KYJE 1942

První velké české modelářské závody, aneb české modelářství v době německé okupace.

Letos na podzim uplyne přesně 75 let od modelářské akce, která byla velice významná pro českou modelářskou historii! Touto akcí byly naše první velké modelářské závody, které se konaly v roce 1942 v Kyjích u Prahy.

Význam této akce si nejlépe uvědomíme po přečtení osobních vzpomínek jednoho z tehdejších organizátorů této akce, pana Miloslava ŠOTTA, v roce 2014 již bohužel zesnulého…

Vzpomínky pamětníka na KYJE 1942 :

Na podzim roku 1941 jsem musel přerušit studium na průmyslové škole v Kladně. Bylo to z důvodu toho, že Němci zavřeli kladenskou průmyslovku. Příčinou byl údajně anonymní dopis na gestapo, který hanobil německou říši a podepsán byl „průmyslovák“. Následovalo obsazení a uzavření školy oddíly SS, výslechy všech žáků a profesorů. Trest byl tvrdý, část žáků i profesorského sboru byla odvezena do Terezína a zavřena v malé pevnosti. Měl jsem štěstí, já jsem odvezen nebyl, musel jsem ale nastoupit do zaměstnání a díky mé sestře, která byla sekretářkou v továrně AERO ve Vysočanech, jsem byl přijat 10. listopadu 1941 jako technický úředník do přípravkové kanceláře s nástupním platem 1.100,- Kč měsíčně.

            Tato kancelář sousedila s prostorami konstrukce automobilů AERO. Po krátkém čase jsem se osobně seznámil s panem Antonínem Zrnou, konstruktérem AERA a protože jsme byli oba modeláři a nadšenci pro létání, stali jsme se přáteli. Pana Zrnu jsem znal již jako chlapec, ale jen podle jména, jako výborného modeláře, předválečného plachtaře, konstruktéra krásných a výkonných modelů a později i skutečných větroňů. Slavný byl jeho pokračovací větroň „CHICHICH“, který byl velmi pokrokové a moderní konstrukce. V továrně AERO již za války se v učňovské škole modelařilo v rámci letecké výuky. Bylo zde mnoho dobrých a nadějných modelářů nejen mezi učni, ale i zaměstnanci. Mimo toho v továrně úspěšně fungoval sportovní klub – SK AERO.

            S panem Zrnou jsme v poledních přestávkách a i mimo pracovní dobu prodiskutovávali tuto situaci, až jsme dospěli k názoru, že by bylo možno v rámci sportovního klubu továrny pořádat modelářské závody.

 

 

 

Pan Zrna, jako starší a zkušenější, měl úzké styky s pracovníky SK AERO, učňovské školy a zejména se osobně znal s panem prokuristou Kabešem, synem majitele továrny AERO. Jak pracovníci učňovské školy a SK AERO, tak i pan Vladimír Kabeš mladší byli pro uspořádání závodů nejen nakloněni, dá se říci dokonce až nadšeni. Byla zde i druhá strana a sice německé dozorčí orgány, které kontrolovaly běh továrny a výrobu a aby nedocházelo z české strany k pokusům o sabotování výroby pro německou „Luftwaffe“. Tenkrát se v Aerovce vyráběly letouny Focke-Wulf 189, moderní dvoutrupá víceúčelová letadla. V továrně AERO, ale samozřejmě i ve všech nejen leteckých továrnách, které musely pracovat pro říši a hlavně pro Wehrmacht, byli dosazeni převážně sudetští Němci, kteří uměli perfektně český jazyk a byli v naprosté většině nadšení nacisté. U nás vedoucími osobnostmi byli pan „Anderlík“ a „Dworzak“, kteří dohlíželi nejen na běh výroby, ale i na otázky personální. Mimo tyto vedoucí byl v každé větší továrně t.zv. „Werkschutz“, velká skupina hlídačů českých zaměstnanců. Tito lidé měli absolutní moc nad děním v továrně i nad životy českých zaměstnanců. Stačil malý prohřešek, nebo příznak odporu a udaný zaměstnanec v lepším případě musel do říše na práci. Mnoho českých pracovníků bylo uvězněno v koncentračních táborech či dokonce byli popraveni. Tato dozorčí činnost se v průběhu války stupňovala a zostřovala. Tady je nutno vyzdvihnout odvahu pana prokuristy Vladimíra Kabeše, kterému se díky diplomatickému jednání a zaručení vlastní osobou, podařilo přesvědčit nadřízené nacistické orgány o prospěšnosti a propagaci navrhovaných závodů, že daly souhlas k jejich uspořádání i pro veřejnost. Nutno připomenout, že tehdy byla veškerá soukromá a veřejná letecká činnost včetně modelářských závodů zakázána. Prokurista pan Kabeš se musel osobně zaručit, že nedojde k jakýmkoliv výtržnostem a náznakům z české strany proti německé říši. Byl to od něj odvážný čin. To byl již rok 1942 a tak se začalo s přípravami závodů. Pan Zrna byl hlavním organizátorem a vyjednavačem. Začali jsme shánět dobrovolníky a pomocníky zejména v řadách učňovské školy a pracovníky SK AERO. Byli jsme mile překvapeni, jak se nám hlásili dobrovolníci na organizování závodů z celé továrny.

