Detonační motor KOKI.
V době, kdy jsem psal následující článek, tak se tento článek jmenoval trošku jinak:
KOKI – detonační motor s otazníkem?
V průběhu roku 2012 jsem získal výše uvedený detonační motor. Ale znám jej již od července roku 2011. Tehdy jsem jej poprvé spatřil na sletu, který pořádal můj přítel Lubo Ladziansky v Banskej Štiavnici (Lubo již bohužel není mezi námi…). Motor mne upoutal již na první pohled, v podstatě má podobu motocyklového motoru a jeho silueta je nepřehlédnutelná. To je ovšem asi tak vše, co jsem si o něm zapamatoval. Shodou životních okolností byl Lubo donucen k tomu, že musel svou sbírku historických motorů prodat….Byl jsem osloven, zdali bych nechtěl nějaký ten motor pro sebe. Výběr byl nasnadě… Domluvená finanční euročástka byla zaplacena a já jsem si tento motor převzal na ME ve slovenské Slávnici v roce 2012. No a měl jsem z něho velkou radost. K dokonalosti chybělo několik maličkostí… „neznámost“ konstruktéra tohoto motoru a popraskaný karter motoru… S opravou karteru jsem se obrátil na Láďu Davidoviče.
O původu tohoto motoru vím stále pramálo. Údajně ho měl vyrobit pan Kozička z Olomouce, ale zatím je to pouze spekulace a já uvítám jakoukoliv informaci o tomto motoru.
Technický stav:
Jedná se o dvoudobý detonační jednoválec, sání je řízeno pístem. Zdvih je 28 milimetrů a vrtání je 17 milimetrů. Zdvihový objem vychází na 6,35 cm³. Kliková skříň je odlita do pískové formy a je částečně obrobena. Kliková hřídel je ocelová. Odlitek hlavy a válce je hliníkový, bez konečného obrobení. Ocelová vložka je opatřena třemi přefukovými kanály a je nalisována do hliníkového odlitku válce. Výfuky jsou směrovány na obě strany . Píst je litinový a ojnice nejspíše duralová bez vypouzdření ok. Motor je opatřen RC karburátorem, nejspíš z motoru TONO 5,6 a evidentně k tomuto motoru nepatří. Váha motoru je 493 gramů.
Chtěl bych tímto požádat všechny, kteří tento motor poznají o poskytnutí dalších informací na můj mail:
Ohlsson.60@seznam.cz
Děkuji.
V Berouně 2012 Ladislav Kulhavý
Historikům třikrát zdar !!!
Zhruba po sedmi letech (je červen 2019), se v mé emailové korespondenci ocitla následující zpráva:
Dobry den pane Kulhavý. Náhodně jsem brouzdal na webu, a chtěl jsem koupit detonační palivo, sice marně, ale narazil jsem při tom mém snažení na Vaši webovou stránku. No, a při prohlížení záložky „Historické motory“ jsem poznal můj výtvor z mládí, který jsem osobně „dobrušoval“ a zkoušel – detonační motor KOKI. Jmenuji se Ladislav Nekoksa a ten motor jsem ručně piloval, brousil a můj táta (taktéž Ladislav Nekoksa) s panem Kozičkou s Olomouce odlévali díly tohoto motoru do písku, soustružili a frézovali.
Proč jméno KOKI? Jedná se o zkratku použitou z našich příjmení: NeKOksa – KozIčka. Pokud chcete vědět vice, jak vše vzniklo a další podrobnosti , je možné mi zavolat na telefon xxxxxx226.
P.S. pošlu Vám v dopise nějaké fotografie.
A tak se rozebíhá čilá mailová a telefonická korespondence a dnes mohu následující řádky již nazvat takto:
KOKI – detonační motor již bez otazníku.
