Pokojový model BACIL

   V záložce volných modelů jsem vyzval všechny, kdo se chtějí zapojit, aby posílali své náměty.

Prvním byl pan Tomáš Pengl z Roudnice nad Labem, kterého Vám tímto trochu představím: Tomáš se věnuje modelářství od svých dětských let, kdy poletoval s modely například A3, Následně se soutěžně věnoval modelům kategorie A1. Po delší modelářské odmlce se Tomáš ke stavbě modelů vrací a nejvíce se věnuje  volným minimaketám, historickým modelům jakožto i různým poletovadlům. Zajímavá je Tomášovo profese: Restaurátor historických zbraní a výrobce replik historických kuší.

Následující Tomášovo příspěvek pojednává o stavbě volného – pokojového modelu BACIL, jež byl publikován v roce 1950.

Tomáši, děkujeme.

Martin Hurda – editor                           

   Byla to láska na první pohled, když jsem kdysi prohlížel otcovy staré svázané časopisy Mladý technik. Na jedné ze stránek byl tištěný plánek a hned vedle malá černobílá fotka (muška) něčeho, co spíše, než model letadla připomínalo neznámý blanokřídlý hmyz. Neváhal jsem ani chvíli, nalezl vhodný karton na trup, vzal svazek bambusových štěpin, pořízených náhodou v ústecké modelářské prodejně a pustil se do stavby. Zhotovit funkční překližkovou vrtuli byl pro mne tenkrát neřešitelný problém, použil jsem proto zkrácenou a odlehčenou plastovou Igru. Jako potah modelu posloužil tenký průsvitný papír pauzák. Model létal od začátku hezky, na motor strmě stoupal a po vytočení svazku pomalu a klidně klouzal. Nyní, po asi dvaatřiceti letech jsem neodolal a postavil si Bacila znovu.

    Plánek na model, (či spíše kótovaný náčrt) vyšel v Mladém techniku, ročník IV, číslo 8. Konstrukce modelu Vladimíra Fleissiga z roku 1950 je jednoduchá, avšak drobné díly i práce s dnes již málo  používanými stavebními materiály  dostatečně prověří modelářovu zručnost a trpělivost. 

  Trup modelu trojúhelníkového průřezu konstrukcí velmi připomíná papírovou vystřihovánku. Okótovaný „střih“ na trup je součástí původního plánku. Ke stavbě jsem použil kreslící kartón 260 g/m2 a jako správnou vystřihovánku trup lepil Herkulesem.  Na plánku má model podvozkové nohy  předsunuty dopředu  asi 15°, to ale nelze dodržet, protože v této podobě podvozek brání volnému protáčení vrtule.  Přijatelně funkční předsunutí mi nakonec vyšlo asi 3° a to jsem ještě přidal jeden skleněný korálek (ložisko) na osu vrtule, aby se vrtule dostala více dopředu.  Toto předsunutí zhruba souhlasí s publikovanou fotografií původního modelu.

    Návod ke stavbě (uveřejněný v časopise spolu s plánkem) je poměrně stručný, zmiňuje však přivázání bambusových noh podvozku k trupu modelu. Jak jsem si ověřil již tenkrát na svém modelu z dětských let, pouhé přilepení opravdu nestačí, všechny díly na styku s papírovým trupem mají tendenci se při tvrdších přistáních odtrhávat. Takto poučen, přišil jsem pevnou nití k trupu také přední vzpěru baldachýnu křídla, naohýbanou z tenkého hliníkového drátu, a nakonec i výškovku.

Konstrukční řešení zadní vzpěry baldachýnu křídla návod ani plánek nepřibližují. Na mém dětském modelu ji tvořil tuším kousek tenkého nosníčku, přilepený natupo ke křídlu a zapíchnutý do hřbetu trupu.  Tento spoj jsem musel neustále opravovat. U současného modelu jsem vzpěru naohýbal z ocelového špendlíku a přivázal (podobně jako přední vzpěru) k nosníku křídla. Zdvojený konec je posuvně usazen v papírové trubičce, zavrtané a zalepené do hřbetu trupu. To umožňuje při zalétávání dle potřeby pohodlně měnit úhel náběhu křídla.    Po upevnění vzpěr baldachýnu s podvozkovými nohami a čelní přepážkou vypadal předek trupu poměrně nevzhledně, za účelem dalšího zpevnění spojů jsem jej proto ještě potáhl tenkým balicím papírem. Model má zadní závěs svazku až na samém konci trupu, kde už je ale uvnitř opravdu málo místa, z praktických důvodů jsem tedy závěs svazku posunul poněkud dopředu, co mi jen oko a cit modeláře historika dovolili. Jak si pamatuji z dětství, kolíček závěsu tahem napnutého gumového svazku postupně vymačkával otvory v papírových stěnách trupu. U nového modelu bylo tedy třeba otvory osadit výztuhami z tenké překližky. Hotový trup jsem nakonec nalakoval nitrolakem, proti účinkům mazání a proti osahání.