            Mezitím jsme tvořili propozice, navrhovali čas a místo závodů. Místo bylo jasné, bylo to volné bývalé vojenské cvičiště „Na čihadle“ u Kyjí, kde se již před válkou létalo s kluzáky, zajížděly se tam tanky z ČKD a samozřejmě létalo s modely, zejména motorovými. Bylo snadno dostupné a pro létání s modely ideální. Dnes je tam ohromné sídliště „Černý most“.

            V propozicích závodu jsme určili kategorii učňů továrny AERO a pro ostatní, včetně modelářů mimo továrnu, kategorii dospělých. Soutěžit se mělo s větroni na čas z padesátimetrové šňůry. Modely na gumu nebyly v propozicích pro absolutní nedostatek kvalitní modelářské gumy. Soustředili jsme se na soutěž modelů s výbušnými motory, které se začaly velice rozmáhat od roku 1938.

            Tenkrát jsem navrhl poměrně složité propozice, o kterých jsem se dozvěděl od pana Jaroslava Brože a které se často používaly v Americe. Bodovalo se provedení konstrukce a celkové provedení modelu. Pro samotné létání každý závodník obdržel odměrku s palivem, přesně odměřeným podle daného obsahu motoru, měřil se čas od převzetí odměrky včetně nahození motoru, až do startu z ruky. Dále se samozřejmě bodoval čas letu dosažený od startu z ruky až do přistání, za každou vteřinu letu byly 2 body. Samozřejmě byl ve výhodě ten, kdo měl dobře seřízený motor, tím i krátký čas a spotřebu paliva k jeho nahození. To se vše bodovalo podle určených tabulek. Zvítězil ten, kdo získal nejvíce bodů ze všech letových dnů.

            Tímto poměrně složitým a náročným způsobem pro pořadatele se sledovalo to, aby každý závodník měl bezvadně seřízen motor a pro vlastní let modelu měl co nejvíce paliva. Sledovali jsme tím zlepšení a připravenost vlastního nahození motorku, což bylo u některých modelářů potřeba a někdy i velký problém. Kdo tedy uměl nahodit motor v co nejkratším čase, ten měl delší motorový a i celkový čas letu a tím více bodů do soutěže.

            Propozice závodů jsme tedy určili a zbýval stanovit ještě jejich termín. Protože jsme sledovali současně co nejčastější setkání a soutěžení modelářů, rozdělil jsme soutěž na 4 letové neděle a určili jejich datum. Vycházely nám říjen a listopad, to znamená podzim roku. Nebáli jsme se těchto termínů z vlastní dlouholeté předválečné zkušenosti, že v obou těchto měsících tenkrát před více než 60 lety bylo většinou příjemné, poměrně stálé počasí, využívané na pouštění draků a létání s modely. V současné době by to asi byl velký problém. Myslím, že tuto negativní dnešní změnu má na svědomí lidstvo samo, průmysl, chemie, ničení lesů atd.

