Hi-Triwing konstruktéra S.P. Nemetha z roku 1940

K plánku Triwinga jsem se dostal náhodou – poskytl mi jej kamarád. Na internetu je pramálo informací k tomuto modelu. Od doby jeho vzniku se jich také moc nepostavilo a to byla pro mne výzva. To že se jedná, o nezvyklý trojplošník je jen perlička k zajímavému vzhledu. Nepatřím k lidem, kteří dávno vydané plánky překreslují, upravují a po té podle nich postaví model. Mé modely postavené v posledních pár letech se neliší, od svých předloh vydaných v čase dávno před tím, než jsem se já vůbec narodil.
Triwing byl původně poháněn motorem Brown Junior 10 ccm o výkonu 1/5 – 1/6 HP. Já tento motor nevlastním a tak jsem model plánoval osadit motorem Ohlsson .33 FRV, tak jak je v originále a to hlavou dolů.

Stavbu Triwinga jsem započal trupem. Vzhledem k tomu, že jsem měl k dispozici veškerou dokumentaci, nebyl problém vše dopředu nakreslit a vyřezat. Poznal jsem ale, že není všechno zlato co se třpytí a všechny díly jsem musel kontrolovat s plánkem. Ne vždy totiž vše sedělo jak má. A potom jen řezat, lepit a kontrolovat

Se stavbou jsem ještě před vánocemi 2013. Věnoval jsem tomu spoustu času, ale byly ještě práce na mém domě a tak bylo času na jeho stavbu čím dál méně. Přesto jsem model zdárně dokončil tak, aby se s ním mohlo létat už v sezoně 2014.

Díky tomu že žebra křídel jsou všechna stejná, zvolil jsem postup výroby tak zvanou rašplovou interpolací. I když to vypadalo složitě – nosníky jsou uvnitř profilu, tak jsem je vyrobil na všechna tři křídla za jedno odpoledne.
Jako potah jsem zvolil oblíbený Vlies barvy bílé s červenými doplňky z Modelspanu. Byl to tak trochu návrat do mých mladých modelářských let, tak se to přeci dělalo už dávno.

Jako pohon jsem se tedy rozhodl model osadit motorem Ohlsson .33 FRV v invertní pozici montáže.

Jenže člověk míní a život mění. Při pohledu na model jsem neodolal pokušení a nakonec jsem zastavěl Ohlssona, ale tentokrát .23 SP z roku 1945. Toto byla správná volba, jen jsem jej musel po prvním zalétávání na motor krotit, má zbytečně velký výkon. Bohatě by stačila nějaká .19.

Triwinga jsem si zaklouznul na svahu – takto to v poslední době dělám se všemi svými modely, ale tentokrát to bylo trochu moc rychlé, Triwing totiž moc neklouže, ale přesto letí

Premiéru jsem se rozhodl uskutečnit na setkání KHMM v Částkovicích. Malé a útulné letišťátko s proměnlivým větrem bylo přímo ideální.

Díky Standovi Stemberovi se Triwing dostal do vzduchu jako do peřin. Letěl hned, jen jsem měl problém ho udržet rovně. Přistání, zmenšení výchylek na směrovce, přemístění olova z ocasu do čumáku (jsem o 2cm před těžištěm než udává autor) a opět do vzduchu. Model konečně letí a poslouchá lépe. Hodně mě překvapil jeho vzhled za letu a myslím, že jsem nebyl sám. Pohled na jeho tři křídla je úplně něco jiného než jsem byl doposud zvyklý. Za letu vypadá jako zvláštní vážka. Když pominu fotky na internetu a nabídku jedné firmy vypálené díly laserem v USA je můj Triwing v podstatě jeden z mála svého druhu na světě. Navíc je zaznamenán a zveřejněn i jeho let. Na pohled nezvyklý model však ku podivu létá, sice trochu hůře klouže, ale to asi k takovýmto zajímavostem patří.

V šuplíku mám ještě pár zajímavých plánků a tak vím jistě, že Triwing není můj poslední zvláštní model v KHMM.