XV. SAM RC EUROPEN CHANPIONSHIP Nitra – SLOVAKIA.

ME očima vicemistra kategorie OTMR C Petra Hrubého: 

Do dějiště ME jsme dorazili už v sobotu večer, proč? Tak k tomu se vrátím na konci článku. Ráno, v neděli jsme již v deset hodin byli na letišti. Čekali jsme avizovanou 100 % přejímku modelů a tudíž velké fronty soutěžících a problémy s modely.

Přejímka modelů se nekonala došlo pouze na prezentaci soutěžících a jejich modelů. Hodně informací bylo již plně popsáno v předcházejícím článku Petra Knoba. Tak jen doplňující fota, informace a také zkušenosti s mojí první mezinárodní soutěží.

Připravené letiště, parkoviště, prostor pro stany a karavany. Letiště a zázemí bylo perfektně připravené a ještě jednou veká poklona, dík celému organizačnímu týmu zvláště Ferovi Swietému.

V neděli při prezentaci jsem dostal startovní číslo 13, což je pro mne šťastné číslo provázející celým dosvadním životem. V pondělí jsem se setkal při zahájení s dalšími členy KHMM – Petrem Knobem, Lubošem Zalabákem , Pepíkem Bezemkem a Karlem Svobodou.

V úterý se létala kategorie větroňů OTVR a motoráků AB OTMR. Ve větroních se nám moc nedařilo. V konečném pořadí jsem byl na 33. místě a Pepa 49. a 50. místě. Ale když si to vezmu zpětně, že přihlášené startovní pole mělo 88 účatníků a nakonec létalo 67 soutěžících, nejsou to špatné výsledky.

Po závodě byla bouřlivá přejímka/kontrola prvních modelů. Vedlo se mnoho diskuzí o roku vzniku větroňů – Žehrovice 2, které se umístnily na prvních dvou místech. Troufám si říci, že byly i další modely k diskusi, jestli odpovídají pravidlům soutěže, ale chápu, že při tak velkém množství se nedá dělat 100% přejímka.

Po oku jsem vnímal úspěchy i zaváhání u kategorie AB OTMR. Petrovi Knobovi se docela dařilo a Luboš Zalabák měl smůlu. Petr se umístnil na druhém místě, v kategorii odpovídajících pravidlům KHMM to byl první Čech na bedně. Ještě jednou gratulace.

Další kategorie, která odpovídá pravidlům KHMM se létala až ve čtvrtek – C OTMR. Létal Petr Knob, Luboš Zalabák a já. Bohužel Lubošovi se lepila smůla na paty i tady. S perfektně připraveným modelem po startu havaroval. Jedno kolo na trávě je vždy velké riziko. Létal alespoň s osvědčeným modelem a docela úspěšně obsadil šesté místo. Petrovi se moc nedařilo, díky motoru, obsadil 11. místo.

Moje účinkování na této soutěži bylo tak trochu sázka do loterie. V dubnu mě Petr Svoboda, známý i pod pseudimem „ vole vole „ přesvědčil, ať se přihlásím s větroněm a udělám ještě jedno letadlo na pořádný motor ( měl jsem doma Andferson Spitfire ). Za vydatného hecování dalšího kolegy Michala Tesaře jsem se rozhodl postavit Playboye Sn. Byl to docela závod o čas. Nic nechci při stavbě podcenit a když to má být závoďák tak pořádně a podle skutečnosti. Každý gram jsem hlídal, vždy se mi to u soutěžních modelů vyplatilo. Ve čtvrtek 15.06. jsem naposledy natřel model proti palivu a hned večer po 20 hodině, za vydatné pomoci Michala jsem instaloval celou elekroniku.V pátek ráno jsem model s Petrem zalétal. Foukalo kolen 4 m/s, ale nic jiného mi nezbylo. Buď a nebo. V sobotu ráno jsme ještě z Michalem byli model proletět a hned před obědem jsme vyrazili směr Nitra.

 Po příjezdu jsem ještě v sobotu nebo ráno v neděli chtěl model vyzkoušet, ale počasí to nedovolilo. Proto ve čtvrtek ihned po ránu jsem ještě jednou Playboe proletěl a čekal na soutěžní lety. Byla to sázka do loterie.  Zvolili jsme strategii, odlétat všechny lety co nejrychleji. Podle předpovědi počasí se blížil silnější vítr. První let byl max., druhý se nepovedl a při zpětném zkoumání fotografií byl již isolátor na motorové svíčce načat.

Při třetím letu jsem měl zašroubovanou jehlu na doraz a motor nešel vyladit. Přikládal jsem to velkému vedru a tudíž horkému palivu, které bylo extrémě řídké.

Napadlo mě jej ochladit v místní restauraci v mrazáku. Obsluha byla vstřícná a tak za 20 minut motor šel jak hodinky. Bohužel po 20 s letu se motor zastavil a nalítal jsem jen 7,32 minut z maxe 8 minut. Po přistání bylo vše jasné, odešla svíčka – isolátor se rozpadl. Díky vstřícné pomoci Petra – „vole vole“ se mi dostala do ruky svíčka od Italských kolegů, kteří si dělali zálusk na přední umístnění. Po vyjmutí z pouzdra bylo ihned jasné, že svíčka je také načatá a isolátor přilepený vteřiňákem. Raději jsme svíčku s díkem vrátili. Zachránil mne až Petr Knob, kterému ještě jednou moc děkuji.  Vyšrouboval svíčku ze svého motoru a umožnil mi dále bojovovat o čelní místo. Což se také podařilo dalším maxem.

Dolétal jsem kolem 11.30 hodin a čekání do konce letů 16.00 hodin bylo napjaté. Zvláště, když Italové si dávali na čas se svými lety. Což dokazuje obrazovka.

Po těchto trampotách se mi podařilo na první velké mezinárodní soutěži uspět a obsadit druhé místo.

Kdyby nebylo hecíře „vole vole“ Petra Svobody, který mimochodem jako jediný Čech byl na stupni nejvyšším, Michala Tesaře, Petra Knoba a dalších, určitě bych to nedokázal.

Ještě jednou všem moc děkuji za podporu a pomoc.

Petr Hrubý                   27.06.2017

Zdice