Výstava MODEL HOBBY 2014

Přípravný den: 1.10.2014

Tak a je to tady! Po nekonečné mailové komunikaci několika členů našeho klubu, po přichystání modelů, natištění veškerých materiálů a sehnání skutečného Vosího hnízda došlo vše do startovní pozice, opětně připravujeme výstavní expozici KHMM na letošním veletrhu Model Hobby.

Je středa, procitám do mlhavého rána, tma je jako v pytli a předpověď počasí je asi taková, že snad by mohlo býti odpoledne i lépe. Hlavou se mi honí spousta myšlenek a při cestě do práce si marně snažím vzpomenout na to, co bylo zapomenuto. Přiznám se, že jsem nic nevymyslel. Tak po příjezdu domů začínám balit a nakládat, neboť o půl páté mám sraz s Karlem a Jirkou a společně budeme cestovat do Letňan. Ta spousta naloženého materiálu mě i překvapila. Pokud byl v dílně, tak normální stav věci, ale naložený v autě. Vyrážím. Společníka, navigátora a věrného společníka mi dělá moje žena, jež se rozhodla prožít realizaci našeho výstavního zázemí společně s námi.

Do dějiště dění dorážíme po páté odpolední hodině. Přebíráme náš „plac“ a začínáme vše realizovat. Sestavení všech modelů bude chvilku trvat. Nakonec je nás sedm historiků, kteří horečně budují a s nadšením sobě vlastním ukládají historické modely na určená místa. Výstavní vitrína se plní spalovacími motory z dob dávných věků, Vosí hnízdo je na svém místě, letka modelů českých konstruktérů má pevně dané místo načež je následuje ostatní svět. Zbývá nainstalovat LCD monitor na kterém poběží zhruba dvouhodinová video smyčka z našich sletů a setkání. To vše je proloženo autentickými záběry z dob, kdy mnozí z nás ještě nevěděli, že nějaké modely jsou…. Expozice je zdárně dokončena! Zajímavé je, že se zastavují mnozí „spoluvystavovatelé“ a vřele s námi komunikují a neboť pro ně již nejsme něčím novým, tak přibývá různých osobních setkání a plácání po zádech.

Čas rychle plyne a pomalu se přibližuje desátá hodina večerní, doba, kdy se uzamknou brány výstaviště, světla pohasnou a expozice osiří. Jedeme domů. Pochopitelně ta slečna, která ku mne hovoří hlasem z mé navigace jede jinak než chci já. Ale poslouchám… Přiznám se, že jízda noční Prahou má také své kouzlo. Ozářené Hradčany, jasně osvětlená Petřínská rozhledna a silueta Národního divadla má také co nabídnout v závěru dnešního dne. Kolem půlnoci jdu spát, hlavou se mi honí spousta myšlenek. Ale mám radost, mám radost z party dobrých kamarádů, mám radost ze společně odvedené práce. Ráno slouží v expozici Jarda Pipek a kluci Knobíci. Dohled jim bude zajišťovat náš ošetřující primář Vlastík Páca. Tak kluci – HODNĚ ZDARU a nakonec:

Historikům třikrát zdar !!!

Ladislav Kulhavý

Den první: 2.10.2014

Ve čtvrtek 2.10. jsme se sešli ráno v 8,30 hodin před výstavištěm s Petrem Knobem a jeho tátou a hned jsme začali z jejich auta odnášet do výstavní haly modely a motory, které jsme ještě přivezli pro vystavení v naší expozici. V obou výstavních halách, kterými jsme procházeli až k naší expozici umístěné až na konci haly č. 4, bylo velice rušno, protože všichni vystavovatelé tam ještě na poslední chvíle před otevřením dokončovali své stánky.

My jsme se samozřejmě hned také vrhnuli do práce, které na našem stánku bylo také ještě dost, i když „instalační team“ předchozí den perfektně udělal vše podstatné a důležité! Po konečném rozmístění všech modelů na stoly a motorů do vitriny jsme totiž ještě museli vše opatřit informačními popiskami, aby každému návštěvníkovi bylo jasné, co tam vlastně vystavujeme. Tuto časově velice náročnou práci jsme naštěstí dokončili těsně před desátou hodinou, kdy se otevřely brány výstaviště pro veřejnost!

