85 let Ladislava Davidoviče
Dnes 23.5. slaví 85. narozeniny známý modelář a výrobce motorů, pan Ladislav Davidovič, pro přátele Láďa.
Narodil se na Podkarpatské Rusi, kde byl jeho otec četníkem, jako nejmladší ze tří dětí. Když v březnu 1939 vznikl Slovenský štát. Podkarpatí připadlo Maďarsku a rodina se tedy narychlo musela přesunout do Čech na Plzeňsko. Přišli tím ovšem o nový dům…
V novém bydlišti začal v roce 1943 malý Láďa stavět první modely. Popudem mu bylo nouzové přistání německého dvouplošníku na louce za obcí. Touha mít svůj „eroplán“ jej vedla k vytvoření modelu i s otáčející se vyřezávanou vrtulkou. Pochvala od paní učitelky pak zafungovala jako mocná pobídka do další práce.
Potřebný materiál na své „špejláky“ získával od místní truhlářské firmy. Ovšem při neznalosti pojmů typu úhel seřízení, či těžiště byly letové výkony sázkou do loterie.
Prvním, jak sám říká, pořádným modelem byl v roce 1946 PEPÍK podle plánu z Mladého Hlasatele. Bohužel k plánu nebyl žádný popis, a tak se ani malý Láďík nedozvěděl, co znamená ten malý trojúhelník pod křídlem. Let, či spíše pád vypadal podle toho a milý Pepík jej nepřežil… Když babička viděla jeho pokusy, koupila mu stavebnici SEVERÁK. V té už podrobný návod pro začátečníky byl a Láďovy modely konečně začaly dělat to, co dělat mají, létat.
Úspěch ho povzbudil do stavby dalších modelů, které pak i prodával v Plzeňské prodejně Narpa. Tím si vydělal na svůj první motor Super Atom. Po něm přišly další motory a s nimi i zájem o upoutané modely, s nimiž o 20 let později slavil své největší sportovní úspěchy. Tak daleko ale zatím nejsme…
V roce 1950 se Láďa zúčastnil známé Celostátní soutěže v Partizánském s větroněm MORAVAN a o dva roky později pak i Mistrovství republiky ve Zruči nad Sázavou v tehdy nové kategorii A2.
Mezitím stavěl a zkoušel různé modely, jako je třeba větroň kachní koncepce a jiné.
Stavbu první upoutané makety – AIRACOBRY, ale mohl dokončit až po roce ve vězení, kam se jako 17 ti letý dostal za pouhou účast na dělnických protikomunistických bouřích v Plzni 1. 6. 1953. S AIRACOBROU se roku 1954 zúčastnil Mistrovství republiky v Kralupech nad Vltavou.
Léta 1956-1958 strávil na vojně, či jak se tehdy říkalo „v zeleném“. Po návratu z vojny se oženil a dva roky zkoušel závodit na motorkách, ale po velkém pádu a zranění dal motorkám vale a vrátil se zpět k modelům.
Tehdy také vyrobil svůj první funkční motor do upoutané makety TIPSY NIPER.
Roku 1962 se s novou maketou CHAI 19, poháněnou opět vlastním motorem, zúčastnil i Mistrovství republiky v Hradci Králové. Nad fotkou tohoto modelu mi Láďa říká: „Toho CHAIe stále mám!“ A stejnou větu jsem pak slyšel i o dalších a dalších modelech a motorech. Na mysl se mi vetřela hláška bájného Čochtana – „Ještě ho mám schovanej… “
Po CHAI 19 přišla prvoválečná stihačka S.E. 5, která díky různým bodovým bonusům zaznamenala lepší umístění na soutěžích.
S druhým, dokonalejším exemplářem S.E. 5 pak přišel Láďův zlatý hattrick, kdy se stal Mistrem republiky v letech 1967, 1969 a 1971.
Naposledy, ovšem již s maketou FOKKER E III, s níž pak byl ještě druhý v roce 1974.
Netřeba zdůrazňovat, že i mistrovské makety byly osazeny jeho vlastními motory, popsanými dříve v samostatném článku.
Mimo makety stavěl i upoutané akrobaty a vyráběl motory, či plastovou bižuterii pro modeláře. K tomu ještě zaměstnání a rodina se dvěma dětmi. Neuvěřitelný záběr!
