Vzpomínka na Jaroslava Vaníčka.

V každém regionu najdeme jména modelářů, kteří již nejsou mezi námi. Přesto po sobě v modelařině zanechali nesmazatelnou stopu a rádi na ně vzpomínáme. Myslím, že jednou z náplní stránek KHMM by mělo být připomínání osobností, kterých si vážíme a jsou zapsány v  našich srdcích. Napsat vzpomínku na člověka je vždy obtížné a velmi subjektivní, pokud za vzpomínku nepovažujeme souhrn životních technikálií podobných životopisu. Pokusím se, aby dnešní článeček byl spíše pohledem člověka, který od konce 80. let strávil s Jaroslavem Vaníčkem hodně hodin v dílně na Lochotíně a na letových plochách v okolí Plzně. Je více modelářů v Plzni, kteří Jardu Vaníčka patrně znali lépe než já. Jejich informace však nemám k dispozici. K napsání vzpomínky na člověka je potřebná i chuť to udělat…. Na spolupráci jsem se domluvil s Jaroslavavem Vaníčkem mladším, který mi poskytl základní údaje ze života svého otce.

Jaroslav Vaníček se narodil doslova pod vánoční stromeček v těžkém válečném období 24. 12. 1940 v Sušici. Není mnoho známo, že byl nejstarším ze sedmi sourozenců. V Pošumaví vyrůstal a prožil celé dětství. Pravděpodobně ve velmi raném dětství zažil i osvobození Sušice americkou armádou na jaře 1945 a vzpomínky na pobyt amerických vojáků ovlivnil i jeho vztah k jazzové hudbě. Celé dětství prožil jako kluk křtěný milovanou řekou Otavou…. Tento silný vztah pěstoval po celý život a vždy o prázdninách se vracel na tábořiště kolem řeky se svými dětmi a později i s vnoučaty.

Ze Sušice Jaroslav odešel po ukončení základní školy v roce 1956 do Plzně na učební obor soustružník. Již na základní škole ho fascinovalo vše, co se pohybovalo vzduchem. Učňák ve Škodovce se svými mimoškolními aktivitami v podobě modelářských kroužků byl pro něho tím tím opravdovým počátkem jeho celoživotní lásky v podobě leteckých modelů. Jak to bývalo, po vyučení přišla vojna a po dobu dvou let se stal modelářem vojínem z donucení.

Se svojí tolerantní manželkou se oženil v roce 1961 a mladá rodina se trvale usadila v Plzni. Od roku 1965 se Jaroslavovi naskytla možnost pracovat jako vedoucí modelářského kroužku v tehdejším Domě dětí a mládeže v Plzni. Zde vedl kroužek asi dva roky a vychoval řadu výborných modelářů, se kterými se prakticky setkával po celý svůj život a řada z nich modelaří dodnes….

Ve druhé polovině šedesátých let založil pod tehdejším Svazarmem  modelářský klub Plzeň – střed, kde působil řadu let jako jeho náčelník. Členy klubu se stala celá řada absolventů jeho kroužku v DDM. Na dokumentačním snímku členů klubu z počátku sedmdesátých let jistě poznáte řadu výborných modelářů z nichž byla řada špičkovými modeláři….

V LMK Plzeň – střed se dařilo v šedesátých a sedmdesátých letech zejména volným modelům, upoutaným akrobatům a combatům, maketám a postupně nastupovala éra RC modelů, ostatně jako ve všech klubech leteckého modelářství. V 80 létech již RC modely zcela dominovaly klubové činnosti. Ve všech těchto kategoriích byl Jaroslav aktivní. V účkách létal akrobaty a kategorii Combat. Byl Sportovním komisařem a bodovačem U- akrobatů a maket, později i RC kategorií. Následující snímek je z roku 1988 ze soutěže RC maket na letišti Bory. Jistě poznáváte Jardu a špičkového U akrobata a RC akrobata Honzu Vyčichla.

Nutno vzpomenout, že členem LMK Plzeň –  střed byl i Ing. Ivan Hořejší, který dlouhá léta tvořil páteř národní reprezentace v kategorii F1A.

Jaroslav byl modelářem vpravdě renesančním, zabýval se mnoha kategoriemi leteckých modelů. Jeho největší láskou však byly malé kategorie gumáků B1, P30 a větroňů A1. Zejména gumáky mu šly bezvadně. Pomáhal mladým a sám aktivně a výborně létal. Trochu ho podezírám, že se se mu líbilo hlavně zapalování doutnáku cigaretou…. Rád vymýšlel jak ušetřit na hmotnosti 80 gramových modelů. Pamatuji se, že měl gumáčka, kde balsová trubka přecházela v trojúhelníkový nosník. Říkám mu: „Jardo to blbě vypadá“. Odpověď byla prostá a pravdivá: „Ty nevíš, že tři prkna váží míň než čtyři ?“ Prostá pravda, kterou si člověk pamatuje celý život.

