SO-LONG – americký motorový model z roku 1940

Článek o tomto modelu byl na našich stránkách publikován již v říjnu roku 2014… Bohužel tak, jako i jiných případech jsou články z našeho původního webu bez fotografií. Ve svém archivu jsem dohledal fotografie tohoto modelu a článek jsem upravil do dnešní podoby, kterou Vám tímto předkládám.

Láďa Kulhavý

Nejdříve něco z historie tohoto výjimečného modelu :

Předně – tento model zkonstruoval roku 1940 Bill Englehardt a hned téhož roku s ním vyhrál Národní titul kategorie „ Class B Open „ . Dva dny po této soutěži získal klubový kolega Billa Englehardta s modelem Buzzard Bombshell titul v kategorii „ Class C Open „. Bill Englehardt byl členem klubu , který nesl název : CHICAGO BUZZARDS.

SO – LONG se zúčastnil několika soutěží a získal též trofej CAR WOOD TROPHY. V dobovém článku se píše, že tento model má krásně uspořádaný vzhled, tvarově výjimečný trup diamantového průřezu, který je s výjimkou přední části po celé jeho délce. Kabina vypadá téměř identicky, jako u skutečného letadla. SO – LONG má rychlý vzlet a skvělý kluz. Může být použit v obou kategoriích A i B. Přechod se děje pouhou záměnou motoru OHLSSON .19, za motor OHLSSON .23. Oba mají identické rozměry a pasují do motorového lože modelu. SO – LONG prokazoval ustálené výsledky a jeho lety byly okolo sedmi minut dlouhé. Při jednom ze závodů jej po prvním letu přivezl automobil. V dalším letu model přistál na letišti Chicago Municipal Airport, které bylo vzdáleno 1,5 míle severně od místa startu. V následujícím letu model ulétl … Následujícího rána byl model nalezen a navrácen Billu Englehardtovi. Mladý nálezce byl natolik čestný, že odmítl i odměnu, která byla vypsána za nalezení modelu.

Takto nějak to bylo tenkrát sepsáno …

Ke stavbě tohoto modelu jsem se rozhodl hlavně z důvodu jeho neotřelých tvarů, které mi nadchly. Nechal jsem si v copycentru zvětšit plán do skutečné velikosti, tedy 50 palců – 1270 mm. Poté jsem započal s přípravou na stavbu, studium stavebního výkresu a shromážděním materiálu. No a tímto to také nakonec na nějaký čas skončilo. Zvítězily prázdniny, dovolené a nakonec i jiné projekty. V rychle se přibližujícím podzimu se rozhlížím po dílně a znovu jsem se nadchl pro dokončení stavby modelu SO – LONG. Vše je umocněno tím, že na americkém E-BAY získávám originální pohon pro tento model – devatenáctku OHLSSONa. Krásný a funkční kousek, který bude použit.

Tak začínám opět stavět:

Model je celobalzové konstrukce, na zpevnění důležitých stavebních dílů je použita březová překližka 1,5 a 3 milimetry silná. Jedná se o spojky křídla a stavební díly přední části trupu.

Křídlo: stavěno je v celku. Má vzepětí do dvojitého véčka. Žebra jsou zhotovena z balzy silné 2 milimetry. Žebra centroplánu a žebra v místě spojení s uchama jsou silná 5 mm. Hlavní a pomocný nosník je vyříznut ze silné zrcadélkové balzy silné 3 mm, náběžná lišta má průřez 6×6 mm a je přilepena nakoso. Odtoková lišta je z balzy 6×25, na kterou navazují tvarové díly uší ze stejně silné balzy. Centroplán je potažen balzou 1,5 mm silnou. Celé křídlo je následně obroušeno, nalakováno a dobroušeno. Je připraveno na potažení.Ocasní plochy: celé jsou zhotoveny z balzových lišt 5×5 mm a z balzových přířezů. Kormidla mají původ v prkénku pětimilimetrové balzy, ze kterého jsou vybroušeny. Vše je následně nalakováno, vyhlazeno a připraven na potahování.

Trup: tvarově zajímavý a stavebně nejnáročnější část modelu. Příhradová konstrukce trupu je postavena z balzových lišt o průřezu 5×5 milimetrů. Motorová přepážka, stejně tak, jako přepážka podvozku je z bukové překližky 3 mm silné. Hranoly motorového lože mají rozměr 8×12 mm a jsou taktéž bukové. Zhotovení konstrukčního trupu bylo otázkou jednoho sobotního odpoledne. Následovalo potahování balzou silnou 2 milimetry. Bylo jasné, že za sucha to nepůjde. Tak že, každá z balzových částí potahu trupu je nahrubo připravena, přes noc ponechána ve vodě a další den je přilepena pomocí disperzního lepidla Ponal na trup. Zajištěno špendlíky a ponecháno do dalšího dne. Poté je napasován a přilepen stejnou technologií další díl potahu. Protože se jednalo o osm částí potahu, tak stavba zabrala skoro deset dnů … V mezidobí, kdy potah schnul, tak jsem připravoval potažení stavebních dílů modelu Vliesem a Mikelantou.

Podvozek: zhotovený z ocelového drátu o průměru tři milimetry. Zadní balzová ploutvička je olemována 0.6 milimetru silnou překližkou. V místě dotyku s matičkou zemí je ještě přilepen ocelový drát o průměru 0,6 mm.