            Určili jsme tedy následující letové dny : 25.10., 7.11., 14.11. a 21.11. 1942.

            Za podpory a porozumění vedení továrny AERO, učňovské školy a sportovního klubu SK AERO, byly propozice vytištěny, rozmnoženy a rozeslány do všech leteckých továren, všem tehdy ještě fungujícím prodejnám modelářských potřeb a osobním předáváním známým modelářům. Ti se pak postarali o další distribuci propozic a tak byly prakticky seznámeni s konáním soutěže modeláři celého protektorátu.

            Brzy jsme poznali, že je velký zájem o tuto akci nejen mezi modeláři, ale i mezi plachtaři, bývalými sportovními piloty a lidmi, kteří mají lásku k  létání. Tušili jsme, že půjde o soutěž, která bude mít charakter celostátní. Proto jsme se rozhodli pořádat celou akci na vysoké organizační a materiálové úrovni, což by se bez pomoci pracovníků SK AERO, učňovské školy a hlavě vedení továrny AERO těžko dařilo. Tak se nám povedlo dát dohromady časoměřiče, skupinu odborníků na hodnocení modelů, pořadatele a ostatní pomocné práce. Byly to desítky lidí, kteří zdarma věnovali svůj čas s pocitem zodpovědnosti za svěřený úkol s určitou hrdostí, že jim tento úkol byl svěřen. Bylo to tím, že v dobách okupace měli čeští lidé blíže k sobě a byli ochotni projevit naši národní hrdost svým přispěním.

            Po materiálové stránce bylo nutno mnohé zajistit, např. stopky pro časoměřiče, hlasatele s hlásnou troubou, informační tabuli pro diváky, stoly, židle, pořadatelské pásky, praporky, kolíky a lana k vymezení prostoru pro diváky, odměrky na palivo a posléze hodnotné ceny pro vítěze jednotlivých kategorií. To vše vyžadovalo i nákladní auto továrny. Ceny pro vítěze jednotlivých kategorií zajišťovalo a věnovalo vedení továrny AERO, pan prokurista Kabeš, pod jehož patronací se závod konal, SK AERO, řada modelářských firem jako IPRO, MOUČKA, PODLEŠÁK, VYSKOČIL, časopis MLADÝ KONSTRUKTÉR, KORDA, ing. PAHR, MACHÁČEK a další. Ceny továrny byly krásné odlitky letadel vyrobené většinou v učňovské škole. Od modelářských firem pak materiály pro stavbu modelů, včetně výbušných motorků.

            Tak vše bylo pečlivě připraveno, na místě závodů byl vyhrazen prostor pro závodníky o velikosti asi fotbalového hřiště, ohraničen kolíky a lany, takže diváci měli omezen vstup do startovacího pole.

            Netrpělivě jsme čekali na první soutěžní den, hlavně na počasí. To nám ale přálo a byl nádherný den, ideální pro modely i diváky, což dokazují dnes již historické fotografie.

            Přestože jsme podle předběžných písemných přihlášek počítali se slušnou účastí modelářů, skutečnost nás překvapila. Sešlo a sjelo se na 100 modelářů z celého protektorátu, mezi nimi zejména ti nejznámější, např. pan Bušek, Pahr, Brož, Smola, Korda, Musil, Kantor, Kuklík, Matějček, Neubert a mnoho dalších. V dopoledních hodinách se konala prezentace, bodování konstrukce a provedení modelů jak větroňů, tak motorových. Byla to nádherná přehlídka vyspělosti a důmyslnosti našich modelářů. Po poledni bylo vlastní slavnostní zahájení panem Zrnou a představiteli továrny AERO v čele s panem prokuristou Kabešem. Pak se začalo létat na dvou oddělených stanovištích větroňů a motoráků.

            Co nás nejvíce překvapilo, byla neočekávaná účast diváků, jak dětí, tak i dospělých.

