Šipka – upoutaný model konstrukce Jaroslava Fary z roku 1967.

V KHMM se věnujeme dominantně modelům vzniklým do roku 1950. Jsou to modely, které jsou krásné, většinou dobře létají, někteří z nás s nimi soutěží. Prostě zajímavá a autentická modelařina pro lidi, kteří ještě dnes modelaří a umí postavit model podle plánu. Vzhledem k věku většiny z nás nám však chybí nějaký osobní vztah k těmto modelům. Jsou pro nás prostě zajímavé, ale cizí. I k modelařině patří určitá dávka nostalgie a vzpomínek. Proto jsme před lety založili v klubu časovou kategorii RETRO. Chtěli jsme si prostě postavit modely, se kterými jsme kdysi létali, nebo které jsme prostě tenkrát nemohli mít pro technickou a materiálovou nedostupnost a také jsme si s nimi chtěli společně polétat. Zdůrazňuji polétat, nikoliv soutěžit. Ostatně značná část modelů byla k pouhému polétání určena.

Mám rád modely s příběhem. Představení modelu Šipka je vlastně takovým příběhem mých modelářských začátků. Moc jsem toho tenkráte ještě neuměl, na malém městě jsem byl samouk. Postavil jsem nějaké kluzáky z tehdejších stavebnic /Ero II, Vážka, Albatros, gumák Sokol/. S kluzáky jsem většinou létal na svahu. Toto vše se dělo někdy mezi léty 1965 – 1967, chodil jsem do základní školy. Obdivoval jsem tehdy velmi rozšířené upoutané modely. S otcem jsme pravidelně navštěvovali soutěže úček, které pořádal v Ledči nad Sázavou výborný modelář pan Kroužek… Na škvárovém stadionu byly dva kruhy, létaly většinou akrobaty, makety a kupodivu i trysky. Nějak si nevzpomínám, že by létaly rychlíky nebo týmy. Také se létalo bez sítě. V dnešní době je však neuvěřitelné, že na tribuně stadionu bylo odhadem 300 – 400 diváků. Prostě událost, která mě motivovala k další činnosti.

Za dobré vysvědčení jsem si v létě 1967 směl, v tehdejším hračkářství v Havlíčkově Brodě, koupit úžasný motor JENA 1. Stál tuším asi 130 Kčs a dřevěná vrtule 4,50 Kčs a lahvička paliva byla asi za 6.50 korun. Koupí motoru pro mne začala opravdová modelařina. Musel jsem se naučit úplně všechno, s počátečním startováním mi pomohl místní modelář a byla to výuka torpidní, než jsem pochopil, že jde o švih v ruce a nikoliv o množství paliva…. Nicméně časem jsem se vše naučil a od té doby miluji pach éteru a detonační motory mám dodnes nejraději. Zatím jsem neměl žádný model, ale v roce 1967 se na trhu objevila, za dob socialismu, úžasná novinka. Stavebnice začátečnického upoutaného modelu Plastic. Na model se braly záznamy. Čekal jsem na něj asi půl roku než výrobní družstvo Igra splnilo výrobní plán a mě poštou dorazila báječná krabice se stavebnicí za celých 68 korun. Modely byly v různých barvách, na mě vyšel žlutý. Ve stavebnici bylo vše potřebné, začínalo se rozpuštěním zbytků hmoty v toluenu nebo eteru či acetonu. Tím se celý model lepil. Zvláštností bylo Jedelského křídlo. První start modelu provedl starší modelář, předal mi model, chvíli mě v kruhu hlídal a po chcípnutí motoru přistál. Druhý let to přišlo: model podfoukl vítr, prověsila se lanka a byla rána. Poškozený trup a křídlo se však dobře opravovalo a za dva dny jsme létali v podvečerním klidu na fotbalovém stadionu znovu. Model mě naučil létat v kruhu a docela jsem ho olétal. To vše se událo na jaře 1968.

Krásná doba a já jsem někdy v zimě toho roku zakoupil za 3 Kčs plánek modelu Šipka konstrukce legendárního Jaroslava Fary…. Ještě v létě bylo moje druhé účko na světě. Pěkně se řídilo, i když byl motor slabý. Nalétal jsem s ním desítky startů, model dodnes existuje a visí v jednom školském poradenském zařízení v Plzni… Na následujících dobových snímcích můžete vidět model Plastic a Šipka v roce 1968…. 53 let tomu nazpět…

Po těchto modelech následovaly další modely na drátech. Dvaapůlky Bella a Pegas. Rád jsem měl zejména Bellu. S dvaapůlkou Jenou létala kruhové obraty a měla klapku řídla. Moje upoutaná éra končila Gábrišovým Super Masterem. Pořádně jsem se však akrobacii jako samouk létat nenaučil a navíc mě kolem roku 1970 již oslovily volné modely… To je ale již jiný příběh.

Již delší dobu jsem se chystal si nějaké účko postavit. Občas se na našich sletech objeví. Dnes je v klubu i dost dalších modelů řazených do RETRA. Asi si někdy uděláme pohodovou akci jen s těmito modely a účka, to je dnes už opravdu zvláštnost… Měl jsem v zásuvce volnou jedenapůlku a tak, spolu s touhou si to po 53 letech zase zkusit, padla volba právě na Šipku.

Byl to zvláštní pocit po 53 letech rozložit plán a znovu kopírovat přepážky a žebra v obrysech, kde se moje ruka s tužkou pohybovala před více než půlstoletím…. Prakticky za jeden víkend jsem si vyrobil úplnou stavebnici, včetně lože motoru, nádrže a vahadla.

Další víkend byla na světě kostra modelu a zhruba další volný zimní víkend jsem měl Šipku připravenou k dokončení řízení, montáži motoru. Vše vidíte na následujících snímcích.

Dokončený model vidíte dále. Zbývá zaběhnout nikdy nenastartovaný motor. Lanka a rukojeť jsou již také připraveny. Docela se těším, snad jsem návyky za půl století úplně neztratil… Zajímavostí je, že kola jsem při zavřených obchodech získal parazitováním z modelu Tomboy…

Doufám, že můj článek s příběhem bude motivovat další členy i nečleny klubu ke stavbě a předvedení dalších zajímavých modelů RETRO. Rádi je zveřejníme a věřím, že se s nimi sejdeme i k polétání. KHMM je  založen a provozován hlavně jako zážitkové seskupení k prožívání našich specifických radostí, které nás nabíjí energií tolik potřebnou právě ve dnešní složité době….

Další fotografie ZDE.

Psáno v covidovém zákazu opuštění města v Plzni 6. 3. 3021.                Karel Slupský