Historický model TEXACO TROPHY WINNER

Toto pojednání volně navazuje na můj příspěvek „Texaco Trophy Winner“ z 19. 3. 2018. Na jeho konci jsem slíbil „spáchat“ nějaké pokračování. Jistě, od té doby uběhlo hodně vody, ale budiž mi omluvou, že jsem na dvě etapy rekonstruoval byt. Model Texaco Trophy Winner jsem dokončil v průběhu dubna 2018.

Představen byl 1. 5. 2018 na sletu v Plzni, ale s motorem vypůjčeným od L. Kulhavého. Proběhla ale pouze zkouška motoru, na zálet jsem si ještě mezi tolika lidmi s velkým modelem netroufl. Mezitím probíhala „léčba“ mého Forstera „Super“ 99. Honování vložky válce, výroba nového pístního čepu a oprava uložení kliky. Poté už motor dosahoval kýžených otáček – stejných jako ten vypůjčený.

Následoval úspěšný zálet na našem domovském letišti.

A tak mohl být model konečně předveden v letu na klubové akci 26. 5. 2018 v Havlíčkově Brodě.

 Další akcí, kde model létal s touto motorizací, byl klubový slet 18. 6. 2018 na Všeni u Turnova.

Doma se mi nějaký čas povalovala krabice ukrývající motorářský poklad z dob, kdy jsem soutěžně létal (mezi léty 2000-2013) polomakety kategorií RCMX a později F4H.

Tak jsem se pustil do přeměřování a vážení. Zjistil jsem, že centráž vyjde úplně přesně, bez jediného gramu olova.

 Čtyřdobý hvězdicový tříválec SAITO 170 R3 je žhavík a tím pádem už je tak trochu veterán. Téměř všichni maketáři už přešli na benzínové varianty čtyřdobých motorů SAITO, O.S. a dalších značek. Motor má zdvihový objem 27,8 ccm a s vrtulí 16×6 dosahuje výkonu 2,5 k při 9500 ot./min. Zdá se to pro tento model zbytečně mnoho, ale opak je pravdou – k pohodovému létání postačovalo cca 1/4 plynu, při kterém měl motor nízké otáčky a fantastický zvuk.

Video S. Knoba z akce v Chotěšicích 21.7.2018 naleznete ZDE.

S touto motorizací byl model letově předveden na sletu v Chotěšicích a v Mýtě. Někdo může namítnout, že v dotčené době čtyřdobé modelářské motory neexistovaly- avšak např. firma Morton Aircraft vyráběla kromě několika typů víceválcových benzínových dvoutaktů také benzínový čtyřdobý hvězdicový pětiválec Morton M5 o obsahu .992 cu.in.-tedy  přibližně 16 ccm. Motor se dodával včetně krásné hliníkové třílisté vrtule. Dalším ještě starším příkladem jsou čtyřdobé benzínové jednoválce firmy FEENEY ENGINE z roku 1940 o objemu 15 a 20 ccm.

V této době už jsem měl rozjetou již zmíněnou první etapu rekonstrukce našeho bytu a na další motorizační “ úlety“ už nebyl čas. Ten správný počin k návratu historického pohonu nastal až začátkem listopadu 2018. Přišla nabídka na odkoupení motoru O.K. TWIN. Kamarádovi se shodou okolností sešly dva, a tak mohl jeden oželet. Jednalo se o nový motor ze sbírky, který několik desítek let „trůnil“ na stojánku ve vitríně. Kovaní sběratelé by mne určitě označili za barbara, mě ale nejvíce potěší nový přírůstek až když ho uslyším v běhu a nejlépe v letu v tom správném modelu. Kdo to má stejně, tak ví, o čem píšu.

Přestože se jednalo o motor, který nikdy neběžel, muselo dojít k jeho kompletní demontáži. Sbírkové motory totiž jejich majitelé minimálně jednou za rok konzervují, jsou „oiled“, a tak se uvnitř za ta léta nahromadily neuvěřitelné poklady v podobě mnoha zaschlých vrstev maziv převážně „ropného“ původu. Čištění a kompletace motoru byla dokončena 30. 11. 2018.