 Sešlo se jich asi 2000 a vytvořili hustý lem lidí okolo vymezeného prostoru. Mnohý dnešní fotbalový zápas by nám takovou návštěvnost mohl závidět. Pomohlo krásné počasí a vstup pro diváky samozřejmě zdarma. Význam modelářských závodů pozdvihla i přítomnost speciálního vozu Filmového týdeníku.

 

Jehož kameramani natáčeli průběh závodů (některé z těchto záběrů použil filmový historik pan Karel Čáslavský v jednom díle svého populárního televizního pořadu HLEDÁNÍ ZTRACENÉHO ČASU v roce 2000 a 2008, někteří z nás mají tento díl zachycen na videu – poznámka autora příspěvku…).

            Mezi diváky byly nejen rodiny závodníků, ale zejména zaměstnanci továrny AERO a ostatních leteckých továren, předváleční piloti a plachtaři, konstruktéři letadel a lidé fandící létání, kteří našli příležitost setkat se při letecké akci. Zejména děti a mládež nadšeně přihlížela a obdivovala krásné modely a jejich výkony.

Velká návštěva diváků byla způsobena také tím, že letecké modelářství bylo velmi přítažlivé a atraktivní, zejména modely motorové, jejichž výkony byly již tehdy udivující.

            Byl zde však i důvod národnostní a projev vlastenectví, takže soutěž modelů SK AERO se stala tichou manifestací a svátkem nejen modelářů, ale i ostatních leteckých pracovníků a příznivců letectví za osvobození našich československých křídel a příležitosti to projevit a setkat se.

            Jak jsem se zmínil, vlastní soutěž modelů probíhala díky výborné organizaci a ukázněnosti velmi rychle a úspěšně. Propozice pro motorové modely, ač byly neobvyklé a náročné, modeláři přijali kladně a pochopili, že mají výchovný smysl a vedou modeláře k dokonalejšímu seřízení motorků, startům i vyšším výkonům modelů.

 

Na soutěži se objevily nové, pokrokové a výkonnější typy modelů a motorů. Zejména vysokokřídlý model ANTARES s nosnou výškovkou, který zkonstruoval známý modelář Jaroslav Brož, udivoval svojí stoupavostí i nádherným klouzavým letem a po zásluze v rukou Miloše Pahra zvítězil v celkovém hodnocení.

 

 

 

Alois Korda s motorem vlastní konstrukce i výroby.                                                           

 

Známý konstruktér modelů a výrobce motorů LETNÁ pan Gustav Bušek.

Já jsem závodil se svým dvouplošníkem „Rata“ v té nejsilnější konkurenci.                                                          

            V kategorii větroňů se objevila poprvé revoluční konstrukce Jiřího Matějčka, také vysokokřídlá s nosnou výškovkou a vyklenutým profilem křídla a v tehdejších podmínkách se stala letovými vlastnostmi bezkonkurenční a po zásluze zvítězila.

                       Vysokokřídlé typy modelů se staly vzorem pro mnoho modelářů a v ostatních ročnících soutěží MOSK AERO vždy zvítězily. Ještě několik let po válce kralovaly a vítězily tyto typy modelů v různých obměnách.

            Výsledky soutěží učňů a dospělých byly každý letový den průběžně zaznamenávány na informační tabuli pro diváky, zapisovány do tabulek a byli určeni vítězové toho letového dne.

            Nutno konstatovat, že největší účast modelářů i diváků měla první letová neděle, tj. 25. 10. 1942. I při druhé, třetí a čtvrté letové neděli přálo počasí, ale účastníků i diváků bylo méně. Bylo to pochopitelně z osobních důvodů, neb havarovaných modelů některých soutěžících. Přesto výkony modelů a výsledky soutěžení měly vysokou úroveň. Dosáhli jsme toho, co jsme předpokládali, že soutěže se zúčastnili modeláři z Čech a Moravy a navázali přátelské styky. Velice se zvýšila úroveň našich modelářů a jejich modelů, jak po stránce konstrukční, tak po stránce letových vlastností jejich modelů.

            Výsledky jednotlivých letových dnů byly sečteny a tak byl znám konečný stav soutěže, který ukázal i vytrvalost jednotlivých modelářů. Asi polovina se jich zúčastnila všech letových dnů, což přes náročnost pro účastníky v současné válečné době bylo pěkné, obětavé a potvrdilo naše cíle.

