SAPER 13 po padesáti letech.
Před padesáti lety jsem létal za Junior klub Hradec Králové soutěžně větroně A2, jak se tenkrát nazývaly dnešní volné větroně F1A a pro nás seniory jimi stále jsou jsou…. Když se v roce 1971 stal Pavel Dvořák mistrem světa se svým modelem SAPER 13 s unikání pružnosí křídla a vysřelením modelu na konci vleku, snažili jsme se tuto techniku také ovládnout. Sapera tehdá stavěl snad každý druhý A dvojkař. Málo komu se ale podařilo techniku Pavla Dvořáka plnohodnotně napodobit. Já jsem si Sapera postavil okamžitě po vydání plánku. Osobně jsem létal soutěžně až do roku 1975, nástup krouživých vleků jsem již nezachytil a se studiem medicíny jsem na mnoho let s modelařinou v podstatě skončil. Vrátil jsem se až na konci 80. let do kategorie RC věroňů a pro radost jsem si v Klatovech létal s modely na CO2… V 70. letech se výrobnímu družstvu Igra podařilo vyrábět Sapera ve stavebnici, kterou jsem kdesi vyhrál. 50 let se mnou krabice putovala po všech mých bytech a bydlištích.
Asi před rokem jsme, spolu s Radkem Loukotou, diskutovali o tom, že bychom si měli postavit pro letní podvečery nějakou retro A- dvojku, abychom zavzpomínali a znovu prožili ty nádherné okamžiky, kdy se větroň plíží teplým podvečerním vzduchem…. Nedělali jsme si žádné iluze ohledně naší fyzické kondice a tak padlo rozhodnutí: modely jednoduše „oradiujeme“, ale bude řízeno pouze to, co na původním modelu, t.j. směrovka a determalizátor. K získání výšky použijeme gumicuk o celkové délce 50 metrů, tedy 10 m gumy a 40 m vlasce, aby se vše co nejvíce podobalo tehdy získávaným výškám vypnutí modelu.
Radek Loukota před 50 lety modelařil v Mostě pod vedením vynikajícího A dvojkaře pana Procházky. Jako důchodce na plný úvazek byl rychlejší a svoji Mirku z roku 1967, se kterou tenkrát létal, postavil rychle. O tom ale někdy příště. Mě to motivovalo a otevřel jsem dávnou krabici a začal stavět…..
Nedělejme si iluze. Z tehdejší stavebnice jsem toho použil velmi málo. Kvalita balsy a nosníků byla opravdu otřesná. Nakonec jsem použil pouze duralový jazyk, a předtištěné díly na překližce a ještě ocelové struny na výztuž nosníků. Původní balsu jsem použil pouze na bočnice trupu. Dnešní standard kvaliy opracování balsy je někde jinde… Ulehčením byly přesné duralové šablony žeber.
Stavbu jsem zahájil přípravnými pracemi ke stavbě křídla. Vyřezal jsem a na jazyku slícoval kořenová žebra.
Potom jsem pečlivě, ze svých zásob vybral borovicové nosníky křídla a provedl jejich úpravu. Jak jsem před 50 lety zvládl nalepení struny na dolní plochu středových nosníků si již nepamatuji, ale letos jsem se s tím docela „vyvstekal“…., tím jsem měl vše pracné připraveno. Ostatní byla jednoduchá práce z balsy. Na výrobu žeber výborně posloužily duralové šablony dodané ve stavebnici. Vlastní stavba křídel byla již běžnou rutinou a postup neměl zvláštností. Pouze jsem si dal pozor na hmotnost balzy, aby nebyla příliš těžká…
Současně jsem začal připravovat hlavici trupu. Dobře jsem si rozmyslel, jak vše uspořádat a jádro hlavice z 9 mm silné balsy je zakresleno v plánku červeně. Bočnice hlavice jsou původní z překližky stavebnice. Dbal jsem hlavně kvalitního slícování se středy křídel. Spojovací jazyk zůstal vyjímatelný.
Zbytek trupu byl již pouhou rutinou stavěnou podle plánu tak, aby ocasní část byla co nejlehčí při ještě rozumné pevnosti. Celek s křídly již vypadal velmi nadějně…
Za jedno sobotní dopoledne jsem slepil výškovku a vybrousil směrovky. Drak modelu, neboli kostra, v řeči nás starších, byla kompletní…
Povrchovou úpravu jsem dokončil tradičně Modelspanem. Protože mám model pouze pro rekreační RC polétání, neřešil jsem potah dolní části středu křídla Monofilem, jak má originál z roku 1971. Pro létání se starty gumiprakem musí tlustý Modelspan a drátem 0,3 mm vyztužené nosníky, stačit. Práci jsem zahájil dokončením trupu, včetně instalace ovládání směrovky a vyřešení determalizátoru. Jeho využití předpokládám při nezvládnutí návratu modelu v termice. Umožní shodit model do přijatelného prostoru.
Za jednu sobotu a neděli jsem měl model kompletně potažený a nalakovaný napínacím lakem ve čtyřech vrstvách. Po sestavení jsem model dovážil na 47% hloubky křídla, jak létal originál. Předpokládám, že řízení bude sloužit pouze ke korekci v podstatě volného letu, tak by tato poloha měla stačit. Nejvíce jsem však byl překvapen letovou hmotností modelu. S kompletním RC hmotní 415 g. To je o 5 g více než je minimální letová hmotnost pro větroně A2. Že se takto trefím, to mne skutečně nenapadlo. Čekal jsem horší výsledek. I barevně se mi SAPER docela líbí. To je ale věc zcela subjektivní. Posuďte sami….
Poslední tradiční prací bylo zhotovení transportní ochranné krabice.
Model je tedy připraven. Nezbývá než čekat na vhodné počasí. Na společné létání s modelem Mirka Radka Loukoty se pochopitelně těším. Z nabytých zkušeností a létání určitě připravíme reportáž. To, jestli se k nám přidá někdo další je na každém z Vás….
Plzeň 5. 4. 2022 Karel Slupský