Ve stopách Rychlých šípů.

Před několika dny jsem obdržel email od pana Marka Skýpala – Winoga. V několika větách jsem se dozvěděl, že byla vydaná jeho kniha s názvem “ Ve stopách Rychlých šípů“ a v jedné z kapitol je vyprávění pana Jaroslava Prchala (29.6 1926 – 3.11.2015). Zmíněná kapitola přesně koresponduje z článkem, který byl publikován v časopise Bobří stopa a na naší webové stránce v lednu 2012. Přikládám náhled knihy, která se nechá objednat na této adrese.

Do Jardova článku jsem doplnil fotografie, které mi poskytl Karel „Gary“ Garhofer. DĚKUJI Gary !!!

Ladislav Kulhavý

 

Na úvod ještě nechme promluvit pana Jaroslava Prchala:

Právě dnes uplynulo 70 let (16.12.2011) ode dne, kdy se náš původně modelářský Klub Mladého hlasatele „Hradečtí ostříži“, založený již v roce 1937 v Jindřichově Hradci přejmenoval po jejich zákazu a rozpuštění redakce časopisu na

„Modelářský kroužek BEXI“

který se zabýval stavbou létajících modelů poháněných benzinovým motorkem. Skupinu v Jindřichově Hradci vedl Pepík Bednář, který v autodílně svého otce vyráběl pro členy motory o obsahu 8 ccm s jiskřivou svíčkou. Druhá skupina byla ustavena při Baťově škole práce v Sezimově Ústí a vedl ji pracovník generálky obráběcích strojů Franta Veselý, výborný modelář a konstruktér perfektního motoru o obsahu též 8 ccm s jiskřivou svíčkou.

Obě skupiny vystupovaly společně, nejen na tehdy jediných povolených závodech továrny Aero v Kyjích u Prahy v ročnících 1943,1944 a 1945, ale na řadě hojně divácky navštěvovaných předváděních, jak v Hradci tak v Sezimově Ústí.

Takže sedmdesát let si zasloužilo alespoň malou oslavu. Usedl jsem tedy k počítači a zatím co na obrazovce běžely fotografie z mého archivu, připili jsme si na ony krásné modelářské časy. Já sklenkou whisky značky „pmp“. (pro mimořádné příležitosti) a ti ostatní bohužel pouze nebeským nektarem tam někde v baru leteckého nebe.

(Zajímalo, by mě, jak ten nektar chutná, píše o něm bible i Homér i staré řecké báje. Jenom škoda, že až ho ochutnám, nebudu vám moci podat o tom žádnou zprávu, odtud pošta nevede).

Takže přátelé, pokud máte po ruce nějakou tu skleničku, připijte také na těch sedmdesát let společně se mnou, posledním členem BEXI.

Díky. Jarda Prchal

Následující článeček byl otištěn v časopise Bobří stopa, který vydává Sdružení přátel Jaroslava Foglara. V rámci projektu „Listy starých kronik“ se snaží zmapovat osudy starých čtenářských klubů a jejich členů.

Prvopočátek klubu se datuje rokem 1935, kdy se pět hochů – Jaroslav Prchal, Čestmír Sobotka, Pavel Svatoň a Otakar Průcha stalo členy skautského oddílu v Jindřichově Hradci. Skautský oddíl měl vysokou úroveň. Navíc díky tomu že, otec jednoho člena vlčat byl velitelem hradecké posádky, měli skauti výbornou klubovnu přímo v kasárnách a na letní tábory vždy tři nebo čtyři vojáky, z nichž kuchař nejen vařil, ale také učil vařit a druzí vojáci vedli brannou přípravu. Kromě dílčích bojových cvičení vždy na zakončení tábora bylo velké noční cvičení, takže skautský život a týdenní schůzky v klubovně měli hoši docela rádi.

 

Vadilo jim pouze jedno – velice je zajímala technika a zvláště letectví, avšak činnost ve skautu byla zaměřena hlavně na pobyt a znalosti přírody, což je vlastně nikdy příliš nebavilo. A tehdy objevili Mladého hlasatele s jeho modelářskou rubrikou vedenou Mirko Musilem. Když byly zakládány Kluby Mladého hlasatele, rozhodli se hoši, že založí vlastní klub, jehož hlavní činností bude stavění modelů letadel a létání s nimi a tu druhou část – „foglarovskou“ budou nadále prožívat ve skautském oddíle.