            Závěrem byli všichni účastníci a ti, co věnovali ceny, pozváni v určený den do továrny AERO, kde v závodní jídelně bylo slavnostní oficiální vyhlášení vítězů s pohoštěním a rozdáním cen pro jednotlivé vítěze. Krásné ceny předával pan prokurista Vladimír Kabeš, který kladně zhodnotil průběh soutěže a poděkoval za mimořádnou účast soutěžících a výbornou a obětavou práci pořadatelů. Vstup do letecké továrny byl díky pochopení vedení továrny AERO vyřešen bez problémů všem i účastníkům, kteří nebyli zaměstnanci továrny.

            Tak byl slavnostně ukončen 1. ročník soutěže modelů letadel modelářského odboru SK AERO.

            Na žádost modelářské veřejnosti a velké popularitě této jediné soutěže za války, se MOSK AERO rozhodl pokračovat i dále, i když hrozila ostrá kritika z řad okupačních úřadů. Soutěže se konaly ještě v roce 1943 a 1944, ale již jen jediný letový den, vždy v září. S rostoucím počtem válečných let rostl i počet účastníků z celého protektorátu a rostly též potíže s pořádáním soutěže.

            V roce osvobození, tj. v roce 1945, byl v září proveden čtvrtý ročník tak, jak jsme si jej všichni dlouho představovali – pod vlajkami Československa a vítězných spojenců.

                                                        Miloslav ŠOTT  (vzpomínky sepsané v 90. letech minulého století…)          

Díky vzácné pečlivosti Míly Šotta se dochovaly také originální výsledkové listiny z roku 1942 a hlavně i několik desítek unikátních historických fotografií z této akce, které mi pan Šott kdysi věnoval a tak je mám ve svém archivu! Některé z nich dnes přetiskujeme, i když několik z nich již bylo také u článku o Kyjích 1945…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Všechny tato snímky z 1. závodů MOSK AERO v roce 1942 tehdy fotografoval pan Voříšek, konstruktér továrny AERO. Díky jeho obětavosti a lásce k letectví, automobilismu i leteckému modelářství a jeho fotografickému umění se zachovaly tyto vzpomínky na dávná léta.

 

O té první akci v Kyjích z roku 1942 dokonce napsal článek i modelářský časopis MLADÝ KONSTRUKTÉR, vydávaný i v období německé okupace panem Vladimírem Rauschgoldem z Prahy. MLADÝ KONSTRUKTÉR byl tehdy jediný český „specializovaný“ modelářský časopis vydávaný v době německé okupace – nepočítáme-li několik málo čísel časopisu MLADÝ LETEC, který vycházel již před válkou od začátku 30. let! Poslední číslo jeho „předválečného“ X. ročníku 1938-39 vyšlo 30. června 1939 a 4 „válečná čísla“ čísla ročníku XI. vyšly v říjnu 1939, lednu, únoru a březnu 1940 (tato jediná čísla měla „velký“ formát A/4 a byla vytištěna na světle-modrém papíře). Časopis MLADÝ LETEC potom vycházel až po válce, kdy v říjnu roku 1946 vyšlo 1. číslo XII. ročníku a skončil ročníkem XIII. v roce 1948 posledním „dvoučíslem“ č. 9 – 10 z 12. června 1948, kdy bylo jeho vydávání bohužel ukončeno v důsledku hloupé komunistické „reorganizace československého leteckého tisku“…

 

Ten článek o Kyjích 1942 tehdy vyšel v časopise MLADÝ KONSTRUKTÉR, svazek č. 23 z 3. 2. 1943 a psalo se tam :

Modelářský odbor S. K. AERO uspořádal v listopadu závody modelů letadel v Kyjích u Prahy za neobvyklé účasti závodníků i obecenstva. Závodilo se podle proposic ve třech skupinách :

1. skupina větroňů s oboustranným potahem;
2. skupina kluzáků s jednoduchým potahem;
3. skupina modelů se spalovacím motorkem, kde byly připuštěny modely odpovídající mezinárodním proposicím :

                                               L²

max. průřez trupu P =   ——————–

                                              100

kde L je celková délka modelu od špičky náboje vrtule až do konce trupu, příp. trup přečnívajících kormidel.