Tímto předávám slovo panu Ladislavu Nekoksovi, který ve své paměti vzpomene na vznik tohoto detonačního motoru:
Můj otec pan Ladislav Nekoksa se dlouhá léta kamarádil s panem Kozičkou s Olomouce a každý z nich byl modelář a i motorář. Společným úsilím vznikl právě zmíněný detonační motor KOKI. Motor byl vyroben někdy kolem roku 1968 , vzpomíná pan Nekoksa junior. Pamatuji si, že tenkráte, při jedné zkoušce motoru, právě Olomoucí projížděly tanky sovětské armády… Na to nezapomenu, musel jsem vše přerušit a jít se schovat. Odlitky motoru vznikaly tak, že byly připravené dřevěné modely, které táta s panem Kozičkou zaformoval do slévárenského písku, kde bylo jako pojivo použito fermeže. Vlastní slitina byla vlastně jen roztaveným kovem z hliníkových pístů z autobusu. Jak jsem se již zmínil, tak pan Kozička dělal většinu frézování a soustružení. Na mne, jako jinocha zbylo hrubé opracování odlitků, ale zhotovil jsem i žebra na hlavě motoru a to pouhou pilkou na kov… Zajímavé bylo uchycení válce do karteru. Válec byl těsněn obyčejným gumovým kroužkem a válec v karteru držel pomocí mosazných šroubků. Ty byly nakonec jakousi pojistkou proti nadměrně nastavené kompresi, prostě se při vyšší kompresi ustřihly. Motor velice pěkně „běhal“, byť jsme jej startovali elektrickou vrtačkou. Jo, již tenkrát měl táta doma vrtačku, která se uměla točit na obě strany, stačilo přepnout páčku. V té době byl problém sehnat éter. Motor běhal na palivo složené z „modrého“ benzínu (snad nějaký vojenský benzín), petrolej a olej. Vše v poměru 50/25/25. Díky absenci éteru se motor musel spouštět právě tou vrtačkou, ručně se mi ho nikdy spustit nepodařilo. Motor jsem měl dlouhá léta ve své sbírce spalovacích motorů. Taktéž si vzpomínám, že při jednom usilovném spouštění jsem strhnul v hlavě závit pro páčku ovládání protipístu. Od té doby je tam vložka s novým závitem. Někdy kolem roku 1989 jsem byl z rodinných důvodů nucen sbírku motorů prodat. Sbírku si odvezl někdo z Olomouce, dnes již opravdu nevím, kdo to byl… O to více mne těší, že motor je stále na světě a, že je v dobrých rukách.
Ladislav Nekoksa
Tady by se dalo asi skončit. Ale dovolím si přispět svoji „troškou do mlýna“. Zmínil jsem se, že prvotní opravou motoru byl popraskaný karter. Pan Davidovič na karter udělal hliníkový prstýnek, aby vše drželo pohromadě.. Zhruba před rokem jsem celý motor rozebral a znovu „prozkoumal“. Karter motoru byl popraskaný asi již díky tomu, že válec držely pevnostní šrouby M3 a ne šrouby mosazné, avizované panem Nekoksou. Karter včetně kroužku jsem nechal opatrně svařit a vše následně obrobil. Na válci jsem zjistil, že nátrubek difuzoru je bohužel ulomený, slepený epoxidem a na jejím konci je zmíněný RC karburátor z motoru TONO. Tady jsem se jal další úpravy. Osoustružil jsem žebra až na samotnou vložku válce motoru, zhotovil jsem nový difuzor a osadil jsem palivovou trysku s jehlou. Povrch motoru byl jemně opískován, další díly jsou přeleštěny. Zhotovil jsem novou palivovou nádrž, neboť ta původní byla v zadní část proražena.
Co říci závěrem?
Jsem rád, že se podařilo vystopovat vznik jednoho spalovacího motoru a to, že je mladší než naše historické hranice není v tuto chvíli důležité. Nemyslím si, a necítím se na nějakého restaurátora historických motorů. Prostě jsem to pojal, jako výzvu a odměnou nejvyšší jsou mi slova pana Nekoksy z další mailové korespondence:
A ještě jsem zapomněl. Tem motor vypadá úžasně, to smekám nad opravou, dal jsem fotky na flešku a zítra se budeme v práci kochat. Proste kdo umí, ten umí.
Ladislav Nekoksa, červenec 2019
v Berouně, červenec 2019, Ladislav Kulhavý