Jak jsem stavěl „Bečičku“

Po nějaké době doputoval do mé emailové pošty článek od našeho dopisovatele, pana Jindřicha Hály. Tentokrát se dozvídáme postřehy ze stavby a záletu historického modelu „Bečička“ z roku 1946. Historická poctivost, dokonalý modelářský fortel a dokonalá replika historického modelu. To jsou atributy práce pana Jindřicha Hály. Podobné modely jsou publikační ozdobou činnosti každého klubu, který se věnuje historickým leteckým modelům. Práce autora není nijak deformována potencionálním soutěžním využitím modelu a tak jsou jeho modely opravdu zajímavé, autentické a je mám ctí, že si k publikaci vybral právě web KHMM. Velmi si toho ceníme a děkujeme za důvěru. Tímto předávám panu Hálovi slovo:

Už jako malý kluk jsem toužil po pořádném éru, rozuměj „pořádném starém“ éru, takzvaném krkatém soutěžáku. Moc se mi takové typy letadel líbily, ale nikdy jsem se pořádně k ničemu nedostal.

Z té doby mi ale v hlavě uvízl název „Bečička“, údajně legendární model, který zkonstruoval Zdeněk Husička někdy v roce 1946.

Začal jsem pátrat a podařilo se mi sehnat informativní plánek tohoto zvláštního polétadla. Je dokonce možné, že v té době to skutečně byl legendární model, neboť na fotografii ze soutěže z té doby, jsou zachyceny rovnou dva tyto modely. Jeden s autorem modelu a výkresu a ještě jeden model jiného soutěžícího, asi se to tenkrát stavělo.

Takže plánek by byl a s chutí do toho.

Jelikož se snažím vždy stavět do detailu, podle dobové dokumentace, začalo pátrání po pertinaxových trubkách, ze kterých je sestaven trup modelu. To se nakonec povedlo a trubky byly vyrobeny přímo na zakázku. O ceně se raději ani nezmiňuji.

Trubky jsou lepeny klasicky epoxidem, a jsou začepované bukovým kolíkem. Toto je nezbytná úprava zabraňující ulétnutí křídla v letu, či při nezdařeném přistání. Tento spoj je totiž dosti silně namáhán.

Následovala instalace serv a páskování bečky. Serva jsou tam takzvaně „nafurt“. Podvozek je ze dva milimetry „silného“ ocelového drátu, který je k přední přepážce přišitý a zalepený. Je dost ohebný a pružný, takže uvidíme jak se to bude chovat v akci.

V době stavby Bečičky jsem zakoupil dobovou knihu o stavbě a konstrukcích modelů letadel a narazil v ní na návod, jak zhotovit originální nafukovací balónová kolečka používaná v padesátých letech. Hned jsem se musel pustit do výroby a vyzkoušet, zda to půjde. A šlo. Kolečka se, myslím podařila a hned jsem je nainstaloval na hotový trup. Postupně budu zkoušet různé průměry a těmito kolečky vybavovat další historické modely. Kola dobře drží tlak a dají se nafouknout ve velkém rozsahu průměrů, ty co mám cca od 40 mm do 60 mm. Nejmenší umím od 30- 40 mm. Použité kolečko váží pouze 10g!

Křídlo a výškovka jsou klasické konstrukce s překližkovými žebry a položebry a smrkovými díly. Oříškem se zdály být bukové koncové oblouky. Po napaření buku nad párou se však i tyto díly podařily ohnout a křídlo, výškovka a směrovka tak dostaly konečně svůj tvar. U křídla mám trochu obavy o hlavní nosník, je to pouze smrková lišta 2×8 nastojato… mám strach aby křídlo při letu nezatleskalo. No, uvidíme.

