Model automobilu IPRO 500 – 1

Tak trochu z jiného soudku….

Stavební plánek tohoto upoutaného modelu automobilu vydala kolem roku 1943 firma MKM Moučka z Prahy. Automobil zkonstruoval pan Jaroslav Brož, mimochodem konstruktér legendárního leteckého modelu Antares z roku 1942.

Technická data jsou následující: délka 508 mm, rozchod 209 mm, rozvor 365 mm, váha cca 2000 g. O pohon se postaral benzínový motor s jiskřivou svíčkou o zdvihovém objemu 5 – 8 ccm. Například IPRO – IKAR, nebo motory ALKO od pana Aloise Kordy. Případně i motory jiných výrobců.

Začátkem dubna 2024 jsem se stal, shodou různých náhod, majitelem rozpracovaného šasí tohoto modelu signovaného číslem čtyři.

Po zevrubné kontrole jsem se rozhodl model dokončit a to včetně karosérie. To je ale zatím jenom zbožné přání… Snažil jsem se získat nějaké informace. Oslovil jsem i známého sběratele historických motorů pana Jiřího Linku ze Říčan u Prahy, kterému jsem poslal několik fotografií a požádal jsem ho o konzultaci. Jeho odpověď byla téměř okamžitá a já jsem se dozvěděl následující:

Otcem myšlenky vyrobit pár kousků tohoto modelu byl Jirka Kalina. Kovové části, jako je například šasí, nápravy, disky kol a části spojky vyráběl pan Petráček z Prahy Štěrbohol. Dřevěné karosérie v několika případech dělal Jirka a vím, že hledal někoho, kdy by pro něj tyto karosérie vyráběl. Pneumatiky byly vulkanizované do Jirkovo formy v nějaké „gumárně“. Byla rozpracovaná série patnácti kusů těchto automobilů. Každý má na šasí vyražené výrobní číslo. Pro pohon byly zvoleny repliky benzínových motorů ALKO a několik kusů bylo osazeno replikami motorů HERAN 4, které taktéž vyráběl pan Petráček. Celá výrobní série automobilů však nebyla dokončena. Vím, že dva podvozky s motory ALKO jsou u pana Tomáše Slabého, dva podvozky včetně karosérií, ale bez motorů mám já. Část dalších byla rozpracovaná a z těchto dílů stavíš model Ty. Jinak repliky vznikaly někdy kolem roků 1998 – 2000.  Přeji Ti hodně zdaru s dokončením modelu a budu se těšit na obrázky ze stavby.

Jiří Linka

Zajásal jsem. Ne každému se povede dokončit model, který prošel dílnou pana mistra Jiřího Kaliny.

Něco málo k popisu samotného modelu:

Duralové bočnice jsou spojeny v přední a v zadní části svorníky. Zadní nápravu z ocelové planžety a osy je možné částečně natáčet a aretovat v dané poloze. To kvůli dráze, na které tyto modely jezdily. Gumové pneumatiky jsou o průměru 105 mm, široké jsou 26 mm. V prostřední části modelu je vloženo motorové lože. Přední poháněná náprava je na duralových vahadlech. Přenos točivého momentu od motoru je zajištěn třecím převodem. Motor je osazen setrvačníkem. Startovalo se obdobně jako u lodních modelů – tkaničkou od bot…

Celé šasí jsem rozebral, vyčistil a doplnil jsem spojovací šrouby z dané doby. Dalším krokem bylo osadit na disky pneumatiky. Zde jsem nějakou dobu tápal, jaký zvolit pracovní postup.

 Nakonec jsem vyrobil navlékací silonový trn a pomoci svorníku a přítlačného talíře z trubky jsem vazelínou namazané pneumatiky nasadil na duralové disky. Nakonec záležitost na patnáct minut…

Tělo palivové nádrže je ze zinkového kalíšku ploché baterie, stejně tak, jek se to tehdy dělalo. Následovalo zhotovení kompletní elektroinstalace zapalování motoru. Tato instalace je vložena do vaničky z prolakovaného papíru prešpan, který se používá v elektrotechnice. Zapalovací cívka značky ECLAIR je dobovým originálem stejně tak, jako kondenzátor. Vše propojeno vodiči ze starého rozhlasového přijímače. Napájení zajišťuje klasická plochá baterie 4,5V.

