Desáté Chotěšice – jako vždy splněno!
Když jsem byl letos opět demokraticky zvolen pro sepsání reportáže o klubovém sletu dne 19.7.2025, hned mě napadlo: nebudu se opakovat? Ono totiž může čtenáři připadat, že je to pokaždé stejné.
Ale ne – žádný slet vážně není stejný: vždy se najde něco nového, zvláštního či nezapomenutelného.
A jestli jsou slety a setkání přeci jen v něčem stejné – pak bych to rád zachoval ! Je to totiž v aspektech jako pohoda, přátelská atmosféra, vzájemná pomoc a souznění, výborné popovídání a když je k tomu i polétání ve zdraví, není co chtít více!
Po počáteční úvaze tedy fakta: tradiční prázdninový slet u Chotěšic, přesněji části této obce Malá Strana. Oficiálně na účelovém letišti ULKNZC Kněžice u Jičína – a pro nás familiárně „U Strnada“ – protože i náš hostitel je zde stejný, a to kolega a kamarád Saša Strnad.
Počasí jak malované – ranní mlhy roztrhalo sluníčko ještě než jsme dorazili, modrá obloha s oblaky věštícími termiku, vítr 0-3m/s. Jak zaznělo u Cimrmanů – „Lepší počasí jsme si nemohli přát“.
Účast 12 ti aktivních létajících pilotů (skutečně létali všichni, což někdy nebývá pravidlem) s modely historickými i RETRO, a to z řad nejen členů klubu. K tomu připočtěme naše doprovody a spřízněné kamarády, podporující naši činnost + pár návštěvníků, kterým se rádi věnujeme ve věcech osvěty a dotazů.
Tentokrát vynechám detailní představování modelů, přeci jen náš hangár není tak velký a expandující. Ale bez povšimnutí neponechám piloty, abych potvrdil svou úvahu z úvodu. A hlavně proto, že právě o LIDECH to celé je především!
Zastoupeny byly modely bezmotorové i motorové – a to RC i upoutané, k tomu model CO2 – chyběl snad jen gumáček (příště napravím). A i část názvu našeho spolku „…A MOTORŮ“ byla naplněna – jak v modelech, tak i staticky.
Nové přírůstky či z dílů povstalé motory prezentoval Láďa Kulhavý – vzácný prototyp motoru MVVS z r.1954 (pro kategorii C1) a pak něco velkého, co už já nazývám „těžítkem“ – ale jelikož je autor tohoto jedinečného a zkompletovaného motoru neznámý, snad mne neukamenují. Poznal jsem pouze přerušovač zapalování z motocyklu, jak se už tehdy aplikovalo na modelářské motory a je tam tedy zcela na místě.
S jediným větroněm Káně létal Mirek Kučera, ale zde trochu větříku chybělo pro větší výšky z gumicuku. A tak se chopil svého Tomboye s obavou, že motor roky neběžel. A to je přesně o té vzájemnosti, co jsem avizoval – Ivan Hejra prokázal svoje léta praxe (jeho motory chodí na povel), a než se Mirek nadál – byli pavouci vyhnáni a Tomboy ve vzduchu.
Zdánlivě zlobivý se zdál i motor BUŠ v Letné 56, která je ve vlastnictví Saši – ale provozuje ji místní modelář Petr Novák. Opět se sešlo kolem modelu konzilium, aby vymýtilo pohádkový moribundus, a brzy už motor tahal model k nebesům. Sašovi jsme se zase postarali o měření úhlů seřízení na jeho novém modelu Super Phoenix před záletem – a sešlo se mnoho trošek do mlýna a metod, včetně té aplikované mobilní z vodováhy telefonu mobilního.
To s motory nemají problémy kluci Honza a Matěj, a létání se fakt nebojí a mají výdrž. Coby mechanika a mentora mají Jindru Dvořáčka, a ten bude brzy rád, že mu nechají na chvíli vysílač a některý model z jejich hangáru! A pokrok proti devátých Chotěšicím? Kluci se už při přistání trefují kam chtějí a mají, a hlavně – brzy budou mít už i své modely, na kterých dělají!
Naše historické modely létají až na výjimky nahoru a dolů, a tak abychom nezapomněli na autenticitu letového projevu skutečných letadel, na to máme třeba Luboše Zalabáka. Jeho RETROmodel Zlín XII si umí krásně a ladně vodit, a tak máme o letecké vystoupení dobře postaráno.
Zmenšený model Powerhouse od Radko Loukoty není „bastard“, ale jde skutečně o doložený RETRO model. Radek jen doplnil RC a s modelem úspěšně létá. Nyní ale motor CO2 stávkoval a jeho oprava na místě by hrozila ztrátou malých dílů, které se blbě hledají i na čistém stole. Takže konzilium co s tím – a večer už mi Radko hlásil, že motor běží a je připraven. Já coby příznivec CO2 mám velikou radost z dalšího takto „postiženého“ a navíc šikuly. A jelikož jsem byl na sletu obdarován jedním kolegou modelářem motorem Modela CO2 – dám jej do pořádku, pošlu ho dál a nakazím dalšího z nás (děkujeme, Jardo M.).
Můj upoutaný model potřebuje také pomocníka při startu, a toho nikdy nemusím hledat – pomůže rád kdokoliv, bez rozdílu věku nebo jestli je či není člen nějakého z klubů.
Mno a když se léta, tak se někdy i padá. Této činnosti jsem se ujal obětavě já, když jsem napůl nad dráhou a napůl nad trávou proháněl v nízkém letu upoutance, a kolečkem se popral s extra vzrostlým bodlákem. Vyhrála rostlina, kolo už nikdo neviděl – ale U-trenéra uvidíme zase, protože díky konstrukci se tak moc nestalo, a to co bylo rozkládací je zase lehce „zastamdací“. A mě to baví !
Když tak koukám do sepsaného, zmínil jsem asi všechny aktivní účastníky. Až na jednoho – Karla Slupského. Ne, nezapomněl jsem – protože i díky němu máme vždy mnoho fotografií, ač málokdy je na některé z nich. Mimo focení má totiž obvykle v autě i nejvíce modelů (zde 4 kusy) a co vytáhne, to letí.
Čas nekontrolovaně plynul, právě v takovémto dni má člověk na ruce hodinky asi jen proto, aby si pod jejich páskem uchoval neopálený proužek kůže jako vzpomínku na zimní měsíce, kdy modely obvykle pro tyto dny staví !
A tak jsme se dost dlouze po poledni rozloučili a opálení, spokojení a o zážitky bohatší se rozjeli za dalšími prázdninovými programy.
Děkujeme za přízeň majitelům plochy a místním modelářům, Sašovi za jeho pozvání a doufáme, že i za rok se zde sekáme a načneme tak další desítku sletů vlastně uprostřed ničeho, z dálky znatelného a viditelného, pro laika nepoznaného – ale pro modeláře a piloty tušícího, že TAM by se dalo hezky polítat. A tady to jde fakt hezky – stejně jako na všech místech našich sletů, a to právě i proto, že ze zase sejdou souznící lidé, kolegové a kamarádi…
Kompletní fotogalerii naleznete ZDE.
V Rudě na Moravou 20.7.2025 Michael Vosika