Joseph (Joe) Elgin 1920 – 2020

Dnešního dne (2.3.2020) uplyne přesně 100 let ode dne,  kdy se narodil Joseph (Joe) Elgin. 

Nesmazatelně, jako mnozí jiní, se zapsal do historie modelářství. Je nám potěšením, prostřednictvím našeho webu, na něho vzpomenout a zapátrat trochu v jeho životě a tím i v historii samotné.

 

Joe vyrůstal v Clevelandu (stát Ohio, USA) a brzy objevil kouzlo leteckého modelářství. Nemohl přehlédnout úspěchy tamního známého a úspěšného klubu Cleveland Balsa Butchers, jehož členy byly Chester (Chet) Lanzo, Dick Korda, George Reich a další. Samá zvučná jména a držitelé rekordů. Členem klubu se stal i on.

Po boku svých kolegů (s Dickem Kordou byli později švagři) aktivně létal závody volných modelů, především s gumovým svazkem. Stavěl jejich konstrukce a učil se tak od těch nejlepších. Zaujaly jej zvláště modely s pohonem gumovým svazkem, a to jak pro venkovní létání, tak i pro halové, které bylo v Clevelandu již tehdy velmi populární.

V centru města byla zbrojnice, která byla přístupná všem nadšencům „indoor“ létání, pokud  zrovna nebyla využívána ke svému armádnímu účelu. Joe se ve svých pamětech domnívá, že to byli právě hoši z Clevelandu, kdo vyšlapal cestičku halovým modelům třídy A „Rise-off-Ground“ (ROG) a popsal kompletní stavbu modelu včetně postupu výroby potahu –   mikrofilmu.

V roce 1939 zkonstruoval své první známé modely kategorie Wakefield – GULL (rozpětí 45″) a THERMALIER (rozpětí 36″) a plány těchto modelů byly přidány do bezplatného leteckého programu pro volný let.

Možná, na základě úspěchů v soutěžích (či jeho kolegů, když Korda toho roku vyhrál národní soutěž Wakefieldů) a zviditelnění jeho práce, se na podzim roku 1939 stal návrhářem a konstruktérem modelů známé firmy Cleveland Model & Supply Company.

Zde ke svým, již známým modelům, přidal další volné modely  – 2 halové házecí kluzáky (HLG)  DART a venkovní JAVELIN (r. 20″), s gumovým pohonem pak pokojový model BABY ROG.

Jako zajímavý hodnotil Joe projekt plánů „Nature Series“ nebo též „Fantasy of Flight“, nápad majitele společnosti Eda (Pachasa) Packarda, doplněný ilustracemi Jima Powella. Šlo o šestici gumou poháněných modelů inspirovaných přírodou (motýl, vážka, vlaštovka atd.), převážně s motýlovitými ocasními plochami (V-tail). Nicméně, asi právě díky této, tehdy nezvyklé koncepci a malé účinnosti “směrovky“, modely moc úspěšné letově nebyly.

Další z projektů byl Tribute to Brave Nations Series  nebo též Brave Nation Mile Flier, opět série šesti volně létajících modelů (5x gumový svazek + kluzák), které měly stejná křídla a ocasní plochy a šlo tedy o variabilitu různých konstrukcí a typů na stejném základu.

Za povšimnutí stojí jména jednotlivých modelů (avizované názvem projektu v duchu překladu Pocta statečnému národu). V názvu měly zakomponovány země tehdy zabrané do „Třetí říše“ a tak se dolnoplošný model jmenoval „Czech. Interceptor. V překladu asi český (obranný) stíhač! Dále bylo vzpomenuto na Norsko, Holandsko, Belgii, Polsko a Rakousko.

Ve svém konstrukčním díle neopomněl ani na větší venkovní „vlekané“ větroně. Jsou jimi velký CONDOR (rozpětí 84″) a menší EAGLET (rozpětí 48″).

Z motorových modelů byl první FLEETSTER, rozpětí 42″ a také 32″, zvaný FLEETSTER BABY. Ten byl později nabízen ve stavebnici pro verzi s pohonem motorem, gumou či CO2.

Nejznámější je bezesporu PLAYBOY Jr. třídy B, originál měl rozpětí 56″,  později 54″ s dalšími úpravami. Následnými variacemi tohoto úspěšného modelu byly: PLAYBOY Sr. (tř.C, rozpětí 80″), menší PLAYBOY Jr. pro třídu A s  rozpětím 42″ a společně pro tř. A i B v rozpětí 46″. Úplně nejmenším byl BABY PLAYBOY s rozpětím 33″ s pohonem motorem Atom nebo gumovým svazkem.

O modelech PLAYBOY, jejich vzniku a vývoji lze napsat mnohé – a tak si to schováme pro samotný článek o těchto modelech, který bude následovat a můžete se na něj již brzy těšit na našich webových stránkách.

Dalším z modelů byl CLOUDSTER o rozpětí 50″, známý s jednoduchým i dvojitým lomením křídel. Byl konstruován pro tehdy populární malý benzínový motor Atom. Pro tento motor nakreslil Joe i model ITSY-BITSY o rozpětí 33″.

Právě tento model byl, společně s Baby Playboyem, inzerován s lákavým popisem: První stavebnice motorového modelu s cenou 1$“.

Nicméně, oba modely se mu později zdály příliš malé pro daný motor, nebyl spokojený s výsledným plošným zatížením modelů. Jejich mírného zvětšení však později litoval. Ve svých vzpomínkách zmiňuje i pozdější úvahy o instalaci RC řízení do modelu ITSY-BITSY. Nikdy k tomu ale nedošlo z důvodu složitosti instalace na zdvojená směrová kormidla.

