Vosáci a vosí rojení na Královéhradecku.

Je to již téměř 7 let co jsme poprvé začali v klubu uvažovat o létání s nějakým monotypem jednoduchého školního kluzáku pro ukrácení dlouhé chvíle v zimních měsících. Volba tehdy padla na konstrukci Radka Čížka a jeho Vosu S a SG. Časem se objevila ještě Vosa 2, která se svým vznikem rovněž vešla do mezního časového limitu konce roku 1950, který obecně uznáváme jako časovou hranici O.T. modelů, kterým se náš klub dominantně věnuje. Od prvopočátku jsme chtěli s Vosama létat pouze volně a na svahu. Na plzeňském Sylvánu jsme již v roce 2014 poprvé létali v malé skupince nadšenců první svahovou soutěž. Vše jsme publikovali na webu a postupně se počet „stejně potrefených“ začal rozrůstat. Další rok jsme již uspořádali velkou svahovou akci na Českomoravské vysočině. Letos v zimě započne již 6. ročník Sylvánu a 5. ročník celostátního srazu „vosařů“ na svazích Vysočiny je plánován na 12. října.

Naše aktivita odstartovala lavinu „vosaření“ v Čechách. Zhruba za rok se přidal i modelářský svaz a organizuje létání s RC Vosami na rovině, kterého se účastní i někteří naši členové. Stavební pravidla však nejsou tak ortodoxní a často tak modely neodpovídají původní předloze. To již ale není problém KHMM…

Asi před dvěma lety se Vosami nechali inspirovat modeláři z okolí Hradce Králové. Všichni se tak trochu známe. Společné máme hlavně to, že jsme prakticky všichni, počátkem 70. let minulého století, létali A-dvojky za tehdejší Modelklub a Juniorklub v Hradci Králové. Duší hradeckých „vosáků“ je Oldřich Barvíř. Ano, pamětníci vzpomenou: Měl nádherné A-dvojky, patřil mezi průkopníky krouživého vleku a byl i mistrem tehdejší ČSR. Nikdy jsem ho nepřelétal….. Členem hradecké skupiny je i Pepa Mužík, který mě kdysi, spolu s Jirkou Prokopem, vedl v Juniorklubu. Léta letí, uběhlo téměř půl století a naše osudy se opět začaly potkávat ve spojitosti s Vosami stavěnými pro zábavu, odpočinek a také proto, že prostě bez vůně špejlí, acetonu a vypnutého papíru nemůžeme být. Není bez zajímavosti, že do této modelářské skupiny patří vlastně i Pavel Bosák z Klatov, jehož část životního příběhu je rovněž s Hradcem Králové spojena….  Dnes již nejde o výkony, ale dobrou pohodu s modelem. Hradečtí k tomu přistoupili s humorem jim vlastním a protože v Hradci žádný kopec není, tak střílejí Vosy gumicukem…. Protože stavebně drží naše pravidla, rád předám další slovo Otakarovi, aby nám vylíčil jejich první vosařské setkání na letišti s humorem jemu vlastním a také se nám blíže představil tak, jak to cítí…. Věřím, že se s hradečáky a jejich Vosami setkáme na Vysočině, tentokrát ale se zablokovaným řízením, volně.

                                                                                                                Karel Slupský – editor

Invaze Vos na hradecku. Dobré nápady vznikají většinou v hospodě. Tedy pokud tam sedí rozumní…. Ale to lze u modelářských dědků předpokládat. Testosteron ubývá, leč zkušenosti se kupí. Když jsem začal, po patnáctileté pauze, opět v roce 2006 lepit špejle, metyl, 10-15ccm, tak mne to samotného nebavilo. Protože mám pod kůží zažitou termiku s á-dvojkama, poté v létech osmdesátých už na třech metrech, tak jsem začal hecovat své modelářské kolegy, též neaktivní vrstevníky, povětšinou též á-dvojkaře. Docela se povedlo. Dědci se chytli.

