13. Slet historických modelů v AMG Mýto.

V předstihu několika týdnů jsem začal plánovat letošní ročník. V prvním okamžiku bylo potřeba zajisti to správné letové počasí. Tak, jako i v jiných létech jsem hodlal požádat hastrmana od Štěpánského rybníka o spolupráci… Bohužel i hastrmana skolili události posledního roku. Na nového si musíme počkat, neboť vodníkářské koncilium bude probíhat až v závěru tohoto roku. Snad se bude na Štěpánu starat o vodní hladinu zase někdo, kdo bude mít rád i Jalovcovou… Tedy jsem se musel spolehnout a předpověď počasí od ČHMÚ a ta nakonec vypadala velice slibně, byť má být horko. No uvidíme. V předsletové středě sám náčelník AMG Mýto posekal vzletovou plochu a myslím si, že jsme si nemohli na nic stěžovat. Nezbývá než poděkovat.

.

Zbývá navozit spoustu materiálu, proviantu a také připravit veškeré náležitosti. Vzhledem k tomu, že jsme díky coronavirové situaci nemohli letos uskutečnit náš neletový slet, vlastně výroční spolkovou členskou schůzi, tak jsme se s Karlem rozhodli, abychom naplnili regule našich stanov, že v rámci 13. sletu požádáme naše členy o vyjádření, zdali stávající vedení spolku bude i nadále pokračovat v dalším pětiletém období.

V pátečním odpoledni se stěhuji na letiště a nebudete tomu věřit: začíná pršet a na letišti ani nemohu vystoupit z auta. Takový byl liják. Koukám na aktuální srážkovou mapu a mrak je přímo nad plochou letiště, ale je samotný. Kol dokola je vymetené nebe. Přeháňka trvala asi půl hodiny, následně začalo opět pražit slunce a venku bylo jako v prádelně. Začínám věřit, že to zítra vyjde.

Jako první (pokud nepočítám sebe) doráží na letiště Michael Vosika – pravidelný to účastník a pravidelný spolubydlící v pátečním večeru.

V grilu oheň praská, opékáme buřty a konverzujeme o věcech možných i nemožných do pozdního večera. Hejna komárů nás bohužel vyhánějí do spacáků. Tak jenom v rychlosti pohlédneme na nebe na zbytek padajících Perseidů a jdeme spát. Noc je opravdu velmi teplá. Procitám kolem šesté hodiny ranní. Nad letištěm se povaluji poslední cáry mlhy a teploměr ukazuje 19 stupňů Celsia. Bude horký den.

Bublá konvice. Čas na snídani a kávu. Po osmé hodině začínají přijíždět první účastnici tohoto setkání. Je přihlášeno 28 pilotů, kteří mají na plochu dopravit 44 modelů dle stavebních pravidel našeho spolku. Pěkná porce! Nástup vyhlášený na desátou hodinu jsme nakonec posunuli o deset minut, neboť se stále sjížděli přihlášení, ale i nepřihlášení piloti. Tak nás je nakonec 29 a 46 modelů. Členů spolku KHMM je 26. Po nezbytném uvítacím ceremoniálu, který obsahuje více jak deset položek. Od bezpečnostních pravidel, po oznámení, kolik kilogramů párků je potřeba během dne zvládnout. Každý následně obdržel pamětní list a několik samolepek, jako vzpomínku na dnešní den. A jdeme létat

Na každé naší akci budí zaslouženou pozornost absolutní replika historického modelu Františka Kohouta. Jedná se o model z konstrukční školy pana plukovníka C.E. Bowdena z Anglie. Perfektní provedení a úžasné letové vlastnosti dělají z tohoto modelu opravdu skvost na historickém modelářském nebi. Jestlipak víte, že pan plukovník C.E. Bowden je vynálezcem bovdenů na jízdní kola a motocykly? ( NEBYL, to je legrace…)

To by tak hrálo, aby na sletu chyběl nějaký ten autoveterán. Oslovil jsem kolegu z AMG Mýto, sběratele a provozovatele historických automobilů pana Jiřího Kalistu, zdali by nám  nepřivezl ukázat něco ze svého parku. Načež Jirka odvětil, že vzhledem k tomu, že provozujeme i modely americké, tak přiveze skutečnou automobilovou „Ameriku“. A jak řekl, tak udělal. Tedy se na ploše třpytil automobil značky Ford z roku 1972, tedy spadající do naší kategorie RETRO. Osmiválec o objemu 6,6 litru a výkonu cca 140 kW spotřebuje 15-20 litrů benzínu na sto kilometrů. Ale, že je krásný?

Panuje příjemné počasí. Horko je zatím snesitelné a vítr v podstatě nefouká. Každý se snaží těchto podmínek využít, a tak nebe nad plochou je plné modelů.

Na dnešní den bylo vyhlášeno taktéž setkání s modely kategorie RETRO a s modely upoutanými.

Účka nakonec přivezli Vosika, Slupský, Hrubý a Kulhavý. Ve vzduchu jsme nakonec viděli tři. Petr Hrubý přivezl ukázat i model, který naposledy létal v roce 1976. Je stále schopen letu.

A několik fotek z letového kruhu.

Během dne bylo možno také shlédnou ukázky chodu několika spalovací motorů. Například detonační „pětikubík“, který sestrojil Ladislav Davidovič. Nebo detonační motor Drone, který vyrobil Pavel Panský.

Z kategorie RETRO modelů bych rád představil model F3A Marabu Luboše Zalabáka. Ja k je u Luboše zvykem, tak se jedná o precizně postavený model s perfektní povrchovou úpravou. Marabu vzniklo někdy kolem roku 1969 a Lubošovo verze je roku 1972. Model o rozpětí 1690 mm, délky 1380 mm pohání „desítka“ Enya. Model má taktéž zatahovací podvozek. Luboš nám předvedl několik akrobatických kousků.

Kolem čtvrté odpoledne letiště osiřelo… Konstatuji, že bylo snědeno pět kilo párků a na další pětileté období bylo potvrzeno vedení spolku ve staronovém složení dvojice Kulhavý/Slupský.

Děkuji všem za pohodový den, děkuji klukům z AMG za spolupráci, děkuji manželce za katering a vnoučatům za obsluhu, děkuji za fotografování a děkuji za „Ameriku“.

Tak jenom zamkout závoru a příští rok nashledanou a…

Historikům třikrát ZDAR !!!

Kompletní fotogalerii naleznete ZDE.

Video od Jindry Dvořáčka naleznete ZDE.

Video od Standy Knoba naleznete ZDE.

 

Sepsáno v Berouně 15.8.2021