Spalovací motory značky DG.

Byl jsem velice mile překvapen, když se mi v polovině ledna ozval pan Pavel Doležel z Olomouce, a doslova napsal:

Dobrý den. 

Můj táta pan Arnošt Doležel (1933), se ve své době zabýval výrobou modelářských motorů. Společně s panem Grulichem z Prostějova měli dokonce společnou značku „DG“. Později se k nim přidal pan Kozička z Olomouce. Zajímalo by mne, zda modelářské veřejnosti tato jména něco říkají. Rád bych tátovi udělal radost a řekl mu, že se o jeho práci ví.

S pozdravem Pavel Doležel.

Následovala čilá emailová korespondence a její výsledek je v následujícím příspěvku pana Doležela.

Ladislav Kulhavý – editor.

 

Už jako malý kluk, během války, dával otec dohromady první jednoduché modely z obyčejných řeznických špejlí a papíru. Navíc byl v kontaktu s technikou, která je snem každého kluka a noční můrou rodičů. Rodná obec je dodnes na okraji vojenského prostoru a jinak to nebylo ani za okupace, kdy jej využíval Wermacht jako výcvikový prostor. Zkuste si dnes své dítě představit, jak si na zahradě hraje s opuštěným minometem, u lesa má k disposici stanoviště protiletecké ochrany (ne obecně více známou ráži 88 ale slabší), ve stodole motocykl BMW i se sajdou, u rybníka bedny a bedny munice velkých ráží a úspěšný hod ručním granátem. O osobním vlastnictví a používání ručních palných zbraní ani nemluvě. Asi největším impulsem, který spustil zájem o letectví, byl okamžik, kdy mu nad hlavou přeletěl dvoutrupý Lightning včetně náklonu a pozdravu pilota.

Následovala doba učení v železárnách Prostějov, základní vojenská služba, nástup do zaměstnání a souběžně dvě činnosti – modelařina upoutaných modelů (zde začíná kontakt a spolupráce s Bruno Grulichem a Ladislavem Kozičkou. Výrobní logo DG), konstrukce a výroba pístových detonačních modelářských motorů.

Věnoval se i létání v aeroklubu na velkých kluzácích – větroních. Dodnes má táta na řemínku hodinek připevněný odznak dosažené III. třídy z bezmotorového létání. Patrně na typu Krajánek.

Z této doby pochází i fotografie, kdy patrně největším soutěžním modelářským úspěchem bylo třetí místo z celorepublikové soutěže v Karlových Varech ze dne 14.7.1957 s upoutaným rychlostním modelem.

Model byl poháněn motorem o objemu 5 ccm zhotovený dvojicí Doležel Grulich. Motor vznikl dle motoru MVVS 5,6. Část dílů je hodně podobná.

Jednou z dalších prací této motorářské dvojice je úprava motoru Vltavan 5.

Změna stavu ze svobodného na ženatý a odstěhování se na krátkou dobu do obce Přáslavice a následně do obce Hlubočky-Mariánské Údolí. Zde táta se svou ženou, mnou a mou sestrou zůstává celý aktivní život. V závodě Mora-Moravia pracoval jako nástrojař. Z této doby pochází, podle mě, jeho špičkové dílo – pulzní či náporový motor (viz foto výše).  Do vzduchu se nedostal (obavy z bezpečnosti), na zemi ale provozní zkoušky prodělal.

Zároveň táta vedl mládež ve firmě Mora Moravia v podporovaném leteckomodelářském kroužku. Zde se věnoval hlavně stavbám modelů třídy A1, A2, házedlům. Příležitostně postavil některé experimenty pro mě, jako například draka typu „krabice“, torpédoborce, nebo tou dobou velmi oblíbené rakety. Souběžně, ve spolupráci s panem Ladislavem Kozičkou, stále pracovali na pístových motorech. Využili svých kontaktů snad někde v Anglii a směnili svoje motory za čtyřkanálovou soupravu Futaba, v té době pochopitelně u nás nedosažitelnou. Kontakt se západem skončil předvedením na tehdejší Veřejnou bezpečnost. Díky spřízněným duším se vše, naštěstí, podařilo vše zoficiálnit. Hlavní argumentací byla teze, že na západě je to hračka pro děti…. S odstupem se jeví tato příhoda neuvěřitelně.

Potom již následovala stavba RC bezmotorových modelů Orlík, Fakir. Oba byly posléze motorizovány. Následoval i školní akrobatický motorový model Simplex.

K výrobě motorů se otec ještě vrátil. Vyrobil kopie japonského 10 cm3 OS MAX. Motory byly zaběhnuty na zemi ale k výrobě modelů již nedošlo.

Vyrobeno bylo deset kusů tohoto motoru. Dodnes zůstalo uchováno mnoho stavebních přípravků pro odlévání a obrábění, včetně několika sad kuličkových ložisek a pochopitelně i zmíněné motory.

V již nerealizovaných otcových plánech zůstal Lightning, nebo také dvoumotorové Catalina.

V současnosti žije otec v domově důchodců ve Velké Bystřici. Vždy mu udělá obrovskou radost jakákoli zmínka o letadlech, modelářích a jejich pozdravech.

Pavel Doležel Olomouc.

 

P.S. Děkujeme Pavlovi Doleželovi za krásný článek o svém otci. Rádi zveřejníme i případné další vzpomínky jeho otce na dobu, pro nás již vzdálenou. Osobní vzpomínky zapálených modelářů v první poválečné době, byť zarámované do neslavných let padesátých, je třeba připomínat, neb jsou prostě součástí naší modelářské historie. Pokud nebudou zaznamenány, trvale zmizí. Region střední Moravy není modelářsky prakticky nijak zmapován, zejména v létech 50. Jistě by bylo zajímavé téma vzpomínek na další modeláře, se kterými se mohl pan Arnošt setkat. Osobně by nás zajímal například pan Pospíšil…. Domníváme se že právě podobné dokumentační aktivity by právě měly být hlavním smyslem klubů věnujících se modelářské historii.

Ladislav Kulhavý – editor