Jak stará je snaha modelářů o dálkové řízení leteckých modelů ?? Aneb trocha historie nikoho nezabije a některým prospěje

RC souprava „Beacon“, bratři Goodovi, USA 1946

Je prázdnin čas, sletová sezona našeho klubu je v plném proudu. Přesto čas prázdnin běží poněkud poklidněji a tak zbývá více času nahlédnout na weby zabývající se alespoň „tak trochu“ historickými modely.

Na stránkách SAMu 95 jsem, kupodivu, nalezl odkaz na naše stránky a krátký článeček, ve kterém administrátor tohoto webu dává našemu klubu doporučení, ze kterého vyplývá, že stavíme málo autenticky, pravděpodobně z nepatřičných materiálů a vůbec: Hlavně rozvracíme správné hnutí leteckých modelářů, kterážto činnost, asi kvůli nám, zanikne. O zánik leteckého modelářství se, na rozdíl od pana administrátora, neobávám vůbec, neb se zdárně vyvíjí, vznikají nové kategorie, pořádají se soutěže. Skutečně se však obávám o opravdový zánik historického leteckého modelářství a to hlavně díky práci klubů, k této činnosti založených a celosvětově řízených ze SAM International, jehož je SAM 95 součástí… O modelech v KHMM se zmiňovat nemíním, stačí se podívat do našich fotogalerií, trochu znát historii a porovnat s galeriemi SAMu95…. Panu administrátorovi bych doporučil, aby si u všech prověřených a „onálepkovaných“ tzv. historiků v SAMu 95 vybral ty, které jsou v měřítku 1:1, bez změny původní konstrukce, z původních materiálů, podle publikovaných plánů, s původním historickým motorem, nebo jeho replikou. Pokud nepočítám větroně, odhaduji, že v SAMu 95 nelétá ani 10% autentických replik !!! Toto zoufalé číslo odpovídá celosvětovému průměru v SAM klubech. Byl to důvod, proč jsem, mimochodem, vystoupil ze SAMu 95, neb pro mne, přestal být tento klub garantem jakékoliv autenticity historie… Historické letecké modelářství si prostě nepředstavuji jako záchranu modelářství jako celku, což je zřejmě kvalifikovaná představa pana administrátora. /Proto byl zřejmě schválen „hlavním deformátorem historie“ Edem Hamlerem, uhlík a laminát , jako autentický stavební materiál v SAM klubech/.

Na článku je však podstatná i jiná věc: Řízení našich modelů rádiem je prý nepřípustné, neb původní modely řízení zcela určitě neměly žádné, neb prostě neexistovalo. Pominu skutečnost, že pan administrátor nepřečetl ani úvodní stránku našeho webu, neb by našel odpověď na tuto i jiné otázky, které si v článku klade.

Podstatné však je, že se sám velmi hrubě mýlí, pokud se domnívá, že modely nemohly mít, do roku 1950, žádné dálkové ovládání. Navíc, řada našich modelů byla velmi vhodná pro první pokusy s RC soupravami a dálkovým řízením a byly to modely převážně „zlaté éry“, které se, právě díky své úpravě pro dálkové řízení, dožily další kariery, po ukončení své soutěžní činnosti volných modelů…. Známý model Hornet Sal Taibiho létal, jakožto starý, dodatečně „oradiovaný“ originál, celá padesátá léta a je znám jeho snímek ještě v roce 1966….

Historie dálkového řízení modelů je natolik zajímavá, že ji na našich stránkách trochu více přiblížíme. Nelze začít v našem klubu jinak, než že jako první uveřejníme článek našeho nejstaršího člena, pamětníka skutečné modelářské historie pana Jaroslava Prchala.

Přeji všem příjemné čtení jeho vzpomínek a faktů, jak a kdy to všechno začalo….