Posledním navrženým modelem pro společnost byl v roce 1940 kabinový Viking s rozpětím 48″, s invertní zástavbou motoru.

Snad i proto, že Ed Packard (majitel firmy Cleveland Model & Supply Company) nedovolil nikomu, aby do výkresu vložil jméno konstruktéra a modely tak byly navždy vedeny jako „Cleveland models“, Joe v roce 1940 ze společnosti odešel.

Lze totiž vycítit z jeho vzpomínek, že jej tato skutečnost mrzela a přál si, aby jeho jméno na výkresech bylo uvedeno, tak jak to bylo obvyklé u jeho kolegů a kamarádů v jiných společnostech (Megow apod.). Přemýšlel alespoň nad tím, že někde do výkresu vloží a ukryje iniciály J. E. Nikdy to ale neudělal. Proto se někdy u jeho modelů setkáme s autorstvím majitele společnosti, Eda Packarda. Po tom všem napsaném si lze udělat obrázek, jak velký kus z jeho konstrukcí je v katalogu a reklamách společnosti za poměrně krátkou dobu působení jeho působení ve firmě.

Paradoxem je, že když společnost získala do svého portfolia motorový model Dicka Kordy CHAMPION, jméno konstruktéra se v reklamách i na plánu objevilo. Nikoliv tehdy Cleveland´s Champion, ale Dick Korda´s Champion (inu, reklama ve spojení se známým jménem šampiona platila a platí dodnes).

Joe nastoupil jako litograf u společnosti Photo Litho Plate Company a stal se jejím viceprezidentem.

Ochránci zvířat nechť tento odstavec nečtou a přeskočí: V srpnu 1940 otiskl časopis Model Airplane News (MAN) jeho spoluautorský článek (s Williamem B.Schwabem) s názvem „Models on the Fly“ – šlo o malý 2,5″, mikrofilmem potažený model, poháněný muší silou, která musela být opatrně „osazena“ k trupu (vlekání modelu mouchou na vlákně se neosvědčilo z důvodu nevyzpytatelnosti pohonu, až upevnění k trupu přineslo výsledky). Vývoj šel pak dále přes tandemový model až po dvouplošník, měnila se poloha osazení „pohonu“… Ale stačí, a rozhodně se od této kategorie distancujeme!

První válečné roky strávil v letecké škole Air Force A.E.School v Biloxi (stát Mississippi) a stal se po výcviku navigátorem na „létající pevnosti“ B-17, zúčastnil se 19 misí nad Německem. Jejich letoun byl sestřelen německým Fw-190, a strávil tak 16 měsíců v zajetí jako válečný zajatec (POW). Ve svých vzpomínkách zmiňuje, že ani zde jeho kreativita nezahálela. Dokázal zhotovit několik létajících modelů s gumovým pohonem. Řezal dřevo na tenké proužky, lepil seškrábaným lepidlem z nábytku a pohon zajistila guma z podvazků a šlí. Několik z letů jeho modelů dokonce skončilo za plotem nebo zdí. Model byl údajně vždy navrácen strážemi majiteli.

Po skončení války se opět vrátil k modelářství a pokračoval v soutěžení. Dosáhl mnoha domácích i mezinárodních vítězství, byl stabilním členem reprezentačních týmů USA v mnoha kategoriích.

Pro představu o jeho zápalu a modelářského záběru: V roce 1950 vyhrál kategorii modelů CO2 ve Francii, v roce 1951 byl členem týmu kategorie Wakefield soupeřícího ve Finsku, odkud se společně s manželkou přesunul do Francie na soutěž FAI motorových modelů. V roce 1953 byl členem týmu na mezinárodním setkání v Anglii, kde triumfoval v jednotlivcích i týmové soutěži.

Joe ve svém archívu opatroval všechny své výkresy a návrhy, s vyjímkou kluzáku z „Tribute…“ a 2 halových kluzáků (patrně obou modelů DART). Některé později sám znovu postavil.

Ze života Joe Elgina  se mi dál více zjistit nepodařilo, ale získaná ocenění a informace o jeho činnosti a neutuchající aktivitě jistě mluví za vše:

1982 – uveden do síně slávy National Free Flights Society (NFFS – Hall of Fame)

1990 – uveden do síně slávy Society of Antique Modelers (SAM – Hall of Fame)

1998 – AMA Pionieer Award

1999 – vyznamenán na Society of Antique Modelers´ Championships

2000 – uveden do síně slávy Model Aviation (AMA – Hall of Fame)

Další dostupné informace: 

• v roce 1972 navrhl ve spolupráci s Chetem Lanzem přenosný naviják pro větroně
• v roce 1980 zakládajícím členem Cleveland Society of Model Aeronautic a stal se jejím prezidentem
• prezident Buckeye Soaring Club
• mimo členství v klubu Cleveland Balsa Butchers byl i členem klubu American Airlines Gas
• a perlička na závěr: jeho kresby byly zveřejněny v knize Behind Barbed Wire (Za ostnatým drátem – existence českého překladu a vydání bohužel nedohledána)

Joseph Elgin zemřel krátce po svých 82.narozeninách, dne 23.března 2002.

A tak si jej i v tento den opět připomeneme – právě avizovaným článkem o jeho nejvýraznější stopě v historii modelářství, o modelech PLAYBOY.

 

V Rudě nad Moravou, 1.3.2020                                            Michael Vosika