Modelářské závody v Čechách v době německé okupace

Autor Pipek Jaromír · 8.11.2021

Na našem webu jsou články, které mají svojí trvalou publikační hodnotu. Řada z nich byla v minulosti znehodnocena tím, že byly odstraněny fotografie… Ale o tom jsem již psal. Obnovit článek do původní podoby je neskutečná práce, časově velmi náročná. Články Jaromíra Pipka jsou opravdovými pohledy do historie, vždy perfektně doplněné dobovými snímky. Níže publikovaný článek byl napsán před více než šesti lety.

K dnešní reedici jej připravil Láďa Kulhavý.

V květnu letošního roku tomu bude 70 let, kdy skončila 2. světová válka a tím i německá okupace naší země, trvající od března roku 1939. V době okupace byla bohužel zastavena nejen veškerá sportovní letecká činnost, ale hodně omezeno bylo i letecké modelářství, před válkou tak úspěšně se rozvíjející, viz. článek: “Létáme s motory” – aneb rozvoj létání se spalovacími motory u nás v roce 1938…

Letošní „kulaté výročí“ konce okupace je příležitostí k připomenutí si tohoto tragického období našeho národa a poslouží nám k tomu jeden z prvních poválečných článků o situaci našem modelářství za doby okupace a těsně po ní, který vyšel v časopise LETECTVÍ v prosinci roku 1945 (ročník XXI, číslo 2), ve kterém pan Antonín ZRNA (tehdejší zaměstnanec firmy AERO a hlavně organizátor dnes již legendárních modelářských závodů v Kyjích v letech 1942 – 45), popisuje a hodnotí nelehkou činnost našich tehdejších leteckých modelářů. Článek přetiskujeme bez úprav :

Ant. Zrna : Modeláři SK AERO

V době okupace, kdy veškerá národní letecká činnost byla zastavena, zanikla také většina modelářských odborů a klubů. Ojedinělí modeláři neměli možnost vzájemného porovnávání výsledků své práce. Proto modeláři SK AERO použili organizačních možností závodní učňovské školy a uspořádali čtyři ročníky závodů, z nichž tři za doby okupace byly tehdy jediným pojítkem české letecké mládeže i letecké veřejnosti, manifestacemi našeho letectví, třeba se zastřiženými křídly.

Čtvrtý ročník, konaný v září 1945, byl pak jako první modelářský závod po revoluci radostnou manifestací našich osvobozených křídel pod vlajícími spojeneckými prapory. Jaký rozdíl proti závodům v roce 1942. Ty byly tenkrát méně než polooficiální a mimopražští soutěžící se o nich dověděli jen ústním podáním. Závodilo se tehdy ve třech skupinách : a) bezmotorové modely s jednoduchým potahem křídel (kluzáky), b) bezmotorové modely s oboustranným potahem křídel (větroně), a c) modely s benzinovými motorky. Čtyři po sobě jsoucí neděle v říjnu a listopadu závodily modely na pastvinách Čihadla u Kyjí. Mimo času letu a u motorových modelů nastartování, byla hodnocena konstrukce a provedení. Modely po technické stránce navazovaly na běžné provedení předválečných let. Ve skupině motorových modelů zvítězil Miloš P a h r z Prahy, nejlepším časem závodu 5 min. 55 vt. Skupinu větroňů vyhrál Antonín K a f k a z Odolené Vody (23 min. 22 vt. z ruky) a skupinu kluzáků U c h y t i l (Aero) časem 40 vt. z ruky.

Hlavním výsledkem závodů bylo však navázání styků mezi modeláři a upozornění, že se přece jen někde něco dělá.

Ve druhém ročníku 1943 bylo využito zkušeností, získaných v minulém roce. Tak byly závody rozdělení jen do dvou dnů : první den větroňů a druhý den modelů motorových. Ze soutěže byla vypuštěna jen málo obsazená skupina kluzáků a nově zřízena skupina modelů se samozapalujícími motorky (Diesely), ve které však po havarii jednoho ze tří modelů nemohl být podle proposic závod proveden. Pro nevhodnost terénu byl u větroňů vypuštěn start z ruky a nahražen starty na šňůře. Vítězem skupiny větroňů se stal B. B i s k u p z Prahy, časem 24 min. 10 vt., což jest dosud nejlepší čas těchto závodů. Ve skupině modelů s motorkem zvítězil Miroslav M u s i l z Prahy, jehož čas (11 min. 25 vt.) nebyl v této kategorii dosud překonán. Pozornost budily zejména modely mladého konstruktéra M a t ě j č k a , který jen v důsledku okamžitého špatného počasí byl odsunut na čtvrté místo, a ve skupině modelů motorových dnes již slavné „Antaresy“ konstruktéra J. B r o ž e . V tomto ročníku vystoupilo po prvé modelářské družstvo Ipro, které svou kolektivní přípravou se stalo zatím nedostižným příkladem všem modelářským skupinám.

