Diblík – typický český model ze zlatých šedesátek.
Text tohoto mého článku a některé fotografie byly publikovány v časopisu RC revue 2/2025. Protože většina našich členů tento časopis pravidelně neodebírá, rozhodl jsem se i pro následnou publikaci na našich stránkách.
Často píši o tom že mám rád nejen modely historické, ale vlastně mě, zejména jak stárnu, přitahují i modely retro, zejména ze zlatých šedesátých. Asi je to normální. Jsou v tom vzpomínky na modelařinu v dětství, v době kdy jsem často ještě aktivně nemodelařil, ale kdy jsem vše již vnímal. Také v tom je bezesporu i velký kus nostalgie a sentimentu. Každý z nás starších juniorů to má trochu jinak časově posunuto, ale u mě vítězí „šedesátky“. Stačí si otevřít staré Modeláře z této doby a žasnete co jsme uměli a jaké modely jsme stavěli. Navíc jednoduché, krásné, stavebně nenáročné a velmi dobře létající, Jaký to kontrast s dnešní polystyrenovou chudobou…. Takzvané rekreační modely byly často poháněny i jednoduchými a dostupnými detonačními motory, které uměl obsloužit každý kluk… Dnes něco nepředstavitelného…. Nevím, jestli je dobře, že mladí dnes vše koupí, motor zapnou pákou vysílače a říkají, že modelaří. Je to pokrok, nebo úpadek modelařiny??? Na to nechť si každý najde svoji odpověď. Já rád vzpomínám na své modely z mládí. Na co budou vzpomínat dnešní mladí nevím. Možná je to moje chyba, ale myslím, že to podobně vnímá část modelářů generačně patřících do výše uvedených let. Ostatně, právě proto se sdružujeme v podobných klubech, jako je ten náš…
Mezi nadšené modeláře let padesátých, šedesátých pařil i Jiří Černý z Příbrami. Soutěžně létal hlavně volné motorové modely. Tuším, že se v polovině 50. let stal dokonce mistrem Evropy. Jeho modelářský záběr byl široký. Začátkem šedesátých let stál i u počátků létání s RC modely s prvními jednokanálovými elektronkovými soupravami. Pro své první pokusy sestrojil model o rozpětí asi 1200 mm s motorem 1,5 ccm, tedy model poměrně malý, ale snadno zhotovitelný z tzv. tuzemského materiálu. V roce 1962 potom tento model ještě zmenšil a publikoval jej jako volný model pro začátečníky a nazval jej DIBLÍK. Jsem přesvědčen že jej postavilo velké množství tzv. rekreačních modelářů pro svoji radost. I já si na něho vzpomínám, ale ve větší formě, právě jako RC jej provozovali modeláři v Ledči nad Sázavou.
Jiří Černý publikoval v Modeláři celou řadu modelů, převážně rekreačních a nebo školních. Kromě Diblíka je asi jeho nejznámějším modelem Pluto z roku 1965. Motoráček na tříkolovém podvozku stavěný pro jednokanálovou, již tranzistorovou soupravu Gama, naučil létat mnoho našich RC pilotů dob pozdějších. Téměř každý druhý modelář mojí generace jej postavil. Geniálně jednoduchý, ze země samo startující model. My starší si dodnes pamatujeme, jak musí být postaven tříkolový podvozek, aby model odstartoval bez výškovky…. Vraťme se ale k Diblíkovi.
Nebudu podrobně popisovat stavbu modelu. Je o mě známo, že nemám na to, popisovat na mnoha stránkách A4 zapichování špendlíků při stavbě. Jsem přesvědčen, že mnohdy jeden snímek postupu stavby řekne více… Snad jenom tolik, že model byl údajně za socialismu připraven i jako stavebnice. Na stavebnici si nějak nevzpomínám, ale mohlo to být i tím, že do malých okresních prodejen, obvykle koutků v hračkářství nebo papírnictví, se prostě stavebnice nedostala. Každopádně, na vydaném plánku je i podrobný pracovní postup a není jediný důvod nej nepřečíst. V mém případě samozřejmě došlo k úpravě volného modelu na RC podle Stavebních pravidel KHMM. Druhou změnou bylo užití balsy na koncové oblouky křídla a výškovky. Doporučovaný polystyren prostě kvalitně zpracovat neumím a neuměli to ani modeláři v šedesátých letech minulého století, neb většina použila balzu, nebo korek. Nakreslení polystyrenu byla tehdá asi spíše politická záležitost ve smyslu „musí to být z tuzemáku, obejdeme se bez balzy nakupované za valuty“. Počátkem šedesátých let to dávalo smysl. Za pět let už byla občas balza i v obchodech pro nás, obyčejné modeláře nesvazarmovce…. Organizovaní holt balzu měli v klubech. Zvláštní doba ….
Při stavbě jsem si, jako obvykle, připravil takovou individuální stavebnici. Bočnice a soubor přepážek trupu a žeber křídla a výškovky. Stavba potom rychle ubíhá.
Původní Diblík létal s motorem Jena 1, který bohužel již nevlastním. Dlouho mi však v zásuvce ležela replika motoru Mills 1,3 ccm. Byl jsem zvědavý i na to, jak motor poběží, neb jsem jej nikdy v provozu neměl. Upravil jsem motorové lože. Další výhodou je velmi snadná možnost motor zastavit omezením přístupu vzduchu do karburátoru.
Stavba rychle pokračovala a musím říci, že jsem si pravou špejlařinu z lišt a překližky za vůně starého dobrého Kanagomu užíval. Epoxid jsem použil jen v oblasti motorového lože. Použití balzy je jen okrajové a souvisí hlavně s oddělením řídících plošek a tím i nutnou konstrukční změnou v souvislosti se zástavbou RC.
K povrchové úpravě jsem tradičně použil Modelspan napnutý napínacím lakem a proti palivu je nanesena vrstvička velmi řídkého laku lodního. Myslím, že se model barevně docela povedl, Jednoduché, autentické a rychlé řešení….
K vlastnímu záletu modelu jsem se dostal 31. 3. 2024. Před cestou na letiště jsem orientačně posoudil těžiště – bylo zhruba na prvním nosníku. Také jsem provedl vážení – rovných 600 g hmotnosti. Model po RC úpravě tedy hmotní o 100 g více než jeho původní volná verze. Je to prakticky hmotnost přijímačové baterie modelu. Mohla by být i lehčí, ale nemá to velký smysl, neb by potom bylo nutno dovážit předek modelu na těžiště. Takto vše samo vyšlo bez zvláštní snahy.
Na zemi model vypadal létavě, tak jsem s kormidly v neutrálu prostě nastartoval motor a model na známém kopci Sylván jednoduše hodil proti slabému východnímu větru. Nedělo se nic zvláštního, po drobné korekci rádiem model prostě stoupal sám, rovně proti větru, bez zásahu do výškovky. Asi ve 100 metrech zastavuji motor a model rovněž zcela přirozeně klouže, reaguje na obě výchylky směrovky rovnoměrně na obě strany bez tendence k pádu do spirály. Výškovka prakticky není k řízení třeba. Iluze volného letu, zejména v kluzu je dokonalá. Zkrátka řídit co nejméně a vychutnat si neřízený let modelu….
Dalo by se říci: kdo chce nenáročné, létavé a rychle stavitelné retro, nechť si postaví Diblíka. Při minimálních nákladech nabízí krásné zážitky, které se blíží těm ze šedesátých let !!!!
Psáno v Plzni v dubnu 2025 Karel Slupský