Potah: jak jsem se již zmínil, tak na potažení SO – LONGa byl použit Vlies a Mikelanta. Na křídlo jsem lepícím lakem přilakoval přířezy Vliesu. Následně vypnout žehličkou a po celé kostře Vlies dopřilepit lepícím lakem, do kterého přidávám lepidlo Kanagon. Na lahvičku laku jednu tubu a naředit na vhodnou konzistenci. Mám s tímto postupem ty nejlepší zkušenosti, prostě to drží kde má! Následně jsou naneseny tři vrstvy vypínacího laku a dvě vrstvy zaponu. Každá vrstva laku je přebroušena „ pětistovkou „ brusným (leštícím) papírem. Ocasní plochy jsou potaženy stejnou technologií jako křídlo.

Díky tvarové složitosti a celobalzovému potahu trupu jsem se tento díl modelu rozhodl potáhnout Mikelantou, kterou mám ještě z dávných zásob. Práce nebyla zrovna procházkou růžovým sadem. Mikelantu jsem vyžehlil a následně přilakovával vylepšeným lepícím lakem. Občas se dělaly nějaké bubliny, a tak jsem přihlazoval a přihlazoval. Vše se nakonec povedlo. Trup je pětkrát lakován zaponem, broušen a leštěn. Ve finále vypadá moc pěkně.

Zbarvení modelu: zvolil jsem vlastní modro-přírodní kombinaci. Chtěl jsem, aby co možná nejvíce vynikla stavba modelu a zajímavé stavební části. Původní model Billa Englehardta byl nejspíš červeno-přírodní a červená barva byla dominujícím prvkem SO – LONGa. Veškerá písmenka jsou zhotovena na plotru ze samolepící folie. Model je nakonec přestříkán lakem proti účinkům paliva, neboť motor OHLSSON .19 bude baštit také metylové palivo.

Motor: zmiňovaný OHLSSON .19 – jedna z legend výrobců OHLSSON & RICE. Motor výrobního čísla 21573 z amerického E-BAY.

Dokončuji instalaci zapalování, serv, táhel a bateriového vybavení.

Zalétání modelu: po zdárném dokončení nadešel čas, na který každý z nás netrpělivě čeká. Termín byl vybrán na jednu dubnovou sobotu. Proběhlo poslední překontrolování modelu, nabití zdrojů a zkouška rádia. Sobotní ráno nabízelo pěkné počasí s mírným severovýchodním větrem. Sešli jsme se s Milošem Petrbokem na našem klubovém letišti AMG Mýto za časného kuropění. Po nezbytné kávičce jsme se do toho pustili. Do přední části modelu bylo připevněno 2x 25 gramů olova, tak abych dostal těžiště před třicet procent hloubky křídla. Následovalo bezproblémové spuštění motoru OHLSSON.19 a Miloš vypouští model vstříc dalšímu dění. START. Otáčky byly nastaveny na dvě třetiny maxima, tedy dle otáčkoměru okolo 4800 ot./min. Vrtule o rozměru 10/6. Model letí zcela rovně a sakra stoupá – musím tlačit, ale jinak se chová naprosto spořádaně. Nikam nepadá a na kormidla reaguje bez problémů. Motor běží na dvacet kubíků metylu přes pět minut a jsem pomalu v nevidim… V kluzu je model rychlejší, nakonec váží téměř 800 gramů, tak lehce přitahuji. Let se zklidnil, následuje celkem slušné přistání a já přijímám gratulace kamarádů. Následně jsem odstranil polovinu olova z přední části modelu a uskutečňuji další let. V kluzu se to zlepšilo a tak po přistání odstraňuji veškeré přidávané olovo. Těžiště je nyní někde okolo třiceti pěti procenty hloubky křídla. Model je tedy vyvážen svým vlastním vybavením – nečekal jsem to. Létám. Nyní si již model vypouštím sám, opět k naprosté spokojenosti. Motor pracuje spolehlivě, a protože s sebou nemám brýle, tak létám na hranici svého dohledu … Ale i tak si to užívám. Snažil jsem se udělat několik letových obrázků, ale jako naschvál jsem nenabil baterky do foťáku … Tedy toho moc není.

Pokračování: je opět sobota a vládne opravdové jarní počasí s ideální teplotou a mírným západním prouděním. Již okolo osmé hodiny ranní jsem na letišti a pokračuji v letových zkouškách SO-LONGa. Ale ono není vlastně co zkoušet, neboť se model chová úplně stejně, jako o minulém víkendu. Těžiště je pod křídlem, výchylky kormidel fungují na obě strany a motor se točí správným směrem. Tak si vychutnávám lety . Následně jsem vyzkoušel vrtuli Top Flite o rozměru 12/6 ta se jeví, jako optimální pro motor Ohlsson.19. No a tímto se vlastně dá říci, že se zálet modelu SO – LONG zdařil na jedničku a jsem tomu nesmírně rád.

Co říci závěrem? – stavbu modelu SO – LONG jsem si náležitě užíval, byla to prostě radost. Nevím zda-li někdo tento model na Slovensku, nebo v Čechách vlastní, ale je to nádherný kousek historického modelářství se vším, co k tomu patří. Bill Englehardt již tenkrát nejspíš věděl, že navrhuje tvarově neotřelý a zajímavý model. 

V Berouně v říjnu 2014 a 11.7.2021

Ladislav Kulhavý

Historikům třikrát zdar !!!