Super Sinbad.
Jsou historické modely, které stavíme protože od nich očekáváme určité soutěžní využití a jsou ty ostatní, které stavíme protože se nám prostě líbí, chceme se s nimi potěšit při jejich stavbě a je nám lhostejné, jaké jsou jejich případné soutěžní předpoklady. Osobně to mám asi tak, že čím jsem starší, tím více chci modely, které se mi líbí…. Pokud pominu naši vosí akci, vlastně jsem si žádný historický větroň dosud nepostavil. Chuť na větroň jsem dostal letos na jaře. Sinbad se mi vždy líbil. Na modelářských fórech se to jen hemží různými Sinbady. Těch skutečně historických replik, splňujících naše zásady, je však nemnoho…
Super Sinbad, konstrukce Billa Effingera z roku 1943, je historicky největší variantou Sinbada. Celkovou plochou 32 dm2 a rozpětím 62 palců je celkem sympatickým příručním modelem, který při transportu nepřekáží. Zároveň jsem předpokládal, že letové vlastnosti nebudou příliš vzdálené větroňům velikosti A2, neb jejich plocha je jen o 2 dm2 větší…. I při vzhledu „dospěláckého větroně“ jsem předpokládal letovou hmotnost někde okolo 450 g. Od počátku jsem předpokládal, že budu model používat pouze pro létání pro svoji radost, na malých plochách a s využitím krátkého gumipraku doslova na míru letiště, případně jsem uvažoval i s létáním na nízkých svazích typu Sylván.
Vraťme se ale ke stavbě modelu. Na kopii originálního plánu je vše perfektně rozkresleno. Již při zběžném pohledu je zřejmé, že se jedná o celobalsovou stavbu, která je poměrně jednoduchá a bez záludností. Stavbu jsem zahájil trupem. Neobsahuje prakticky žádné přepážky, vše se staví z podélníků, nejprve spodní část trupu v poloze „na zádech“. Za jedinou plnohodnotnou přepážku se dá označit ta za hlavicí a druhá obdobná se nachází za kabinou. Ta je ovšem ze dvou částí.
Zbytek trupu se již lepí volně na základovou spodní část. V tomto okamžiku již musíme mít jasno o umístění RC soupravy a přístupu k ní. Já jsem vše řešil umístěním co nejvíce před těžiště modelu. Vše se vejde do trupu před kabinu modelu, kde jsem řešil tuto část jako odnímatelnou. Celá stavba trupu mi zabrala asi jeden víkend.
Odklápěcí předek trupu má dostatek místa pro schránku závaží, přijímač, serva. Baterie je umístěna v odlehčení krytu. Vše co nejvíce dopředu.
Trochu přemýšlení mi dalo vyřešení oddělovacích ocasních ploch tak, aby vše bylo co nejjednodušší a montáž rychlá. S výškovkou nebyly problémy žádné, stačilo přidat nosník, směrovku jsem oddělil tak, abych neporušil konstrukční vzhled celku.
Stavba křídel nemá žádných záludností. Je třeba si připravit hlavní nosník zesílený v kořenové části tenkou překližkou. Tato část ukrývá hliníkové spojovací trubičky. Nosník slepuji do vzepětí a odděluji jej ve střední čáře až po ztuhnutí. Trubička a následně spojovací dráty, zůstávají rovné a naprosto přesně budou ve spoji lícovat…
Zhruba za tři covidové víkendy jsem měl drak modelu dokončen, vše vymyšleno a připraveno pro potah. Již v této fázi byl na model docela sympatický pohled a celek vypadal létavě… Hmotnost necelých 300 g.
Poslední lahůdkou bylo vytvarování překrytu náběžné hrany křídla, kterou jsem řešil jako součást trupu. Pro typický vzhled modelu nesmírně důležitý a pracný prvek.
Další víkend mi zabralo potahování modelu. Kostru jsem tradičně přebrousil po nalakování lepicím lakem a následovala práce se starým a stále dobrým Modelspanem. Ocasní plochy jsou potaženy tenkým a zbytek modelu tlustým. Po přilakování je vše napnuto čtyřmi vrstvami napínacího laku. Práce opět na jeden víkend, výsledek vidíte na přiloženém fotu…
Následovala, po chvílích, instalace RC, dokončení detailů včetně zasklení kabiny, první sestavení celku, naprogramování rádia a odhad těžiště asi na 40 – 45 % hloubky křídla. Dovážení nebylo velké, stačilo asi 18 g olova /ze starých dobrých dob nepostižených ekoterorismem/. Model vypadal docela líbivě a létavě. Vše bylo připraveno na zálet.
Hmotnost prázdného a nalakovaného modelu činila 327 g, letová hmotnost, včetně všeho, činí 440 gramů. To je, myslím, docela dobrý výsledek, podle mých předpokladů. První zálet jsem vykonal doslova „za barákem“ na Sylvánu v Plzni. Měl jsem k dispozici neposekaný svah, slabý vítr 2m/sec a gumicuk z 10 m gumy 5×5 mm a asi 35 m vlasce, který jsem doma našel. Zalétávat jsme byli s vnoučkem a manželkou, která fotila na mobil. Tah v gumě byl obrovský, spíše byl problém křehký model udržet bez poškození. I ve vysoké trávě byl start raketový, ale velmi příjemný. Prakticky nic nebylo třeba seřizovat a dovažovat. Model letí docela svižně, je velmi stabilní, točí malé kroužky a nikam nepadá. Z dané startovní kombinace létal asi 80 – 100 sekund. Pohled na model je vskutku pěkný, neb připomíná staré větroně z doby poválečné.
Po zalétnutí jsem provedl poslední krok k dokončení věrné repliky modelu. Zhotovil jsem a nainstaloval přistávací lyži na předek trupu. Obvykle se drobnými detaily nezabývám, ale pro dokonalou autenticitu jsem dokončil i tento detail. Startovací gumu jsem vyměnil za průřez 3×3 mm, který je naprosto dostatečný.
Takto připravený model jsem poprvé veřejně představil na sletu v Rožmitále, kde se velmi líbil svými letovými vlastnostmi. Pro létání „pro zábavu“ nemám potřebu delšího gumicuku. Naopak, vejdu se i na malé letové plochy a požitek z nízko letícího modelu je velmi intenzivním zážitkem. Boj o každý termický závan mi v malé výšce dává dokonalý prožitek. Pravděpodobně by model asi nepropadl ani při soutěžním nasazení podle běžných pravidel SAMu, ale mě to smysl nedává. Modelařím pro své osobní pocity a zážitky.
Podle zájmu o model v Rožmitále předpokládám, že se brzy objeví v klubu více Super Sinbadů. Přeji všem stejně pohodovou stavbu a hlavně čistou radost z létání s modelem, který již umí postavit bez stavebnice a „moderních úprav“ čím dál méně modelářů…
Psáno v Plzni 6. 7. 2021 Dr. Karel Slupský