad v příznivějším počasí a stejně krásné přírodě….

Galerie od Václava Tondera ZDE.

Galerie od Karla Slupského ZDE.

Galerie z hledání modelů ZDE.

Psáno v Plzni 19. 10, 2025                                    Dr. Karel Slupský – hlavní pořadatel akce za KHMM