Colossus V

Další model v mém hangáru …

Někdy v polovině roku 2014 jsem pomalu začínal přemýšlet o stavbě nového modelu, jež by doplnil, moji letku historických modelů. Zcela pochopitelně se muselo jednat o eroplán, který je publikačně doložen a spadá tak svým vydáním do konce roku 1950.

Ke stavbě Colossusa V jsem se dostal vlastně náhodou…. Jednoho dne jsem byl na nákupu stavebního materiálu u pana Hvězdy ve Vavřinči, který se mne ochotně ujal a provedl mne svým „dřevěným“ provozem. Byl jsem jako v „Jiříkově vidění“! Tolik balzy jsem pohromadě nikdy neviděl. Po výběru materiálu mi pan Hvězda ukázal „stavebnice“ vyfrézovaných dílů pro historické modely, které jeho firma nabízí případným zájemcům. No a dostáváme se k tomu, že padla zmínka právě na model Colossus V. Na stole se objevily vyfrézované díly z balzy a topolové překližky. Jednalo se o veškerá žebra křídla, výškovky a jejich koncové oblouky, přepážky trupu z překližky, kterou neznám…, vyřezy směrovky a stavební plán. Slovo dalo slovo a já jsem si tyto díly odvážel domů a přídavkem jsem dostal i planžetu pro spojení polovin křídla.

Tímto byla nastartována stavební etapa, která v prvopočátku znamenala zjistit si všechny dostupné údaje o tomto modelu. Předně jsem si opatřil „originální“ stavební plán a nechal jsem si jej v copycentru zpracovat na měřítko 1:1 a stáhl jsem si z internetu další doplňující data, která říkají následující:

Model Colossus V konstruoval Chuck Giessen ve Spojených Státech amerických někdy kolem roků 1947-49 a stavební plán a popis stavby byl publikován v časopisu Flying Models v dubnu 1949, kde je dokonce otištěna fotka modelu a jeho konstruktéra na titulní obálce zmíněného časopisu. Zde se dočtete o tom, že před pátou definitivní verzí Colossusa vznikly jeho čtyři předcházející verze, jež byly koncepčně stejné, ale lišily se velikostně a použitými motory, pochopitelně motory benzínovými. Jak sám Chuck napsal, tak teprve verze V jej zcela uspokojila, kdy byl do modelu mimo jiné použit motor Super Cyclone.60 o objemu 10 ccm a stal se tak i úspěšným modelem na pohárových soutěžích. Dle jeho konstruktéra, tak tam kde se s tímto modelem objevil, nemělo cenu s ním bojovat o stupně vítězů… Model má rozpětí 78 palců (1981 mm) a plocha křídla činí 54 dm2.

 

Stavbu jsem zahájil výškovým kormidlem.

Dodaná vyfrézovaná balzová žebra jsou silná 1,5mm, odlehčená a nasunutá na hlavní smrkový a pomocný balzový nosník. Centroplán je potažen taktéž balzou silnou 1,5 mm. Na stavbě tohoto dílu není nic zvláštního, snad jen to, že mezi žebra centroplánu se zasouvá demontovatelná směrovka a, že je nezbytně nutné šetřit váhou. Následně byla výškovka načisto vybroušena a vyhlazena. Pokračoval jsem stavbou směrovky, kterou jsem řešil, jako odnímací a je zhotovena ze tří vrstev balzy o síle 1,5 mm. Zde jsem se trochu odchýlil od původní konstrukce, kdy bylo směrové kormidlo z jedné balzové desky silné pět mm a i od dodaných stavebních dílů, které jsou tvarově trochu jiné, než na stavebním plánu. Směrovka je taktéž odlehčena, následně načisto vybroušena.

 

Po několikadenní přestávce jsem přikročil ke stavbě trupu.

Vlastně nejdříve jsem musel vyřešit otázku použitého motoru. Mohl jsem použít originálního motoru Super Cyclone.60, nebo použít jiný výkonný benzínový motor. Šel jsem cestou druhou a vybíral jsem z motorů Mc Coy.60 (originál z roku 1947), Dooling.60 (replika od Woodyho Bartelta), nebo motor Hornet.60 (originál z roku 1949). Zmíněné motory byly „tenkrát“ používány hlavně v rychlostních modelech automobilů, které byly hojně používány zejména v USA. Nakonec jsem se rozhodl pro motor Hornet.60 a jeho vestavbě do trupu modelu.

