Když se nedá lítat a je dnes zavírací den v hospodě . . . .

Autor Karel Slupský · 24.4.2023

Činnost našeho klubu je dominantně dána: věnujeme se převážně modelům do roku vzniku 1950 včetně a modelářským motorům, převážně historickým. Pro většinu z nás je to minulost, kterou již nepamatujeme. Proto jsme před lety založili oddíl webu RETRO, kde zahrnujeme veškerá období modelářské činnosti až do roku 1980. Tedy jakási „zlatá léta balzové modelařiny na našem území“ a ve většině případů léta vlastní aktivní modelařiny.

Myslím, že úkolem našeho webu je i publikace vzpomínek, dobových postřehů z dob dávno minulých, které jsme sami prožívali. Dnes si v RETRU připomeneme dobu před zhruba 50. lety. Řada z nás tehdy létala volné větroně kategorie A2. Doba kolem roku 1971 – 1975 byla pro tuto modelářskou kategorii zlomovou. Přinesla nám použití techniky krouživého vleku. V roce 1971 se stal Pavel Dvořák zřejmě posledním mistrem světa s pevným háčkem, ale přinesl celému světu způsob razantního vystřelení modelu…. V dalších letech se v A2, dnes F1A, obě metody propojily. Sám jsem byl tehdy členem Junior klubu v Hradci Králové kde jsem studoval. Ve větším a věhlasnějším Modelklubu na Stoleté byl členem i autor dnešní vzpomínky.

Rád Vám dnes představím článeček Oldřicha Barvíře, který tehdy stál u úplných počátků pokusů a uvádění do praxe techniky „kroužení na šňůře“. Byl prostě jedím z prvních. Vzpomínám, na jeho krásné A2 se kterými létal a létal výborně. Myslím, že jeden rok byl dokonce první v žebříčku A dvojkařů v ČR….

Oldřich modelaří dodnes a občas napíše s jemu vlastním vtipem vzkaz, postřeh, který mailem pošle známým. Protože v jeho modelářském seskupení provozují i Vosy, tak se naše modelářské osudy po půlstoletí opět trochu propojily. V dalších odstavcích tedy předávám stránku Oldřichovi a jeho specifickému a vtipnému způsobu psaní. Zároveň děkuji a věřím, že to není poslední článek z Hradce a okolí. Karel Slupský – editor

V roce, někdy na konci léta 1971 jsem se v časopise Modelář dočetl o novém způsobu vlekání větroňů kat. A2 . . . Nějaký Rus kroužil nemaje tehdejší háček systému trhačka … to když jste to éro neuběhli tak se špejle odpojila, prápor vodpad a časoměřiči začali měřit čas letu…
No a tohle bylo o něčem jiným, dalo se odstartovat a využít celý pracovní čas – tehdy 5 minut k vlekání a hledání termiky. Jó ten Rus se jmenval Issajev. Tak jsem to ještě v podzimu zrealizoval po svém, nemaje po ruce strojní vybavení jak malódci v DOSSAFu . . .

Jen ruce, pilku a pilník. Klubový soustruh byl na prd . . Pravda, první varianta měla jiný systém vypnutí šňůry . . .

V roce 71 se stala funkční klubovna na place u Stoleté. A na Silvestra byla klubová trachtace a já měl zalítaný nový éro s kroužákem …. Jméno samozřejmě Leon…

Někdy pýcha nepředchází pádu. Protože veřejné osvětlení od silnice na Týniště osvětlovalo i kus louky směrem k Orlici a nefoukalo, tak jsem šel udělat předváděčku.
Šňůra jen na půl, asi 25m a časovač na asi 15 vteřin. V deset hodin tam nebyl nikdo bez vlivu alkoholu na přítomné osoby. Pár zvědavejch šlo se mnou.
Jo bez problémů a tak zase zpátky do tepla… Tenkrát na Silvestry bejval sníh a zima…
No a v roce 72 jsme byli na MR v Panenským Týnci s kroužákem asi 4 modeláři… Asi zms Ivan Hořejší, pozdější reprezentant a skoro krajan, Ivan Crha z Lomnice nad Popelkou.

Panenský Týnec roku 1972 a jako pravák jsem nosil hodinky na pravej ruce. Prej to tak nosili piloti… Nevím… V roce 1972 jsem já a Leon skončili na MČR na prvním místě v tehdejší kategorii A2 (létalo se ze šňůry 40 m a max byl 150 sekund. Tehdá národní pravidla ČR. Poznámka editora). Publikováno bylo v Modeláři 5/1973.

Já jsem většinou lítal tzv. „sám na sebe“… Člověk se nahlásil na start, dostal 5 minut na vypuštění špejle. Takže všichni koukali co se kde v luftu děje. Jo, to byly časy, kdy bejvalo 10 startovišť v lajně kolmo na vítr a na něm 8-10 soutěžících. Na populárních závodech bejvala sešlost i 120 modelářů. A každé kolo trvalo hodinu a bejvalo jich 7… A když foukal vítr 6-8 m/s tak za tři minuty, kdy se spustil determalizátor, návrat vývrtkou dolů, tak se člověk naběhal a i nahledal. Tenkrát ještě rostlo vysoký vobilí a na lukách hnízdili bažanti a křepelky o zajících nemluvě . . .

No, jde to i bez hospody… Ale od šesté hodiny do teď – právě dopíjím čtvrtou dvoudecku zeleného suchého Veltlínu… Jo a čtyři plátky goudy 40% … A protože kolega Bob reinkarnuje moji á-dvojku z roku 76 poř. č. 19 na elektro rc, tak mi přinesl kroužák a já si na závěr večera vyhrál s obrázkem v corellu a taky se trochu vykecal . .
Pokud jste dočetli až sem, tak mám radost . .

Vzletem v Let !! OiL ( Oldřich i Leon . . .)

Karel Slupský