 Chtěl jsem mít v modelu dobovou plochou baterii… Tedy jsem pomocí internetu zjistil, jaké baterie se v té době používaly. Zde si dovolím sdělit postřehy čerpané z inernetu:

Sortiment baterií, ale i například svítilen vyráběla firma PALABA ze Slaného. Firmu vlastnil pan továrník Jaroslav Jan Pála. Název PALABA je vlastně spojení vzniklé ze jména výrobce a slova Baterie. Po druhé světové válce byl pana Pála zatčen za kolaboraci. Firma byla následně znárodněna.

Podle obrázku z internetu mi Miloš Petrbok vytisknul polepy, které jsem osadil na plastové pouzdro ploché baterie vyráběné v dnešní době.

 Prešpanová vanička zapalování je chráněna hliníkovým plechem silným 0,6 mm. Všechny díly jsou snýtovány.

Tím jsem měl vlastně kompletně hotové šasí automobilu IPRO 500 – 1.

Následovala stavba karosérie. Dle původního plánu byla karosérie vyrobena z několika bloků lipového a smrkového dřeva. Tyto bloky byly zhruba opracovány, slepeny a dobroušeny do finální podoby. Mě se touto cestou jít nechtělo. Jako základ jsem zvolil dva smrkové podélníky a několik přepážek z bukové překližky. Vše odměřeno pomocí papírových šablon a lepeno přímo na šasí modelu. Po sejmutí tohoto skeletu byl doplněn tuhý potah z bukové překližky silné 1 mm. Zadní část je ze slepeného bloku balzy stejně tak, jako předek modelu a oválná část před kabinou. Následně vše vybrousit, nalakovat, opětně vybrousit a vytmelit. Krásně se to píše, ale po zhlédnutí několika fotografií Jirka Linka prohlásil, že mám před sebou ještě běh na dlouhou trať. A měl pravdu.

 

Po finálním vybroušení byla karosérie nastříkaná plničem, vyhlazena a připravena na nástřik barvou.

 

 Zvolil jsem červenou Ferrari. Před tímto krokem ještě zbývalo zhotovit několik doplňků. Mřížka chladiče je vyfrézovaná z hliníkového plechu, štítek před pilotem je z plechu pocínovaného, vše spájeno a plexisklo je přišroubované šrouby M1 od firmy MP-JET. Přístrojová deska z nerezu, volant vypilován z hliníkového plechu, obruč je z podélně rozříznuté palivové hadičky. Sedačka řidiče je z černé kůže, poutací řemínky držící kryt motoru jsou z kůže bílé, zakoupené v obuvnických potřebách. Tyto řemínky se prý používají jako doplněk k dámským kozačkám…

Karosérie dostala dvě vrstvy červeného nástřiku ala Ferrari.

 

Další den byly osazeny již zmíněné doplňky, včetně číslic a písmenek říznutých na plotru u Miloše Petrboka. Po zhruba tříměsíčním úsilí jsem měl před sebou dokončený model automobilu IPRO 500 – 1.

Kochal jsem, ale hlavou mi vrtalo, že modelu ještě něco chybí. Ano, taková malá třešnička na dortu. Napadlo mi, že tou třešničkou by mohla být figurka pana pilota… Před nějakými lety pro mě pilota do větroně Pilatus vyráběl pan Svatopluk Čech z Velkého Oseka. Tedy jsem Sváťu oslovil s dotazem, zdali by pilota dle dodaných obrázků zhotovil. Jak to všechno dopadlo vidíte na fotografiích. Když jsem figurku spatřil poprvé tak se mi podlomily kolena….

A takhle je to kompletní…

 

Co říct závěrem? Zhruba tři měsíce jsem si užíval každou volnou chvilku při stavbě modelu a jsem moc rád, že se mi stavba podařila dotáhnou do vítězného konce. Poděkování si zaslouží Jiří Linka, Miloš Petrbok a Svatopluk Čech. Děkuji kamarádi!

Ladislav Kulhavý Beroun 24.11.2024

Tento článek byl také publikován v časopisu RC Modely 8/2024.