Třetí ročník, pořádaný v roce 1944, přes krajně nepříznivé okolnosti (totální nasazení apod.), byl navštíven účastníky z celé Moravy, Slezska i zabraného pohraničního území. Proposice byly rozšířeny o soutěž družstev, která se však neosvědčila. V kategorii větroňů zvítězil M a t ě j č e k (19 min. 9,6 vt.), ve skupině motorových Alois K o r d a ze Žižkova (11 min. 19 vt.) a ve skupině s motory samozapalujícími Frant. K r u p n í k z Brunšperka u Mor. Ostravy (11 min. 37 vt.). Hlavním přínosem tohoto ročníku byly hlavně samozapalující motorky, jejichž předností byla hlavně menší váha i rozměr.

Příprava na čtvrtý ročník byla přerušena květnovou revolucí, aby pak v ní bylo pokračováno za podmínek podstatně příznivějších. A tak 9. září byl proveden závod větroňů. Zasloužilým vítězem ve skupině větroňů se stal Jaroslav Č e r v e n ý ze skupiny Ipro, jeho model byl sledován po dobu 4 minuty 5,8 vteřin. Po technické stránce nebylo ukázáno nic nového a tak cenu za nejvyspělejší konstrukci získal josefovský M o h l e s , jehož model v rozpětí 3250 mm vynikal krásným provedením a mnohými vtipně řešenými detaily. Následující neděli provedený závod motorových modelů přinesl některé novinky, a to jak konstrukční, tak i v organisaci závodů. Měřiči byli tentokrát umístěni na zvláštní tribuně a naměřené výsledky vyhodnocovala ihned skupina techniků pod tribunou. Cena za nejvyspělejší konstrukci byla udělena J. B r o ž o v i , jehož model měl mechanicky řízený sklopný podvozek. Vítězem skupiny modelů s normálním motorkem se stal Miloš P a h r z Prahy, časem 10 min. 15,2 vt., vítězem skupiny samozapalujících motorků Jaroslav B r o ž , časem 6 min. 31 vt. Nejradostnějším přínosem tohoto dne byla dobře si počínající skupina mladých, což vedlo pořadatele k zavedení kategorie juniorů, kde by tito mohli měřit zdatnost mezi sebou, nezastiňováni starými borci. Význam, modelářství byl potvrzen účastí delegací MNO, min. dopravy, školství a ČNA, jakož i přednesenými projevy.

Modeláři SK Aero vykonali mnoho pro rozvoj našeho letectví. Význam této práce budeme moci ocenit až nyní, kdy bude umožněn celé naší mládeži přístup k modelářství. A proto do dalších ročníků soutěže zdar!

U článku byly tehdy otištěny dvě fotografie, na jedné byl záběr modeláře (pravděpodobně to je Miloš Pahr) s modelem ANTARES (foto asi z roku 1945), která je sice bohužel dost nekvalitní, ale přesto jí přetiskujeme :

č. 1 – foto z článku A. Zrny.

Druhá byla fotografie účastnického „pamětního listu“ z III. ročníku závodů z roku 1944, podepsaného Antonínem Zrnou a Miloslavem Šottem, dalším spoluorganizátorem této akce. Ten „pamětní list“ mám náhodou v originále ve svém archivu (věnoval mi jej kdysi právě Míla Šott), tak přikládám jeho trochu kvalitnější scan :

č. 2 – foto z článku A. Zrny – Kyje 1944 – pamětní list

Z těch závodů v Kyjích ale naštěstí existuje poměrně hodně dalších vzácných historických fotografií, některé z nich přikládám hned a ostatní přiložím k nějakému dalšímu příspěvku, speciálně věnovanému těm závodům v Kyjích roku 1942. Budou to „vzpomínky“ bohužel nedávno zesnulého Miloslava ŠOTTA .…

Dnes můžeme jen litovat, že se nezachovaly také výkresy některých méně známých modelů, létajících na soutěžích v Kyjích 1942 – 1945, o kterých se A. Zrna v článku zmiňuje!

Fotografie ze závodů v Kyjích :

z prvního ročníku 1942, (všechny jsou z archivu Miloslava Šotta…) :