Jak jsem stavěl Oriona.

Martin Křesadlo patří ke služebně nejmladším členům KHMM. Je pravidelným účastníkem, zejména našich akcí na Sylvánu a Vysočině s Vosami a často se objevuje s motoráky i na našich sletech. V souboru jeho modelů však chyběl nějaký, skutečně dominantní typ modelu, který si účastníci budou spojovat s jeho jménem. Myslím, že v podobě jeho Oriona, prakticky 100% repliky známého ale málo stavěného modelu, se mu to zdařilo. Se žlutým Orionem létal v klubu před lety Petr Knob. Asi nejznámějšího Oriona v barvě modro-bílé však na našich akcích provozuje Jarda Hybben. Tento konstrukčně typicky český model je natolik známý a fotogenický, že si jej dokonce SAM 78 zvolil na svoje reprezentační tričko…  Přejme Martinovu Orionu stejný úspěch a hodně šťastných startů a přistání s naprosto věrnou replikou modelu a dobového motoru. Model bude ozdobou každé akce, neb je to model pro opravdové nadšence historické modelařiny. Předáváme tedy slovo Martinovi.

                       Ladislav Kulhavý a Karel Slupský – editoři

Předloha o rozpětí 1750 mm vznikla v roce 1943 u konstruktéra Jiřího Smoly. Ano, správně počítáme – už je to úctyhodných 76 let… Neuvěřitelně jednoduchá, hojně používaná konstrukce modelu tzv. klasický „kabiňák“, kterých se stavělo nespočet. Namátkou – „Satyr“ téhož konstruktéra (vlastně tento model lze nalézt i v klubovém znaku), “Monsun“ Zdeno Ledviny, “Stříbrná Střela“ Gusty Buška… Určitě by se dalo dlouze pokračovat ve jménech klasických modelů a neméně známých konstruktérů.

Ale zpět ke stavbě:

Trup: jen smrkové nosníky, pár překližkových přepážek a papírový potah… Křídlo vlastně to samé. Osvědčená a po desetiletí funkční a nezáludná konstrukce.

Pokračuji podvozkem, osazením „vnitřností“ – žádné speciality – jen dvě serva.

Nemaje dobový motor ani repliku toho pravého historického motoru, osazuji motor O.S MAX 7,5 ccm. Výroba krytu motoru, výfuku a dalších drobností…

Následovala povrchová úprava. Chtěl jsem klasické červené obloučky a doplňky. Začal jsem tvořit šablony z tvrdé folie dle kterých jsem slabě tužkou obtáhl obrys budoucího barevného provedení. Následuje oblepení naznačeného přechodu slabou maskovací páskou, kterou používají autolakýrníci. A poté již obyčejným červeným sprayem z hobby marketu. Stříknuto nadvakrát tzv. mokrý do mokrého. A přišlo zděšení – povolil potah…Co teď s tím? No nechal jsem to a za půl hodiny bylo vidět jak schnul lak, tak se potah zase začal napínat…Oddechl jsem si..

A na výsledek se podívejte…Myslím, že se to povedlo k plné spokojenosti.

Posuďte sami.

A začala peripetie s motorem. Bylo mi jasné že s obyčejným žhavíkem dlouho nevydržím…Podařilo se mi sehnat repliku motoru ALKO 7,5 z dílny pana Davidoviče.  A to byl ten správný krok k plné spokojenosti. Palubní vybavení je klasika kondenzátor, cívka, servem ovládaný vypínač žhavící Li-ion baterie 3,6V, jedna Li-ion 3,6V baterie na přijímač, dvě serva ovládající plovoucí VOP a SOP. Oba „elektro okruhy“ jsou oddělené z důvodů možného rušení.

Model s tímto motorem krásně stoupá, letový projev – klasický autobus…Žádné záludnosti.

Myslím si, že tento model neudělá ostudu na žádném klubovém sletu.

V Plzni 5.4.2020 pro KHMM Martin Křesadlo.