Historický modelářský sen.

Aneb fejeton o jednom zážitku…

 Byla sobota 28. 5. 2016. Krásný, vcelku letní den. Do věku důchodcovského mi byl manželkou nenápadně přidělen dárek ke zlepšení kondice, krevního oběhu a kloubních obtíží ve formě kola. Nikdy jsem nebyl vyznavačem podobných hrátek, naposledy jsem se svezl na chalupě asi před dvaceti lety a šlapajíc až do úplného vyčerpání v kopcích okresu Plzeň – sever, jsem se této zábavy se slovy: “Už to nechci nikdy vidět“, vzdal, zejména poté, když jsem nemohl dosednout v místní hospodě na lavici u piva.

Plzeň má krásné okolí, na nenáročných lesních cestičkách a úzkých silničkách se dají strávit na kole docela pěkné chvíle s krásnými výhledy a také hospůdkami. 28. 5. byl náš výlet okořeněn a šlapání odměněno skutečně zvláštním zážitkem, byť z jiného, než historicko-modelářského soudku: Na zpáteční cestě, na úzké okresní silnici, jsme se stali svědky závodu vytrvalosti historických motorových vozidel. Ejhle, také historici!! Vážení a byla to paráda! Stroje staré 50 a více let převažovaly. Potom pár motocyklů a vozidel ze zlatých šedesátých…. Nevím, jak se závod jmenoval, kdo jej pořádal, jaká měl pravidla. Po cestě však bylo mnoho fotografů a obdivovatelů té krásy, kteří trpělivě čekali, až projede Aerovka cink cink, Jaguár s vyplétanými koly z roku 1957, nádherně zrekonstruované Tatraplány s typickým zvukem vzduchem chlazených motorů, směrovkou na zádi a dvěma chladícími okénky, zaniklé značky šedesátých let Datsun, NSU a klenot všech aut socialistického Československa Spartak Feliciia, nádherný auťák mého dětství, který jsme sousedům všichni záviděli… Mnoho dalších, pečlivě udržovaných kabrioletů s posádkami v dobovém oblečení… Žádná nafta, poctivý benzin a spálený olej je cítit ve vzduchu. Holt jsou to všechno přeci jen staříci, starší často než já… Nejen auta, ale nepřeslechnutelný zvuk válečných motocyklů Indian s bublajícími čtyřtakty, staré „čezety“, Péráky, slaboučké Manety a zase ta vůně spáleného oleje a benzinu…. Stejně jako naše AlKa, Bory, Ipro-Ikary, Andersony, Browny, Forstery, prostě nádherná vůně a typickýzvuk… Tak voněla historie v podání motoveteránistů. S vědomím, že na zadek si nesednu stejně jako před dvaceti lety, ale s pocitem nádherného zážitku brzy večer usínám… Před očima se mi míhá všechna ta historicko-motoristická nádhera a vůně, skoro jako počítání oveček….

Spánek je hluboký, sny barvité, defilují auta a motocykly dnešního dne. Naleštění historici s perfektně oblečenými posádkami se míhají nezvykle velkou rychlostí bez hluku a zápachu, v Tatraplánech nic nevrčí, nepáchne, žádný kouř! Nahlédnu dovnitř, vezu se s jednou posádkou, samé neznámé páky řízení. Začínám se z toho potit, místo motorů 200 kg baterií, střídavé motory v osách kol, regulátory a kabely….

Zcela zpocený a vyčerpaný se probírám. Naštěstí to bylo ve snu!!!! To se mi ulevilo!

Moto-veteránistům, naštěstí, nové trendy nic neříkají a tak můžeme jejich píli, nadšení pro věc a hlavně jejich miláčky, stále obdivovat. Pánové díky za pěkný zážitek. Škoda že v leteckém modelářství nelze říci totéž…

Model Mouse Františka Kohouta snese nejpřísnější kritéria historické autenticity.

Karel  Slupský