A zase ten ANTARES….

Kouzlu tohoto modelu jsem před nedávnem podlehl i já. Bylo by nošením dříví do lesa, pokud bych se zde snažil dále něco psát o historii tohoto velice zajímavého modelu. Shrnu to tedy do několika vět jednoho konstatování:

Model Antares konstruktéra Jaroslava Brože se poprvé objevil na veřejnosti v září roku 1942 v Kyjích u Prahy. Bylo to na akci, kterou pořádal „Modelářský odbor sportovního klubu továrny AERO“. Antares se následně stal hojně stavebně oblíbeným modelem, který byl a je ozdobou mnoha akcí.

V brzkém jaru roku 2012, kdy se Olda Palasman rozhodl, že se pokusí o zhotovení dílů tohoto modelu na frézce, bylo rozhodnuto. Pustím se do stavby také. Jaké bylo moje překvapení, když jsem byl Oldou osloven, zdali bych nechtěl vyzkoušet první vyfrézované díly a pokusit se z nich sestavit funkční model. Nadšeně jsem souhlasil a uvědomil jsem si, že bych tento model mohl stihnout postavit do doby 70. výročí vzniku tohoto modelu, což bylo v září 2012. No nic, zbývalo téměř pět měsíců času. Dvanáctého května jsem obdržel balíček od Oldy, který obsahoval spoustu stavebních dílů, počínaje přepážkami trupu, žeber křídla, výškovky, směrovky a i ostatních dílů, které byly „vykrájeny“ pomocí frézky a patřičného programu. Přiznám se, že některé díly byly i ve více kusech. Prvotní ohledání mi přineslo spoustu radosti při pohledu na precizní práci, pomocí které tyto díly vznikly. Vše řádně vyříznuté, bez otřepů, hladké a hlavně do sebe vzájemně pasujících. Po několika dnech, kdy jsem vše zkoušel a porovnával, se stavebním plánem přistoupil jsem ke stavbě křídla. Samotná stavba nepřinesla žádná úskalí. Celé křídlo je slepeno disperzním Ponalem a vteřinovým lepidlem. Poté jsem jej načisto vybrousil a vyhladil. No a tím to vše na nějaký čas skončilo…. Bohužel jsem díky pracovním povinnostem musel stavbu přerušit a když už byl zase čas pro stavbu, tak byl termín 70. výročí vzniku modelu dávno pryč…. K pokračování stavby Antaresa jsem se navrátil až koncem roku minulého. V tu dobu jsem byl již rozhodnut že eroplán bude pohánět spalovací motor ALKO 7,5 ccm. Přikročil jsem ke stavbě výškovky. Vše bylo jasně určené stavebními díly a stavebním plánem. A zase načisto vybrousit. Po několika dnech jsem se dal do trupu, který je stavebně nejvíce náročný. Kulatý je do všech stran a říkal jsem si, že si vyrobím stavební přípravek. Nejdříve jsem zkusil na označené podélníky trupu dáti přepážky a ejhle, ono to vypadá celkem dobře. Pojistil jsem je tedy lepidlem, zkontroloval jsem stav a zase jsem pokračoval. Nějak se „to“ stavělo samo. Následovala příprava pro umístění serv, akumulátorů a zapalování. Běžná praxe, o které není se potřeba rozepisovat, neboť každý stavitel si tento stavební uzel upraví dle svých možností. Nejhorší stavební prací na trupu bylo vybroušení pylonu křídla, pomáhal jsem si „Dremelem“ a různými brousítky. Dalo to práci, chvíli to trvalo, nicméně si myslím, že se to povedlo. Pokračoval jsem naohýbáním dílů podvozku a jeho důkladným spájením. Trup byl stavebně dokončen, vybroušen a vyhlazen.

Celý model jsem nalakoval zaponovým lakem a definitivně dohladil a připravil na potažení. Dlouho jsem přemýšlel nad materiálem potahu a nad barevnou variantou. Již v úvodu jsem zavrhnul Solartex, který se mi zdál zbytečným a těžkým pro tento model. Další variantou byl Vlies a barevný nástřik doplňků. Rozhodl jsem se pro Vlies a barvu (modrou) stříknu… A zase trochu jinak. Potaženo je sice Vliesem, ale barevné doplňky jsou nažehleny z červeného Airspanu! Ptáte se proč najednou z červeného? Protože jsem modrý doma neměl… Potah je přižehlen na kostru natřenou zředěným Balsalockem a vypnut horkým vzduchem. Barevné doplňky jsou taktéž přižehleny. Přiznám se, že takto jsem se s potahováním již dlouho „nebabral“. Trvalo to skoro čtrnáct dnů… Ve finále jsem na potah nanesl tři vrstvy laku napínacího a jednu vrstvu laku lesklého. Každá vrstva je jemně přebroušena. Po několika dnech jsem nalepil „písmenka“, ta jsou vyřezány na plotru z černé fólie. Model je nyní plně osazen a dokončen. V podstatě chybí zálet, který si ponechám na jarnější počasí.

Co říci závěrem?

V první řadě se tímto omlouvám Oldovi, že jsem model dokončil až po dvou letech od doručení stavebních dílů! Zdárný test stavebnice sepsal Karel Slupský a já s jeho názorem souhlasím a pouze dodám, že stavebnice není v žádném případě určena staviteli bez patřičných zkušeností, ba právě naopak! Kvalita použitého materiálu a výrobní tolerance dílů je na velice dobré úrovni a setkal jsem se jen s malými nepřesnostmi, kdy jsem musel dopilovat zářezy v přepážkách pro lišty. Ale jak jsem řekl, s tím si zkušený stavitel hravě poradí. Osobně mám z modelu velkou radost a těším se na jeho zálet.

Přikládám několik fotografií ze stavby.

Historikům třikrát zdar !!!