Klub pojmenovali Hradečtí ostříži, měli číslo 1561, dostali legitimace i odznaky. Klubovnu hoši nepotřebovali, měli tu skautskou v kasárnách a modely stavěli každý doma. Létat však chodili vždy společně.

Ke změně ve složení klubu došlo po okupaci ČSR 15. března 1939. Otec Pavla S. – Pálky, majitel koloniálního obchodu požádal o německé občanství, Pálka musel přestoupit na německou školu a z Junáka přejít do Hitlerovy mládeže. Navíc měl zakázáno stýkat se se svými kamarády.

Ještě společně připravovali letní tábor v roce 1940, ale čtrnáct dnů před termínem byl zakázán a v říjnu Junák jako organizace zrušen. Tak se stalo, že se činnost klubu orientovala již výlučně na letecké modelářství, z původní foglarovské činnosti nic více nepodnikali.

K další změně došlo v květnu 1941, kdy bylo zastaveno vydávání Mladého hlasatele a Zdeněk D. se odstěhoval s rodiči do Brna. Nyní již hoši nemohli dále fungovat jako klub Mladého hlasatele a místo Zdeňka přibrali do „party“ výborného modeláře, s nímž se pochopitelně kamarádili již dříve, Josefa Bednáře jr. (Pepíka). Byl sice o čtyři roky starší než ostatní, ale byl stejný letecký nadšenec jako ostatní.

Hledal se tedy název pro klub, a protože Pepík vyráběl benzínové motorky vlastní konstrukce pod značkou BE-XI, což četli jako Bexi, pojmenovali tak i svůj modelářský kroužek. Nadále společně často létávali v Jindřichově Hradci, kde měli v provozu i více než deset modelů na své kultovní louce, dnešním letišti.

V letech 1943-1944 se také zúčastňovali modelářské soutěže v Praze – Kyjích, (jediné soutěži povolené Němci, a to díky vedení továrny Aero), což byla ve skutečnosti celonárodní manifestace modelářů, mezi nimiž byly i desítky předválečných plachtařů, sportovních i vojenských pilotů.

Na podzim 1944 dostali hoši překvapující nabídku, aby vstoupili do partyzánského oddílu Jana Žižky z Trocnova, a tak se (asi jeden z mála klubů u MH) zapojili do ilegální práce. To již nebyla „foglarovská“ hra na dobrodružství, ale reálná skutečnost. Po válce čekali , že se vrátí jejich kamarád Pálka Svatoň, který byl na jaře odveden do německé armády, ale zůstal nezvěstný v bojích v Maďarsku.Kroužek Bexi pomalu končil.

Po prázdninách Čestmír nastoupil k pohraničnímu útvaru na Šumavu, Pepík se věnoval výlučně organizaci a plachtění v aeroklubu. Poslední společnou akcí byla úspěšná účast na modelářské soutěži opět v Kyjích, první soutěži v osvobozené republice. Zúčastnili se jí již jen Jarda s Otíkem, a tak udělali tečku za činností modelářského kroužku Bexi a vlastně i za klubem Mladého hlasatele Hradečtí ostříži. Za několik málo dnů Otík i Jarda s černým dřevěným vojenským kufrem na rameni spolu s dalšíma dvěma sty budoucích nových kamarádů procházelo branou libereckého letiště do Školy vojenského leteckého dorostu. Tím se splnil i jejich sen a začala jejich profesionální letecká dráha. Až do roku 2000 se Hradečtí ostříži scházeli. Jarda Prchal je dnes (byl) posledním žijícím členem klubu, k němuž se dosud hrdě hlásí. I když klub nenaplňoval všechny představy Jaroslava Foglara, jeho hlavní ideu, vytvořit hluboké a pevné přátelství naplňovali Hradečtí ostříži beze zbytku.

Ze vzpomínek Jardy Prchala sepsal Marek Skýpala, fotografie poskytl Karel Garhofer a Jarda Prchal. To vše namixoval Ladislav Kulhavý. 6.1.2012 a 12.11. 2021