Asi v 11 hodin dorazil na výstaviště ještě i Vlastík Páca, který posílil náš „informační team“, takže jsme byli v plném počtu připraveni na „nápor“ návštěvníků. Ten se samozřejmě nekonal, neboť jednak první výstavní den bývá tradičně „návštěvnicky slabší“ než další dny a také „až k nám dozadu“, na samý konec haly č. 4, se zpočátku modeláři moc nehrnuli, protože museli nejdříve projít všemi vpředu umístěnými expozicemi v hale č. 3, ale trochu později o ně už nouze vůbec nebyla!

Zastavovali se u nás samozřejmě hlavně „dříve narození“ modeláři, kteří mimo jiné vysoce hodnotili dílenské provedení našich historických modelů stavěných klasickým způsobem z původních materiálů, dnes již skoro nikde nevídaných! Mnozí u naší pěkné expozice několika kluzáčků VOSA dokonce s dojetím v oku vzpomínali „…jé Vosa, s tou jsem také kdysi jako kluk začínal modelařit…“!

Naše modely se tam ale líbily i „mladší generaci“, pro kterou jsou některé staré materiály a technologické postupy již naprosto neznámé, neboť bohužel znají jen současné moderní „plastové“ elektromodely, které si navíc kupují úplně hotové! Někdy tedy z jejich strany padaly i poměrně naivní dotazy a tak jsme museli trpělivě vysvětlovat jak a proč to tak všechno děláme…

Dostávali jsme tam ale i dotazy poměrně technicky fundované, například kde získat originální podklady pro stavbu historických modelů, na způsob odrušení našich motorů s jiskřivou svíčkou, na druhy potahových materiálů, atd., tyto modeláře jsme odkazovali na naše webové stránky, kde je většina těchto záležitostí samozřejmě odborně popsána a řešena.

Někteří modeláři se tam bohužel „divili“, proč v naší expozici není ani jeden model poháněný elektromotorem, když v ostatních výstavních expozicích jsou modely výhradně s tímto pohonem…! Těm jsme jednak rozdávali naše předem natištěné letáčky s popisem „kdo jsme, co a proč to děláme“, kde si mohli přečíst o našich záměrech a hlavních zásadách našeho klubu a samozřejmě jsme jim to i osobně vysvětlovali, což většinou bez výhrad chápali…!

Celý den na výstavišti nám tak utekl poměrně rychle a bez nějakých problémů a navečer jsme se všichni sice unavení, ale spokojení odebrali domů…

Jarda PIPEK, Petr a Standa Knobovi

Den druhý 3.10.2014

Hlásím, že během naší služby se nic zvláštního nestalo. Naivně jsme se domnívali, že v pátek, navíc dopoledne, se tam moc lidí nepohrne, tím spíš, že jsme byli zašiti až vzadu. Myslel jsem, že ti, co dojdou až tam, budou spíš koukat, jak se tam ve vzduchu zmítají jakési polystyrénové předměty tvarů, vzdáleně připomínajících eroplány, ale nebylo tomu tak. Kupodivu naše expozice zaujala víc návštěvníků, a to bez ohledu na věk. Kromě několika našich členů a několika známých ještě z Točné se tam zastavovali většinou postarší pánové a vzpomínali na mládí. Jeden z nich se dokonce pochlubil, že je ze SAMu 119. No, zodpověděli jsme hodně dotazů, rozdali několik rad, ale hlavně prokonzumovali každý několik set Kč. Z modelářsko-historického hlediska nebylo na veletrhu prakticky nic, co by se dalo koupit, zajímavých hraček spousta, ale my máme ty svoje, že? Zítra si asi užijete víc, protože se tam nahrnou hlavně ti, co dneska museli potupně vykonávat zaměstnání, tak si to užijte!

Jarda Hybben a Franta Kohout

Den třetí 4.10.2014

Je sobota. Tento den je prý na veletrhu nejnáročnější. Alespoň to tvrdí všichni, kteří již měli tu čest to vyzkoušet. Tak jsem zvědav. Před devátou přijíždím do Letňan a po navigaci na parkovišti vstupuji na plochu výstaviště. Zaujala mne dlouhá fronta lidí před jednou z pokladen, všímám si „hada“ přijíždějících aut a pomalu se plnícího parkoviště. Tak to bude asi opravdu mazec. Po malé chvilce přijíždí Stan Stembera s manželkou a společně vstupujeme na stánek číslo 906 – expozice KHMM. Rozsvěcíme osvětlení u vystavených motorů a spouštíme videosmyčku.