Loni se k nám, tak nějak, přidal Pepa Mužík, kdysi člen hradeckého Juniorklubu. Panovala tehdá jistá řevnivost…. .  No a Pepan, nějak v říjnu 2018 u druhého kousku pivního, začal vyprávět o vosách, tedy Vosách na svahu, někde u Hlinska a že taky u Plzně. Protože jsme nevyrostli na komerci, ale na acetonu, epoxidu a špejlích, tak při třetím rozhodně povídám: Pepane, dám Vosáka do Acadu a půjdem do toho. A já když řežu, tu a tam, lupenkovou pilkou z dětské dílničky, vánočního daru někdy z roku 1963 a mám problém s utahováním křídlové matky, tak představa asi těch dvaceti vosích žeber a jejich odlehčovacích otvorů, mne vyděsila. Já vím, dá se jich deset navléknout atd… Ale protože lenost je matka pokroku, zvládlo se to pro asi 7 Vos v “gé kodu“.  CNC …

Protože naše tělesné konstituce vylučují jakoukoliv formu vlekání a hradecko je lautr rovina, jdeme cestou gumicuku. Momentálně 4x4mm, stará dobrá guma Optimit a asi 30m šňůry. A rádio, vop+sop. Slabší povahy volí gumu 3x3mm.  Každý lepil jak se v mládí naučil. Potah povětšinou obarvený Vlies. Já nasadil starej špán na horní potah, z dob slávy. Představa, že až nebudu, za stodolou vzplane, je děsivá… Kolega Balďa, svého času, nějakého výrobce oslovil a přišel mu vlastně jakýsi Vlies. Asi o 1-2g na m2 těžší. A přišla role. Materiálu na jeho počest říkám Baltex. On tím má celou Vosu, já jen spodek. Ostatní mají Vlies. A protože mám představu udělat z Vosáka vystřelovalo, mám v centroplánu diagonál výztuhu. Když chodíme létat, povětšinou za Hradec pod Chlum ( bitva u HK 1866), tak si Vosáky přibalíme a dáme si čas na pohyb po place. Registrujeme v našem spolku SŘNMK kdo vede tabulku. Momentálně jsme na hranici 13:19…  Termika a byl problém z ní asi 2x vypadnout. Mohlo to být i delší. Takové podminky se nevyskytují často… Ponoukatel Pepan se nám ještě s Vosou nepředvedl a jaroměřský kolega Balďa zase s námi není na společném fotu Vosištníků. Co je SŘNMK? Když parta modelářských obrozenců existovala asi druhý rok, tak pokladník vymyslel hezký název „Spolek řízeně neřízených modelářů Kunčice“. Jako rodilej hradečák jsem před 40 léty přibyl do nedalekých Kunčic a pár let dědky hecuju. Aby neusnuli na vavřínech.

Na posledním létání na Frantově foukalo tak 4-7m/s. Dosahovaná výška s gumou 10m / 4x4mm za klidu je tak 30m, při protivětru i víc, ale to už začíná být vidět vliv pilota a drobně rozdílné seřízení. Já mám raději razantnější vlek a za letu si drobně přitahuji. Létám tak, jak to uřídím. Vose jsem nasadil seřízení asi 1,2°a k tomu jsem dal příslušně těžiště. Nepozoruji snahu o houpání. Všichni jsme s hmotností, včetně rádia, tak na 220-230g.  Někteří z nás se snaží přiblížit režimu minimální klesavosti a pak mají na cuku problém s ustáleným, rovným vzletem. Holt větší úhel seřízení….  A to neznají významné body poláry i když byli členy Modelklubu HK, tak jako guru modelářské aerodynamiky Ing. J. Lněnička.

Více, rádoby veselého, mne ohledně vosího rojení na hradecku nenapadá… Jinak jsem ochoten odpovědět na jakýkoliv dotaz ohledně špejlí. Vyraz “špejle“ mohu používat. Mám na to povolení, svého soukromého modelářského učitele, kdysi dávno to krajského modelářského instruktora Karla Koudelky, později prezidenta modelářů ČR. V letech, někdy kolem roku 1963-64, jsem odmítl chodit do kroužku v ODDPM v HK . Tehdy tam snad byl vedoucím pan Gros st. a Jirka Prokop. Pan Gros a můj vrstevník Standa Gros, lepí špejle tam nahoře a Jirka Prokop je čilej, jen má problémy s mobilitou. Můj velký konkurent, hubený a ukřičený Vláďa Mareček je léta pražákem, bohužel před asi 6ti léty ztratil jemnou motoriku v rukách. Mozková příhoda… A další á-dvojkař soupeř z pionýráku, Milan Bezr – byl i mistr ČR, létá á-jedničky a byl se za námí juknout na Frantově.

Psáno 8. 7. 2019                                       Oldřich Barvíř

Vzletem v Let !! Olaf i Leon = OiL