Hodnocení a způsob soutěže byl prováděn jednak podle konstrukce a provedení, jednak podle toho, jak rychle kdo nastartoval motorek a pak hlavně let na čas. Každý model obdržel základní počet bodů a podle obsahu motorku byla mu odměřena přesná dávka směsi. Základ byl 100 bodů, při čemž se chyby odečítaly jako body trestné, na př. : špatný potah 2 – 15 bodů, pokroucení konstrukce modelu 5 – 25 bodů, nastartování bylo oceněno tak, že ten, kdo od podání směsi až po odlepení od země měl čas 0 – 30 vteřin obdržel 50 bodů, ovšem kdo měl čas třeba 4,30 až 5 minut obdržel jen 5 bodů. Kdo měl čas ještě delší, musel požádati o nový start, při tom ovšem se takovému závodníku zhoršují podmínky menším přičítáním bodů. Komu se nepodařilo ani po druhé odstartovati, byl vyloučen.

Přičítání bodů za délku doby letu, bylo za 1 vteřinu dva body a sice od odlepení od země až po dotknutí se země.

Podmínky byly dosti složité a obtížné, což bylo zárukou, že se v kategorii c) sejdou skuteční modeláři-konstruktéři.

Také výsledky byly podle toho :

Skupina a) u startu bylo 19 závodníků.

617,5 bodů získal A. Kafka, 452,5 bodů získal J. Matějíček, 419 bodů získal J. Tichý;

skupina b) u startu bylo 14 modelů.

356 bodů získal Uchytil J., 332 bodů získal Sochůrek J., 306 bodů získal Tichý K.

Skupina c) u startu bylo 38 modelů.

678,8 získal Jindra Pahr a stal se absolutním vítězem ve své skupině před 22 modely, které se   umístily s časy od 660,6 bodů až k 170 bodům.

(Pro zajímavost : z kompletních výsledkových listin, které mám v archivu od M. Šotta, jsem zjistil, že v té „motorové skupině“ c) létali i modeláři tak věhlasných jmen, jako byli například známí pražští modeláři Alois Korda (obsadil 2. místo se 660,6 body), Gustav Bušek (3. místo s 560,5 body), Miloslav Šott (4. místo s 546,6 body), M. Musil (5. místo s 508,5 body) a i sám konstruktér modelu Antares, Jaroslav Brož, který se umístil na 18. místě s 279,5 body, názvy modelů, se kterými tam tito modeláři létali se mi bohužel nepodařilo dohledat – poznámka autora…)

Závod byl zakončen krásným večerem, uspořádaným v továrně AERO, kdy byly vítězům přdány čestné ceny, věnované továrnou AERO, panem prokuristou V. Kabešem a různými firmami, mezi nimiž Letecká prodejna M. K. Moučka věnovala obnos K 1.000,-

Modeláři se již nyní těší a připravují na 2. ročník závodů.

Převzato z časopisu MLADÝ KONSTRUKTÉR, svazek č. 23 z 3. 2. 1943 ,

(autor článku tam bohužel uveden není, ale byl tam otištěn v závěru článku o modelu P-912 KADET konstrukce M. ŠOTTA, takže je možné, že autorem článku o té akci je také pan ŠOTT…)

 

Tak psal tehdejší český „dobový tisk“ o té akci z roku 1942 v Kyjích.

 

Další ročníky závodů modelů v Kyjích pořádal MOSK AERO v letech 1943, 1944 a poslední v roce 1945, o kterém jsme již psali na našich klubových stránkách v článku o české modelařině v době německé okupace, který najdete zde :

V tomto článku byly sice otištěny i nějaké fotografie právě z těch prvních závodů z roku 1942, které ale dnes pro úplnost otiskujeme znovu…

V Milevsku 12.3.2017                                           Jaromír PIPEK