V půli sedmdesátých let se rozhodl se soutěžením skončit, neboť nebyla šance vycestovat na Mistrovství Evropy, či světa. Lhostejno zda za své, či za státní peníze. Bafuňáři ovšem jezdili hromadně a jistě ne za své…
Po skončení soutěžní činnosti vyměnil Fokkera za RC soupravu Simprop a začala jeho RC etapa. Postavil opět spoustu různých modelů. Od větroňů, přes různé malé motoráky až k akrobatům na „desítku“.
V roce 1979 pak vyrobil svoji slavnou „plastovou“ dvaapůli. Ideou byl levný spotřební motor pro masy, jako bývaly o 15 let dříve motory Jena. Dle kalkulací by mohl takový motor stát pod 200,- Kčs. V té době stály motory MVVS 2,5 kolem 400,- Kčs. Nápad byl ale shozen odpovědnými místy ze stolu… Dnes jsou tyto raritní motory draženy na aukcích v USA v přepočtu mezi 10.000,- až 20.000,- Kč…
Od domažlického modeláře Jaromíra Jindřicha dostal Láďa dobrou radu: „Vykašli se na svoje motory, dělej repliky starých benziňáků a budeš mít z Ameriky co budeš potřebovat!“ To byla na přelomu 70. a 80. let skutečně rada k nezaplacení. Najednou se otevřela možnost získat materiál, který byl do té doby zcela nedostupný.
V polovině 80. let vznikla nejen řada šestihranných detoňáčků, ale Láďa si také odskočil k „sochařině“ a vyrobil dvě různé velké plastiky z mosazného plechu na průčelí nádražních budov v Kladně a v Havlíčkově Brodu.
I přes vytížení s výrobou motorů Láďa nezapomněl na makety a koncem osmdesátých let spatřily světlo světa další dvě. RC Blacburn s vlastním motorem 8,2ccm a roku 1989 pak i upoutaný SPAD XIII s motorem MVVS 10.
SPAD XIII se stal Láďovým předposledním upoutancem. Po něm již postavil pouze cvičný model RINGMASTER z darované US stavebnice na takové to domácí létaní na louce u chalupy.
V polovině devadesátých let odešel Láďa do penze a mohl se výrobě čehokoliv věnovat naplno.
Vyzkoušel si obří akrobaty BINGO a DALOTEL s motorem Titan ZG 38, menší letadla osazoval čtyřtakty, postavil dva modely s geodetickou konstrukcí křídla.
Hlavně vyráběl další a další typy motorů od své šestihranné 0,032ccm po repliky Kratmo a Eisfeld o zdvihovém objemu 30 ccm. Třeba řadu motorů AL-KO vyrobil v několika sériích kompletní. Od 2,5 až po 14 ccm. A na vše samozřejmě kokily, upínací přípravky… Svoji produkci spočítanou nemá, ale odhaduje ji více než 250 ks motorů.
A když už dělal staré motory, přišly na řadu i historické modely. CYKLON, OREL, BETA Minor…
V roce 2000 dostal zajímavou zakázku. Vyrobit nelétající obří makety AVIA BH 3. Rozpětí 4,2 m. Jednu stavěl sám a druhou pak František Sýs z Nýřan.
K létání s RC modely přivedl i svoji manželku Ellen. A jde jí to velmi dobře!
Láďa je stále vitální a pracovitý. Když jsem se po několikahodinovém rozhovoru a prohlížení fotek podivoval, kolik toho v životě stihl, zamyslel se a povídá: „Viď, taky koukám, že jsem byl docela pilnej.“
Sám říká, že to má spočítané do 105 let a nějak se zabavit musí.
Když to není v dílně, má o zábavu postaráno kolem domu či u svých včel. Chudenickým včelařům pak dělal dlouhá léta předsedu.
Všichni, kdo Láďu známe a máme jej rádi, mu přejeme hlavně dobré zdraví, abychom se s ním ještě dlouho mohli setkávat nad modely a motory!
Ze vzpomínek a s využitím archivu Ladislava Davidoviče sepsal v květnu 2021 Petr Flídr.