Páteční podvečer s Vosou – S aneb nostalgie návratu do mládí
Pátek 22. 8. 2014 byl v Plzni vcelku zamračený den s občasnými přeháňkami. Nějak se mi nechtělo po návratu ze zaměstnání připravovat nějaký větší model a odjíždět s ním na letiště. Při pohledu na domácí meteorologickou stanici zjišťuji, že fouká velmi slabý vítr jižních směrů. Asi 500 metrů od svého bydliště mám svah s převýšením asi 15 – 20 m. Kdysi jsem tam létával i se svahovými RC modely… Připravená Vosa – S mě již delší dobu v dílně provokovala. Byla zaklouzána na velmi mírném svahu, ale větší kopec nezažila. Je tedy rozhodnuto: Přemísťuji se na kopec doslova „za barákem“ poblíž nové plzeňské rozhledny.
Z přiloženého snímku není vidět pod kopec, ale vidíme, že k nejbližšímu obydlí ve směru letu je asi 600m, vlastní neudržovaný travnatý svah má ve směru letu asi 150 m a následuje rovina pole, tedy bezpečný prostor pro přistání v době mimo vegetaci.
Zhruba kolem 16. hodiny vane slabý vánek proti kopci lehce zprava. Je čerstvě po dešti. Natahuji časovač a házím Vosu do plochého kluzu. Model se však lehce stáčí obloukem vlevo a po asi 15 vteřinách se mi ztrácí pod kopcem. Kéž bych běžel „jako za mlada“. Spíše stařeckým poklusem vysokou a mokrou trávou běžím pod kopec a model objevuji v křoviskách asi po 5 minutách. Kupodivu je zcela nepoškozen, asi 250 metrů od místa startu.
Před dalším letem měním nastavení plechové klapky směrovky na zcela rovnou pozici. Na časovači nastavuji asi 30 sec. letu. Odhazuji Vosu do plochého kluzu. Model letí předpisově rovně, téměř neklesá, kopec správně nese. Po ulétnutí asi 200 m do předpolí kope determák a Vosa poslušně padá z výšky asi 15 m. Vychutnávám si tento okamžik. Téměř 30 let jsem neposlal do vzduchu volný model. V hlavě se mi promítnou moje první modelářské začátky, když jsem poprvé zalétával ze železničního náspu Procházkovo Ero slepené kaseinem a potažené vodou napnutým pergamenem… I tehdy jsem zažíval podobné pocity volnosti , štěstí a radosti, že moje dílo samo letí…. Je to přesně to, co nás nutí stavět stále nové modely v naději, že ten nový bude zázračně lepší, než předchozí… Nicméně při těchto myšlenkách vybíhám za modelem. Návrat mi trvá asi 10 minut.
Třetí let potvrzuje správné nastavení modelu na dnešní podmínky. Model letí daleko před kopec, let ukončuje determalizátor, Vosa padá do čerstvě uvláčeného pole a tak si kromě promáčení od trávy užívám i řádného zablácení. Již jsem téměř zapomněl na všechny „radosti“, které volné modeláře provázejí ale zároveň se cítím s modelem šťasten. Promočené oblečení, boty, zablácená záda nevadí. Volné modely jsou opravdu krásné a nemusí se jednat o špičkové „brusy“ současných kategorií FAI. Stále více se mi vrací myšlenky k mému modelářskému snu, který jsem nikdy neuskutečnil. Je to volný model kategorie F1E a ač to není historik, kdo ví…. Z modelářského snění mě opět do reality přivádí sílící déšť. Rychle balím, mokrý ale nadšen z dnešního poletování opouštím svah.
Další kopec bezprostředně blízko Plzně je tedy otestován. Použitelný je v době vegetačního klidu, dobře dostupný autem. Již se těším až se v zimě sejdeme na zasněženém a umrzlém svahu a věřte, že pohybu je při této činnosti také dost.
Lehkou stavebnici na Vosu – S 1948 si můžete objednat na našich stránkách, kde stáhnete i plánek. Stavba je opravdu jednoduchá a věřte, ta moje Vosa je tak křivá, že nakonec letí v „průměru křivosti“ rovně.
Historikům „vosařům“ 3x zdar !!!