 

Motory O.K. vyráběla firma Herkimer tool & model works od roku 1938. Nejprve jednoválcové benzínové desítky koncepčně podobné motorům Brown Junior, ale s daleko moderněji řešeným přerušovačem a velice kvalitními odlitky (firma měla velké zkušenosti s tlakovým litím hliníku-dodávala některé drobné díly pro automobilový průmysl). První dvouválec O.K. TWIN vyrobila firma Herkimer v srpnu 1939 v počtu asi 200 kusů. Odlitky motoru byly ještě bez nápisů a nastříkané na černo, přední a zadní víko třískově obráběné z hliníku, sání bylo opatřeno karburátorem třískově obráběným z mosazi. Ještě v roce 1939 byla vyrobena první větší série tohoto motoru už ve finální podobě. Kliková hřídel je velice podobná klice staré dobré Jawy 350- chybí pouze střední ložisko. Je slisovaná z několika segmentů-ojnice tedy nemají dělená spodní oka jako např. u čtyřdobých boxerů SAITO a O.S. GEMINI kde je klika vyrobena z jednoho kusu oceli. Uložena je v předním víku v jednom kuličkovém ložisku a bronzovém pouzdru, v zadním víku je jedno dlouhé bronzové pouzdro. Válce a písty jsou totožné jako u jednoválcových desítek O.K. DELUXE z r. 1938. Další série tohoto motoru pochází z r. 1940. Od předchozí se liší pouze číslem patentu odlitým na bloku (na předchozí chybí) a oddělenou plechovou nádrží, dodávanou s motorem. Další výrobu přerušila válka-firma Herkimer musela stejně jako další „velcí“ výrobci model. motorů (např. Ohlsson) dodávat různé díly pro válečný průmysl. Výroba motoru O.K.TWIN byla obnovena až v r. 1946. Od série z r.1940 se liší pouze přerušovačem a výfukovými nástavci. Tyto díly byly v rámci unifikace použity z aktuálně vyráběné desítky O.K. SUPER 60. Z této série pochází i můj motor. Poslední dva výrobní bloky pochází z r. 1950. Motory z prvního bloku mají tvar žebrování válců jako desítka „O.K.“ SUPER 60. Chybí žebírka hlav a motoru tak „něco schází“. Zkrátka válce už nejsou vzhledově tak zdařilé. Jinak je tento motor, pokud se zachoval v dobrém stavu, bez problému použitelný. Toto se ovšem nedá říci o motorech pocházejících z poslední série. Jsou sice designově nejzdařilejší s černěnými válci a zlatě eloxovannými duralovými hlavami, stejně jako u poslední verze desítky „O.K.“ SUPER 60. Avšak případné zájemce musím před touto nejhezčí verzí varovat. Těchto motorů byl smontován relativně omezený počet a byly poskládány z „toho co zbylo“ z předchozích sérií. Tedy hlavně výbrusů, které se nepodařilo spárovat s patřičným rozměrem pístu. Motory totiž nebyly určeny pro pohon modelů, ale jako reklamní poutače pro modelářské prodejny, podobně jako řezy jednoválcem „O.K.“ SUPER 60. Tolik tedy k historii výroby těchto motorů. Svůj motor jsem po vyčištění přivezl ukázat na neletový slet 2. 2. 2019 v Dražicích. V zimě a z jara 2019 jsem dokončoval modely VB 550 a po téměř třiadvaceti letech Powerhouse (oba představené 1. 5. 2019 na sletu v Plzni) a dvouválec tak nuceně dál odpočíval.

 

Následovala již zmíněná druhá etapa rekonstrukce bytu a veškerou svojí modelařinu jsem musel „přemístit“ ke svému zeti.  Z mojí dílničky se stalo dočasné skladiště stavebního materiálu a podobných „serepetiček“. Čas pro realizaci motorizace „O.K.“ TWIN nastal až v únoru 2020 výrobou nové motorové přepážky spolu s novým zapalováním (k provozování dvou svíček je potřeba cívka se dvěma sekundáry) a palivovou instalací. K motoru jsem vyrobil držák s přepákováním (bez zásahu do motoru) pro částečné ovládání otáček motoru změnou předstihu.

Po nalakování nového předku trupu a finální montáži došlo konečně 7. 5. 2020 k záběhu motoru ( uf, to mi spadl balvan!) a ještě v tom samém týdnu k záletu modelu s tímto motorem.“ Eroplánek“ se vyznačuje cca o 15% lepší stoupavostí než s motorem Forster .99 a kupodivu díky dvouválcové koncepci není na „dvacítku“ ani příliš hlučný. Model byl s touto motorizací poprvé předveden na klubovém sletu 27. 6. 2020 v Rožmitále pod Třemšínem.

 

a na sletu 18. 7. 2020 v Chotěšicích

Éro má fantastický kluz a v letu působí velice majestátně. Můj původní záměr používat ho pro soutěžení v kat. Classic Texaco jsem ale přehodnotil. I z této kategorie se stala postupně soutěž téměř monotypových speciálů a nikoli původních kabinových modelů, jak bylo v návrhu pravidel. S motorem jsem velice spokojen, prozatím ho šetřím. Papá metylové palivo s ricinovým olejem. Na benzín nepřejdu, dokud motor nenaběhá minimálně jednu hodinu. A to je zatím vše, co mohu k provozování tohoto modelu a motoru napsat. Kdo to dočetl až sem, tomu děkuji za jeho čas a trpělivost.

Luboš Zalabák, Brandýs nad Labem 22.11.2020