   Návod uvádí podvozková kola z celuloidu, nebo z korku. Na dobové fotografii je model sice s tmavými (pravděpodobně černými) celuloidovými koly, já však místo plastu zvolil kola korková. Přeci jen, tento materiál dodá modelu více ten správný archaický vzhled.  Z korku je i hlavice vrtule. Nemyslím korek v podobě lepených granulí, ale dnes by se řeklo „masiv“. Ten se bohužel poměrně špatně shání, nakonec pomohla místní vinotéka.  Hotové korkové díly jsem ještě tmelil jemnými korkovými pilinami, a nakonec potáhl tenkým papírem. 

   Vrtule byla dalším pokusem. Plánek určuje jen její průměr, šířku listů, délku středové části a zaoblení konců.  Listy z překližky 0,8 mm jsem po máčení ve vodě s úspěchem překroutil nad sklokeramickou deskou kuchyňského sporáku.

   Křídlo modelu a ocasní plochy jsou klasické konstrukce. Oblouky a žebra křídla i oblouky ocasních ploch ohýbané nad plamenem z bambusových štěpin 1×1 mm. Náběžná a odtoková lišta křídla ze smrku, nebo lípy 2×1 mm. Převázání spoje koncových oblouků s nosníky je dnes sice funkčně zbytečné, ale výrazně podporuje historický vzhled.

    Návod doporučuje model potáhnout hedvábným papírem. Já jsem za potah zvolil tenký Ply-span. Jeho nevýhodou je větší pnutí, a tedy snaha bortit kostru. To jsem se snažil před potahováním zmenšit nalakováním papíru dvěma vrstvami zaponového laku, tím zároveň vznikla potřebná impregnace pro létání s modelem venku. Potah je ke kostře přilepen ředěným Herkulesem, snažil jsem se papír co nejlépe přirozeně vypnout.   Hotový potah už nelze vypínat máčením vodou ani běžným lakováním, dá se s ním sice ještě citlivě laborovat, ale je lepší ponechat na něm pár vrásek, než zbortit kostru modelu. 

No a jak vše dopadlo vidíte na následujících obrázcích:

Bacila lze jistě postavit ve 100% historické verzi. Já jsem však bral při stavbě v úvahu také praktičnost v provozu, přeci jen si chci spolu se stavbou i příjemně zalétat.  Vrtuli jsem vybavil volnoběhem, ten na plánku ani fotce modelu není, nicméně v té době se již používal. Omezení vzniku bočních uzlů při vytáčení svazku v malém vnitřním prostoru trupu pomáhá kromě zmíněného posunutí zadního závěsu dopředu i známá Alferyho úprava háčku osy vrtule.  Vedle překližkové vrtule jsem si vyrobil další dvě hlavice s upravenými plastovými vrtulemi pro letové testy a vzájemné porovnávání. Model nyní zraje a čeká na hezké jarní počasí.

     Duchovní veličiny radí v těžkých dobách osobní zklidnění, zpomalení a ubrání.  Mám pro tento účel vyzkoušenou výbornou meditační techniku: …ticho a klid ve večerním šeru příjemně vytopené dílny, jen vodou zvlhčené bambusové štěpiny se ve vašich rukou a pod lehkým dozorem oka i mysli zvolna tvarují v ohybu nad čistým plamenem svíčky, pomáhajíce tak zhmotnit a připomenout to v čase dobré, mnohými však dávno zapomenuté…

Technické údaje:

Rozpětí:           390 mm

Délka:              260 mm

Hmotnost:          20 g

průměr vrtule:  170 mm

průřez svazku:      8 mm2

Tomáš Pengl

V Roudnici nad Labem, leden 2021