 

 

Díky použití tohoto motoru jsem musel zhotovit nové přepážky trupu z bukové překližky silné pět a tři milimetry. Samotné motorové lože je z bukových hranolů o rozměru 12×20 mm. Bočnice trupu jsou z balzových nosníků 8×8 mm. Stavba rychle ubíhala, nejvíce času spotřebovala zástavba zapalování a jeho ovládání, zhotovení a montáž palivové nádrže, instalace serv a všeho dalšího, co není moc vidět, ale dá to spoustu práce vymyslet, zhotovit a osadit. V motorovém prostoru jsem instaloval schránku, která pojme sto gramů olověných broků pro případné dovážení. Okno kabiny je z čirého Durafloru o síle 0,4 mm (také spousta práce…). Jednokolý podvozek je z ocelové struny silné 4 mm a oproti originálu není zatahovací, ale pevný.

V průběhu vánočních svátků 2014 jsem začal se stavbou křídla, které je dělitelné (přeci jen dva metry, jsou dva metry…). Poloviny křídel se nasouvají na ocelovou stojinu 2×12 mm a na ocelovou tyčku o průměru čtyř mm. Při přípravě materiálu jsem si povšiml, že balzová žebra jsou vyrobena z balzy silné 1,5 mm. Mají být z trojky… Následoval jeden urgentní telefonát panu Hvězdovi do Vavřinče, kdy jsem mu vysvětlil vzniklou situaci a díky jeho ochotě a snaze jsem ještě před koncem roku obdržel žebra v požadované síle. To zaslouží jedno velké poděkování! Na stavební části křídla není nic zajímavého, jedná se o klasickou modelařinu, kdy jsou překližková žebra centroplánu a ostatní balzová žebra nasunuty na hlavní a pomocný balzový nosník. Potah torzní skříně a centroplánu je z dvojky balzy. Na odtokovou hranu je použit balzový polotovar. Konstrukce křídla mi zabrala téměř dva týdny, znáte to: postavit, sestavit, doladit, vybrousit, dohladit a nalakovat…A zase dobrousit.

Celý model je lepen pomocí Ponalu, epoxidu a vteřinového lepidla a v kostře je nalakován zaponem a připraven na potažení. Colossus je potažen Vliesem, modré doplňky jsou z Airspanu. Vlies je přilepen pomocí acetonu na lepícím lakem nalakovanou kostru modelu. Modrý Airspan je přižehlen pomocí Balsalocku. Následně je naneseno pět vrstev vypínacího laku a po nalepení nápisů a obtisků vyrobených na zakázku od Miloše Petrboka je celý model překryt jednou vrstvou syntetického lodního laku a je ponechám týden v klidu, aby náležitě proschl.

V technologickém uzlu jsou ukryta kovová serva od Hitecu, jež ovládá přijímač Futaba na 2,4 giga, napájeno ze zdroje NiCd 4,8V/1200 mAh. Zapalování napájí LiIon článek 4,2V/1500 mAh. Následovala motorová zkouška a záběh motoru Hornet.60. Pohon byl ve stavu nového motoru, který nikdy neběžel, byť byl vyroben již v roce 1949. V záběhu motor spotřeboval téměř litr paliva a dostal se do fáze, kdy s vrtulí o rozměru 11/8 točí až 12500 otáček. Opravdu mazec a brutální zvuk tohoto agregátu Vás donutí používat chrániče sluchu!

 

Po jeho instalaci do modelu, osazení vrtule a vrtulového kuželu bylo po celkovém sestavení zjištěno, že hodnota těžiště je přesně na šedesáti procentech…, tak to jsem byl opravdu mile překvapen! Následně je eroplán zvážen a digitální decimálka ukazuje hodnotu 2170 gramů, což je plošné zatížení cca 40 gramů na decimetr plochy. O to více radosti při pořizování prvních venkovních fotografií. Vše je tedy připraveno na zálet Colossusa V.

Před samotným záletem jsem provedl dvě úpravy: doplnil jsem sto gramů olověných broků do schránky v motorovém prostoru a dostal jsem se tím s hodnotou těžiště více dopředu (čert nikdy nespí a i když se říká, že těžiště má být pod křídlem…). Dále jsem dal modelu dvě kolečka, neboť jsem tušil, že na letišti budu při zálet sám… A tak se také stalo. V pondělí 27. dubna 2015 jsem se vypravil na naše klubové letiště AMG Mýto. Panovalo krásné slunečné dopoledne a vítr v tu dobu ještě spal. Prostě nádherné letové počasí.