Shodou okolností jsem si v práci všiml zajímavé polyesterové tkaniny, která mi okamžitě padla do oka jako vhodný potah pro menší modely. Doma jsem zkusil kousek přilakovat na rámeček a vylakovat. Po čtyřech vrstvách laku se na tento rámeček dalo hrát jako na bubínek. Krásně se to vypnulo, zatáhly se póry a hned bylo rozhodnuto: Bečičku tím potáhnu. Tkanina má nízkou gramáž: 20g/m2, takže něco, jako střední modellspan, ale daleko pevnější a odolnější. Následovalo lakování modelu. Vzhledem k venkovnímu počasí se lakovalo doma v dílně, k nelibosti ostatních členů rodiny.

Potah jsem přilakoval lakem, lepší je přižehlovat na kontaktní lepidlo, to mi však v plechovce vyschlo a jelikož byla neděle a já chtěl mít potaženo, risknul jsem ten lak. Dopadlo to vcelku dobře, ale příště budu přižehlovat tak, jak už to mám naučené s podobnou tkaninou, jen o větší gramáži. Po potažení se tkanina nejprve vypne horkovzdušnou pistolí, musí se dávat pozor na propálení, jde to rychle a snadno, to propálení. Potom se lakuje asi pět vrstev laku.

Na potažený a vylakovaný model jsem nastříkal pár červených doplňků, aby to vypadalo a mohl jsem přistoupit na instalaci motoru. Ten už jsem měl vybraný před stavbou a použil jsem opět svůj motor – Meteor 2.

Je to dvoudobý detonační jednoválec se shodnými parametry jako původní použitý motor Šeptáček. Jen má nádržku umístěnou vzadu. Vrtule dřevěná, prozatím 10×6 palců, později vyzkouším větší. Motor na nádržku vydrží běžet asi 2.5minuty. Hrozí však ulétnutí, bude se tedy muset plnit jen z části. V éru jsou instalována dvě desetigramová serva, malý přijímač a jednočlánek LiPol 500 mAh.

Následovalo vážení hotového modelu, před stavbou jsem si předsevzal horní hranici 700g bez dovážení. Tuto se mi podařilo pokořit hmotností 678g. Při rozpětí 1200 mm, je to dobré, mohlo by to dobře letět. Tak, teď jen počkat na kvalitní počasí pro zálet, nabít kamerku aby se zdokumentovala případná rána, v lepším případě nějaký ten let.

Je neděle 17.2.2019 počasí jako na objednávku, jasno, teplo, slabý proměnlivý větřík do 4m/s. Ideální stav.

Tak šup na kopec za domem a jako první zkouším kluz bez motoru. Hmmm, trošku houpe, tušil jsem to, těžiště mi vyšlo krapet vzadu a nechce moc zatáčet. Tak honem do dílny a dovážit. Přidal jsem celkem 62g olova do předku, celková hmotnost letová je tedy 740 g, snad dovážení bude stačit.

Hurá znovu ven, zvětšuji výchylky směrovky a zkouším kluz podruhé. Super, ani nehoupne, letí hezky rovně, perfektně reaguje na výchylky kormidel. Zdá se, že Bečička letí. Tak ještě zkusit s motorem. Namontoval jsem po zkoušce motoru větší vrtuli 11×8 palců a nahazuji motor. Dávám jen zvýšený volnoběh a Bečku odhazuji v dál. LETÍ, a jak letí, je to naprostá pohádka, ani nemusím trimovat. Na tyhle malé otáčky dokonce stoupá a perfektně reaguje. Jsem maximálně spokojený, je to úžasný rekreační old timer se sportovní ambicí.

Pečlivá práce se vyplatila. I dnes stojí za to stavět takováto polétadla, která se hodí jak pro milovníka historických modelů, tak pro rekreačního pilota.

Celkový dojem z letadla je velmi dobrý, mohu jej s klidem doporučit i méně zkušenému pilotovi. Jenom je potřeba pořádně připevnit podvozek k přepážce, klidně i použít silnější drát. Motor by stačil i menší cca 1,5 ccm.

Jinak modelu nelze nic vytknout.

Letu zdar.

Z Podhradí přeje

Historikům třikrát zdar !!!

Hála Jindřich

Video ze záletu modelu naleznete ZDE.