Vidět jsme jej mohli s házedly, RC modely V1, V2, M1, maketami…..Často navštěvoval modelářské pořádané LMK Drozdov jako účastník i jako funkcionář. Na nástupu na letišti v Hořovicích jistě poznáváte řadu výborných RC akrobatů a maketářů 80. let 20. století….

V polovině 80. let se na Kladensku začalo objevovat vzpomínkové létání, nejprve se starými originály historických modelů, později replikami modelů z konce 40. a počátku 50. let minulého století. První historické modely létaly ve své původní podobě jako volné. Návrat těchto modelů na modelářské nebe Jaroslava uchvátil. Pravidelně se na Kladně těchto akcí účastnil. V roce 1991 vznikl pod vedením Jardy Rybáka ze Svitav SAM 78 a Jaroslav se stal jeho členem. Pravidelně se účastnil akcí pořádaných na letišti Hosín, kde se v počátcích létalo hlavně s volnými modely, později přibývaly i RC modifikace. Miloval detonační motory a často používal tehdy nové repliky motorů MP Jet 0.6 a Super Atom. Se vznikem SAMu 95 v roce 1993 se stává i jeho členem a často navštěvoval akce na Kladně a v okolí. Z těchto akcí pochází i známý snímek z titulní strany Modeláře 1/1986: Jarda Vaníček odhazuje svého volného Bojara z roku 1953 konstrukce Vladimíra Procházky s motorem Jena 2 ccm.

Osobně rád vzpomínám i na asi poslední modelářskou akci, kterou Jaroslav uspořádal pro volné historické modely na letišti Letkov u Plzně někdy kolem roku 1997. Byla to asi poslední modelářská akce na tomto letišti vůbec. Dále již začaly převažovat komerční zájmy…. Pro mne je akce významná tím, že na ní Jaroslav vyfotil mne a syna, což by nebylo nic zvláštního. Snímek ale dokumentuje snad jediný historický model na gumu, který jsem postavil a který skutečně létal. Pikolo Vladimíra Procházky 1947, skutečně potažené tenkým kablem. Syn tehdá létal s Érem a skončil na střeše hangáru, což noví vlastníci letiště nelibě nesli. Dovolím si tedy do článku propašovat tento snímek, který sem ale vlastně patří neb je Jaroslav jeho autorem…

Nesmazatelnou stopu v historické modelařině po sobě Jaroslav  zanechal v oboru modelů jemu nejmilejších: V roce 1986 – 1987 zrekonstruoval originální plán, přes zimu postavil a v Modeláři 6/1987 publikoval plán a model francouzského gumáka z roku 1949 Le Jump. Stojí za to si připomenout i úvodní slova článku a tak jsem je přefotil a přikládám je.

Výborně létající a trochu zvláštní model byl vždy obdivován. Mnoho modelářů se jej snažilo postavit, ale perfektně létal jen Jardovi. Tento model mu vynesl jeho doživotní přezdívku Mr. Jump.

Koncem minulého století a hlavně po roce 2000 podlehla řada z nás kouzlu elektriky. Nejinak tomu bylo s Jaroslavem a mnoha dalšími, včetně mne… Bylo to tak snadné… Začali jsme i v Plzni stavět elektry historických modelů, měnit měřítka a byla započata slepá cesta od historie k pohodlnosti.

Z této doby pochází i následující dva snímky dokumentující jaké osobnosti se scházely, někdy kolem roku 2005 – 2009, na modelářské ploše v Žichlicích u Plzně. Snímky jsou pořizovány ještě klasickou technologií a do digitálu pouze přefoceny….

Snahou o návrat k větší autenticitě historických modelů byl vznik KHMM a jeho specifická činnost. Jaroslav nebyl nikdy naším členem, ale návrat k historii v našem podání se mu líbil a tak jsme jej často vídali na našich akcích v Plzni. Často jsme spolu nad historickými modely diskutovali v dílně na Lochotíně kde, do doby jejího prodeje Sdružením technických sportů, často pobýval se svým jezevčíkem a stále něco kutil. Asi jeho posledním modelem byl, jak on říkal: šesťák, což byl výkonný historik kategorie CRC Classic, opatřený nápisem: Pozor pokus o rekord, nález hlaste na adresu….Model skutečně ulétl /Jaroslav již hůře viděl/ a nálezce mu jej přivezl asi třetí den zpět… Stálo ho to 500 Kč a to bylo nějakých cigaret….

V roce 2013 se Jaroslav, spolu s manželkou, odstěhovali do klidu venkova a opustili svůj byt v Plzni v domě U Slunce.  Klidu venkova si však Jaroslav již dlouho neužil. Zemřel náhle 9. května 2014. Odešla tak jedna z legend plzeňské modelářské scény druhé poloviny 20.  a počátku 21. století.

Jardo, stále vzpomínáme a děkujeme !!!

Vzpomínku se svolením syna s úctou zpracoval :                       Dr. Karel Slupský