Jak jsem stavěl své první historické modely.

Jako asi každý modelář (věkem senior) podlehne občas nostalgii, tak také já jsem začal přemýšlet nad návratem k tomu správnému modelaření z mých juniorských let, kdy jsem v modelářském kroužku v Klatovech začínal lepit Ádvojky, větroně i motoráky. Od myšlenky pak rychle došlo i k činu. Na webu KHMM jsem objevil ten správný směr – fotku Petra Knoba s jeho Sailplanem. Požádal jsem ho o plán a z důvodu jisté obavy z poněkud složité stavby i o plán na Playboye. Obojí mě ochotně poslal (ještě jednou mu tímto děkuji).

V KHMM jsem teprve od roku 2015 a dosud jsem na našem webu nic nezveřejňoval (nebylo totiž co). Do této doby jsem sice docela aktivně modelařil – no lépe řečeno „kupoval a sestavoval“ stavebnice po většině elektro akrobatů a e-větroňů. Jako historik „začátečník“ jsem se pro jistotu rozhodl pro Payboye. V lednu 2015 jsem se do toho pustil.

Začal jsem VOP

Následně pak směrovkou

A poté, co jsem si po dlouhé době osahal „tradiční stavbu“, to šlo již standardně – křídlo a uši

Slepení úší s negativy

A křídla jsou hotová

Trup tradičně zahájen stavbou bočnic a sestavením kostry trupu

Vestavba pylonu

Při přemýšlení jak sestavit motorovou část, po poradě s Jardou Pipkem, jsem zhotovil odnímatelnou motorovou jednotku se zapalováním. Motor jsem zvolil Ohlsson 0.60, který jsem poměrně levně koupil na e-Bay a opět s pomocí Jardy jsem jej rozběhal.

RC výbavu jsem vložil do boku, zhruba v místě těžiště

Po broušení, lakování a opět broušení a lakování …..   dochází na potah. Zvolil jsem Solartex v mé oblíbené žluté barvě

A v červnu je hotovo

Poprvé jsem se já i Playboy představili na červnovém sletu 2015 v Bolešinech – to jsem ještě neletěl (nebylo zalétáno). První vzlet na akci KHMM byl až v září 2015 na 5. Svatováclavském sletu v Plzni.

Musím přiznat, že moje dojmy z prvních letů s historickým modelem a zvláště pak z účastí na sletech KHMM byly báječné. S těmito pocity jsem se již těšil na nastávající „stavební sezónu“. S volbou dalšího modelu jsem dlouho neváhal a rozhodnutí padlo na krásnou „Miss America“ – která je od mládí mojí srdeční záležitostí. Plán jsem stáhnul z Outerzone a hned po Vánocích 2015 jsem začal stavět. Technologie stavby křídla, ocasních ploch i trupu je standardní, byť trochu větších rozměrů. Vše šlo docela dobře.

K zamýšlení mě donutila konstrukce a zhotovení podvozku. Z plánku mě nebylo hned vše zcela jasné a fotky jsem nikde neobjevil. Poradil opět Jarda Pipek – odkázal mě na Honzu Krejčíře, který měl Miss Americu postavenou. S ním jsem zkonzultoval konstrukci a funkčnost podvozku. Dalším problémovým bodem byly „fitinky“ pro uchycení jednotlivých podvozkových dílů, které jsou na originále odlitek. První myšlenka byla zhotovit podvozek běžným svařením dílů, čímž bych si práci značně usnadnil. Ale při „pokecu“ nad plánem s kolegou Milanem Porkristlem jsme došli k závěru, že by to bylo zvěrstvo, a tak nakonec jsem šel cestou „střední náročnosti“ a zvolil jsem poněkud snadnější provedení, a to nahrazení odlitku frézovaným dílem.

Naohýbání ocelového drátu tak, aby se trefily správné úhly potřebné ke vsunutí do fitinků (bez přípravku, jen pokusem od oka) dalo docela fušku, ale dopadlo to OK, včetně pohyblivého středního, a otočného předního dílu odpérování.

Pak již následovala zástavba kompletního podvozku do modelu, včetně odpružení a vyzkoušení. Bez problémů to fungovalo. Kolečka samozřejmě musí být nafukovací „balóny“. Nejlepší, co bylo dostupné jsou kola Trexler 4 ½ “.

Volba motoru padla na Contestor D-60R rok výroby 1946, který jsem získal od svého známého z USA a je ve velmi dobrém stavu.

Následovalo opět kolečko broušení a lakování kostry a potah – samozřejmě Solartexem, který se mi velmi osvědčil na Playboyi (dělá se s ním opravdu velmi dobře). Po potažení a zhotovení vlastního obtisku (docela problematický přenos na požadované místo)  –   již jen nezbytné focení

První zálet Miss America absolvovala počátkem září 2016 a pak již létala na 6.Svatováclavském sletu v Plzni. Doufám, že  oba modely absolvují hodně startů a také přistání.

Historikům zdar !

České Budějovice,

Ing. Bohouš Matouš