 

 

 

Po všech nezbytných kontrolách jsem vyzkoušel ještě jednou motor a… vypustil jsem model vstříc oblakům! A nastal mazec, který jsem opravdu nečekal. Po zhruba třímetrovém rozjezdu se Colossus vzepjal, jako bájný Šemík a strmě stoupal do nebe. Model nikam neuhýbal, v podstatě jsem pouze korigoval „strmost“ letu. Po vypnutí motoru následoval kluz. Dotrimoval jsem hlavně výškovku do stavu – mírně nataženo, neboť model klesal více než bych si představoval. Po zhruba pětiminutovém letu a přistání na plochu letiště jsem se uklidnil a spadl mi kámen ze srdce. Letí TO! Po nezbytné kávě jsem vysypal asi polovinu olověných broků a uskutečnil jsem několik dalších letů. Chování modelu se zlepšilo a já jsem se odhodlal a vysypal jsem všechny olověné broky. Tudíž jsem byl na hodnotě těžiště, s kterou létal skutečný model v roce 1949. Trochu s obavou startuji motor a svěřuji model nebi. Překvapení se nekoná, éro spořádaně letí a ten kluz… přátelé, to je nádhera! Tento den jsem si náležitě užil.

Následně jsme s Colossusem potrénovali na prvomájovém sletu u Karla Slupského v Plzni. Byť byl model opatřen provizorním dvoukolovým podvozkem, tak se mu z travnatého koberce letiště moc nechtělo. Tedy se rolí ochotného vrhače ujal Radek Loukota a šlo mu to znamenitě.

Tímto by se dalo asi vše ukončit, ale … V úvodu článku jsem napsal, že Colossus V byl v době svého vzniku opravdovou štikou na modelářském nebi. Nakonec tato zmínka mi přesvědčila o tom, abych model postavil pro kategorii OTMR-C a zúčastnit se s ním mistrovství Evropy historických modelů, které se konalo v loňském roce v česku na letišti Czech Heaven. Nakonec do dějiště ME odcestovala celkem početná skupina KHMM, která tak odprezentovala svoji činnost na závodním poli v rámci evropského šampionátu. Kategorie OTMR-C se létala až v závěru celého dění a to v pátek 26. června 2015. Celkem bylo do této soutěže přihlášeno 17 startujících a soutěžní klání nakonec odlétalo 13 startujících účastníků. Já jsem pro soutěžní lety opatřil Colossusa odhazovaným podvozkem, neboť jsem se obával startu z jednoho kolečka… Tak, tedy hurá do vzduchu.

 

 

 

 

 

Model zdárně startuje, odhazovací podvozek zůstal na zemi a já přistávám za 470 vteřin, bez deseti maximum. Dobré, ale slýchávám hlasy, že tento typ startu není povolený. Odebírám se na poradu s prezidentem SAM panem Ferem Swietym a ředitelem soutěže pane Hanáčkem. Nakonec jsme se dohodli na tom, abychom zamezili případným protestům, že tento let bude anulován. Normálně se škrtá nejhorší dosažený čas, já jsem škrtal druhý nejlepší… No nic, moje chyba a jedna velká zkušenost. Trochu s obavou jdu na následující let a Karel Slupský vypouští mého Colossusa z jednoho kolečka vstříc dalšímu dění. A jde to bez problému já nalétávám maximum, tedy 480 vteřin. V dalším letu letíme 254 a v závěrečném letu model přistál za 452 vteřin. Jsem velice spokojen. Tak to mám za sebou a jdu si dát pivko pro radost a pro doplnění tekutin. Mimochodem, celý den panovalo krásné letové počasí. Následně se odebírám do počítačového střediska, které řídí Adam Jakeš a koukám jako píchlé kolo! Získali jsme s Colossusem stříbrnou medaili na ME! Zvítězil Luigi Sola z Itálie a na místě třetím byl můj klubový kolega Karel Slupský.

 

 

 

Tak a to je již opravdu vše. Přeji každému, kdo si tento model postaví, aby s ním zažíval spoustu radosti jak při stavbě tak i létání. Děkuji tímto ještě jednou panu Hvězdovi z Vavřinče za podporu a spolupráci.

Historikům třikrát zdar !!!

Ladislav Kulhavý