Pomalu plyne první půlhodina naší služby a já si najednou uvědomuji, že je hala plná lidí. Když říkám: plná lidí, myslím tím skutečně spoustu lidí. Proudí kolem nás, mnozí se zastavují, prohodí několik vět, vytahují fotoaparáty a pilně fotí modely, motory a dokonce i vosí hnízdo. Obecně se dá říci, že Vosa byla vděčným objektem fotoaparátů. Je čas na první kávu. Není jednoduché prodrat se záplavou návštěvníku k jedné z občerstvovacích stanic. Mám pocit, jakoby sem lidé přišli hlavně kvůli kávě, nebo jídlu. Vracím se do expozice, klábosíme a probíráme vše kol dokola. Co se týče dotazů, tak bych vybral ze všech položených jen dva, ale myslím si, že za to stojí. Jeden z příchozích nám sdělil, že byl na našem letním Sletu v Částkovicích, který se mu líbil a je moc rád, že viděl spoustu krásných modelů v akci. Naše účast na Model Hobby je prý třešničkou na pomyslném dortu. Dotaz zcela opačného charakteru zněl asi takto: jaké používáte přižhavovací moduly pro Vaše motory? Odvětil jsem, že se jedná o motory benzínové se zapalováním s jiskřivou svíčkou. Dozvídám se, že takhle malé benzínové motory neexistují, že se tudíž musí jednat o motory žhavící…. Doslova my byl sebrán vítr s plachet. Naštěstí pán odešel.

Je čas na další kávu. Kupodivu čas celkem rychle kvapí a najednou přichází třetí poobědní hodina. O vlastním veletrhu Model Hobby se nebudu rozepisovat předně proto, že jsem vlastně ani nikde jinde nebyl… Jediné co mne zaujalo, byly lodičky a jejich plavby v bazénu. Nezapomenu na střídavý bzukot předváděných haloletů, který nás doprovázel celý den. Návštěvníků začíná pomalu ubývat, blíží se šestá hodina. Je čas na vypnutí elektřiny. LCD monitor pohasl, světla nad motory zhasla. Jaký máme z dnešního dne pocit? Jednoznačně pozitivní, neboť jsme naší expozicí dokázali oslovit hodně návštěvníků letošního veletrhu. Jedeme domů. Zítra nás čeká poslední den, tedy Karle a Jirko: přejeme Vám pouze samé fundované dotazy.

Historikům třikrát zdar!!!

Láďa Kulhavý a Stan Stembera

Den čtvrtý 5.10.2014

Nedělní službu na výstavišti obstarávala „plzeňská dvojka“ Slupský – Veinfurt. Nedělní program se liší o hodinu dřívějším začátkem a ukončením v 16 hodin. V 7,00 tedy nasedám do auta v Plzni na Košutce a v 7,15 vyzvedávám Jirku v Plzni Černicích. Dálnice je v neděli ráno téměř prázdná a tak si dopřávám jízdu s tempomatem a zatím probíráme naši letošní stavební, letovou a motorářskou sezonu v KHMM. Cesta rychle běží a v 8,25 vystupujeme na výstavišti v Letňanech.

V naší expozici rychle kontrolujeme, zda je vše v pořádku, zapínáme video a ještě bez návštěvníků pořizuji pár snímků expozice širokoúhlým objektivem. Neděle je evidentně klidnějším dnem než sobota. Vlna prvních návštěvníků se do naší letošní expozice dostává až kolem půl desáté, hlavní nápor však přichází mezi 11 – 14 hodinou. Většina diváků se krátce zastavuje, modely historiků je zaujmou, je ale vidět, že neděle je ve znamení spíše rodinných výletů s dětmi na téměř „hračkářský veletrh“. Opravdových modelářů je minimum a jedná se většinou o starší generaci. Je zajímavé pozorovat obličeje diváků: U většiny těch, s určitým minimálním přehledem a zájmem o věc, je vidět lehké úsměvy svědčící o pozitivním naladění při pohledu na naši expozici. Dotazů jsem odpovídal několik, od vysoce speciálních svědčících o znalosti věci, až po sice modelářské, ale z pozice „historika“ zcela laických typu: Modelařím, moc se mi to líbí, ale potřebuji si to upravit pro sebe…. Zde pochopitelně nastupovala naše trpělivá osvěta, vizitka s adresou webu a letáček o KHMM…. Samozřejmě se najdou i kritici a vyřčená věta mi utkvěla v paměti, zejména nepřipraveností kritika. Zněla: Vy nejste žádní historici, protože nikde nevidím Hájkovo Spartaka !! Na dotaz, zda dotyčný ví cosi o našem klubu a datu konstrukce Spartaka, nebyl schopen odpovědět…. Holt každý jsme nějaký… Byla to ale negativní reakce tohoto dne jediná.

