Upoutaný model „U – TRENÉR“, Jaroslav Brož, ČSR 1948 podruhé…
V mojí mailové poště přistál příspěvek od Ing. Radko Loukoty. Vůbec jsem netušil, že se Radek pustil do stavby upoutaného modelu. Zdá se, že se inspiroval letos v Chotěšicích… Každopádně je jeho článek, o již představeném modelu, napsán z jeho úhlu pohledu a zase trochu jinak. Rádi jej zařazujeme do edice. V každém případě máme radost z toho, že se na půdě KHMM snad rýsuje další oblast modelářské historie, které je možno se v klubu věnovat se stejným nasazením a samozřejmě za stejných stavebních pravidel. Více podobných modelů v KHMM a na našich sletech !!! Předávám slovo autorovi.
Karel Slupský – editor článku
Když na setkání v Chotěšicích 21.7.2018 předvedl svůj upoutaný model „U-Trenéra“ Michael Vosika, nechal jsem se nadchnout pro stavbu tohoto, tak trochu jiného modelu, mezi modely stavěnými v KHMM. Tento model jsem prostě musel zkusit.
Samotný model není materiálové ani stavebně složitý a nese klasické stavební charakteristiky odpovídající své době, což nás chlapce z KHMM právě vzrušuje. Nepatřím mezi modeláře soutěžící v rychlosti stavby, lepím jen, když jsem pro tuto činnost dobře naladěn. Model byl však připraven k letu ve velice krátké době. Trochu jsem se potrápil při stavbě skořepiny trupu, který tvoří překližka silná 0,6mm prohnutá dle motorové desky a dvou přepážek. Překližka mi zpočátku praskala, ale jak se říká konec dobrý, všechno dobré. Trup je dle mého názoru opravdu křehký a model s motorem Atom 1,8 ccm dosti přemotorovaný. U – Trenér by letěl i s menším motorem, ale byl vytvořen pro tento obsah a tím to končí. Křídel model také moc nemá, což je třeba zohlednit při letu v konečné fázi, když se již očekává zhasnutí motoru. Model letící bez motoru se rychle „propadá“ a je proto vhodné v této fázi letu nemít ho příliš nad hlavou, ale spíše níže nad zemí. Určitě by mu prospěly další dvě pole mezižeberního prostoru křídla pro zvětšení plochy, ale toto nás hochy z dobré společnosti modelářů zabývající se stavbou autentických historických modelů ani nenapadne, protože v takovém případě by model ztratil pro nás svůj půvab. Dle rad Michaela Vosiky jsem na konec vnějšího pravého křídla vlepil závažíčko 4g pro vyrovnání váhy lanek. Dále jsem, snad ne příliš, zhřešil proti našim zásadám KHMM. Oproti plánu jsem nařízl směrové kormidlo a vylomil ho pro zvýšení tahu vně z kruhu. Nesmí se zapomenout na mírné vyosení motoru cca 1,5° vpravo podporující opět tah vně z kruhu. Obdobně, dle zkušenosti Michaela Vosiky, jsem musel dovažovat vzadu na konci trupu cca 5g pro dosažení správné polohy těžiště. Jiné poznámky ke stavbě asi není třeba zmiňovat. Vše je zřejmé z plánku a ze záletu tohoto modelu. Řídící rukojeť jsem si vyříznul ze dvou slepených překližek 4mm a to z důvodu, že jsem tento materiál měl. Pro řídící lanka jsem použil rybářskou šňůru, která velice lehká a pevná (30kg).
Pro první let jsem zvolil silvestrovské dopoledne. Počasí bylo mírně dušičkové, ne příliš povzbudivé pro první kroky pilota upoutance, začátečníka. Lehce mrholilo. Po krátkém zápasu s motorem, který delší dobu neběžel, jsem byl připraven k letu. Za mechanika jsem měl již tradičně svou spolehlivou ženu, byla prostě nenahraditelná. Nikdo jiný na letišti nebyl… Nadechl jsem se a po uvolnění modelu se tento okamžitě vznesl ze země a počal kroužit kolem mne v kruhu o poloměru 12m. Asi vzhledem k tomu, že se jedná o cvičný model, bylo ovládání opravdu snadné a dá se to zvládnout i novicem pilota u-modelu, jako jsem já. Po určité době, cca 5 okruhů, jsem počal pociťovat mírné motání hlavy a začal se, já atheista, modlit, aby motor chcípnul. Zvládl jsem to však. Asi se to chce soustředit jen na model a lanka vedoucí k němu. Míhající krajinu ponechat jako nepodstatný „background”. Věřím, že je to věc tréninku. Okruhů jsem odlétal minimálně sedm a po vskutku elegantním přistání je na místě, abych se pochválil. Cítil jsem se jako po třech panácích rumu. Přesto, že byl silvestrovský den, jsem však zatím opravdu nepil. Po rychlém zotavení jsem přichystal druhý let. K letu však již nedošlo, protože jsem udělal opravdu začátečnickou chybu, ke které se veřejně přiznávám. Přichytil jsem křídlo pouze jednou gumičkou a to se nedělá. Při startu tato jediná gumička praskla a model „nevzlétl“.
Z letu, ač zatím jediného, mám opravdu pěkný zážitek. Přináší adrenalin trochu jiného typu oproti RC létání v závratných výškách. Již se těším na další vzlety. Má zkušenost je, že model je asi dost přemotorovaný. Použil jsem vrtuli 10×6“ a Trenér letěl poměrně rychle – alespoň podle mne. Příště použiji vrtuli 9×4“. Dle názoru Michaela Vosiky model poletí stejně rychle, protože motor bude víc točit. Před nedávnem jsem však konzultoval velikost vrtule pro motor Atom 1,8ccm s výrobcem MP Jet, kdy mi mechanik této firmy trochu s opovržením sdělil, že tento motor (jedná se o repliku) není konstrukčně ideální a že ani s menší vrtulí víc točit nebude. Mne to však, pokud je to pravda, těší.
Každému, kdo chce zkusit něco jiného, upoutaný historický model mohu jenom doporučit. Je to prostě jiný druh adrenalinu.
Jen na okraj, zatím jen v myšlenkách vyhlížím k dalšímu neobvyklému „maketovému“ modelu a to historickému dle souhrnu našich zásad a pravidel, a to Boeingu-XL-15 publikovanému v říjnu roku 1950 v Aeromodelleru, rozpětí 49“ pro motor 1÷2 ccm.
Zdravím příznivce historických modelů a motorů.
Ing. Radko Loukota – Plzeň