Byl čas i na prohlédnutí celé výstavy a ze svého pohledu musím konstatovat, že klasická modelařina je již asi na počátku svého konce. Mezi desítkami firem se ty, nabízející klasický modelářský sortiment, dají spočítat doslova na prstech. Osobně mne nezaujalo prakticky nic. Dnešní modelařina prezentovaná na výstavě, je z mého pohledu, pouze jedno velké hračkářství bez fantazie, konstrukčního nadšení, možnosti si cokoliv vyrobit sám. Zkrátka typický hračkářský průmysl zaměřený na pasivní spotřebitele. Z tohoto šedého průměru jako zázrakem, z mého pohledu klasického leteckého modeláře, vyčnívají a dosud přežívají výrobci klasických modelářských potřeb a stavebnic jako jsou Hiesbök, Czechaero a Classic models. Všichni se tak trochu věnují historické modelařině. Dnes mě zaujal a osobně musím pochválit hlavně Classic models. Nabízí vcelku ucelený sortiment i pro poměrně konzervativní historiky. Klasické motory, poměrně velký sortiment dřevěných vrtulí, použitelných i pro moje benzinové historické motory /rád jsem nakoupil/. V sortimentu stavebnic je řada modelů vhodných spíše pro elektrokategorie SAMu, ale najdou se i modely /Korzár/ které létají s motory Super Atom i na sletech KHMM. Jako velmi sympatickou vidím však snahu dostat na trh řadu stavebnic jednoduchých historických kluzáků pro začátečníky v klasickém leteckém modelářství, navíc za ceny, které svědčí o naprostém fandovství, neb pochybuji, že tyto stavebnice mohou být nějak ziskové pro výrobce. Modely jsou konstrukčně staré asi 50 let a neodpovídají časovým hranicím pro potřeby KHMM. Jsem však přesvědčen o tom, že pokud by se vyskytla stavebnice jednoduchého kluzáku publikovaného do konce roku 1950, rád bych jej použil i pro létání v našem klubu… Není nepodstatné, že stavebnice jsou zhotoveny frézováním.

Na stánku Czechaero mne dnes zaujal zejména prototyp budoucí stavebnice nezvyklého modelu Playboy s klasickým kabinovým trupem. Tato varianta je velice vzácně stavěná a s desítkou Ohlssonem by mohla být zajímavou i na našich akcích…

Asi největším výrobcem klasických modelářských stavebnic je Hiesbök. Věnuje se hlavně volným modelům pro začátečníky stavěných v 70. A 80. létech minulého století. V sortimentu jsou házedla, gumáčky , větroně od A3, A1, A2 /modifikovaný Saper 13/ . Zarputilost, s jakou se výrobce tomuto sortimentu léta věnuje, svědčí rovněž o velkém fandovství a zápalu pro věc. V sortimentu lze nalézt i výřezy na historické modely.

Jak jsem napsal výše: Více mne na výstavě v podstatě nic neoslovilo. Je zajímavé, s jakou rychlostí zmizely z nabídky firem i klasické modelářské motory menších objemů…. Malý spalovací motor je v leteckém modelářství již asi velmi „ohrožený druh“. Tím více mi v éře bezejmenných elektromotorů a létajících bublin připadá smysluplnější existence klubů typu našeho KHMM. Nevím jak čtenáři, ale já si svoji první detonační Jenu pamatuji dodnes, stejně jako svého prvního motoráka…. Nemám pocit, že si někdo z dnešní generace bude pamatovat svůj první bezejmenný elektromotor na nějakou baterii v kusu polystyrenu vyříznutého v Číně…

Právě proto si myslím, že patří i naše poděkování MHM za možnost prezentace činnosti našeho klubu na veřejnosti, což jistě přináší mnoho vzpomínek části návštěvníků a zároveň dokumentuje mladé generaci,“ jak to tenkrát bylo“.

Za nedělní „směnu“ Dr. Karel Slupský

 

 

Historikům 3x zdar !!!