Plzeň 13.7.2013

Dr. Slupský Karel

Trocha historie aneb zrození RC modelů

Čas od času se objevují na stránkách SAM názory, že radiové řízení k  historikům nepatří, protože ty ve své době létaly pouze jako volné. Je vidět, že autoři podobných příspěvků neznají hlouběji historii modelářství, případně vycházejí pouze z pohledu na modelářství v USA.

Podrobněji chci o tom napsat v dalším dílu Trocha historie nikoho nezabije, ale protože ve Zpravodaji SAM 78 vyšel příspěvek Dr. Z. Slapničky s názvem „Quo vadis SAM?“ týkající se m.j. RC řízení historiků chci, protože jako pamětník o tom mám dostatek informací, uvést upřesňující povídání.

Dr. Z. Slapnička píše: „Na mou otázku, proč instalujeme do historiků radio, se mi dostalo odpovědi, která mne nejprve konsternovala, ale pak mi vnesla do duše klid. Tak tedy ona slavná odpověď zněla: Kdyby ti modeláři v oněch dobách radio měli, tak by ho určitě používali.“

Historická pravda je však zcela jiná a proto se musíme podívat ne za moře, ale k našim nejbližším sousedům. Na rozdíl od USA, kde bylo letecké modelářství zcela soukromou záležitostí každého modeláře a stát neměl na jeho organizování pražádný zájem, v Německu bylo dokonale organizováno a celostátně řízeno a tudíž i velkoryse podporováno. Kromě vlastní stavby modelů, (nesměly se ale používat žádné zahraniční materiály jako balsa, bambus, pedik, japonský papír atd. a proto modely nebyly tak elegantní a hezké jako ty v USA) se záměrně sledovala také technická vyspělost modelářů. Mistrovství se zůčastňovali i vedoucí pracovníci leteckého průmyslu, výzkumných ústavů i Luftwaffe, kteří hodnotili jednotlivé konstrukce (a také předávali ceny vítězům) a když poznali, že modelář má skutečně tvůrčí technické myšlení, nahlásili ho vedoucímu, který potom modeláře zvláště sledoval. Když byl i nadále úspěšný, měl přednost při přijímání na technické střední i vysoké školy a po absolvování školy i odpovídající zaměstnání v leteckém průmyslu.

Vedoucí pracovníci organizace cíleně vypisovali každoročně pro mistrovství nové kategorie, aby nasměrovali modeláře na jejich řešení. Na mistrovství Německa 1935 se objevil první dálkově řízený model větroně. Píši záměrně „dálkově řízený“, protože nebyl ještě řízený radiovou soupravou. (Teď se čtenářům omlouvám, že se musí spokojit s mou pamětí, protože k tomu, abych v mé knihovně našel popis a fotky, bych potřeboval křišťálovou věšteckou kouli, kterou bohužel nevlastním.) Takže: Model větroně byl hornoplošník o rozpětí cca 2m, obdélníkové křídlo, trup čtvercového průřezu, klasická pevná výškovka, řízená plovoucí směrovka bez kýlové plochy.

Řídící souprava pracovala v akustickém kmitočtu, byla to automobilová houkačka fy. Bosch, což bylo v textu několikrát zdůrazněno, (asi sponzor?), opatřená nástavcem jako dnešní ruční megafony a napájená kabelem z autoakumulátoru. Přijímač byl proto velmi jednoduchý, všesměrový mikrofon připojený k pásmové propusti naladěné na kmitočet houkačky, jednoduchý „nf“ zesilovač a výstupní člen, zřejmě relé. Řízení směrovky s největší pravděpodobností bylo rohatkovým mechanismem v modu neutrál – levá výchylka – neutrál – pravá výchylka – neutrál a pilot musel dávat pozor, jaká byla poslední výchylka. S podobným mechanismem jsme začínali i my, ovšem o mnoho let později.

Větroň po startu z ruky na svahu Wasserkuppe – „Svaté hory světového plachtění“, kde se mistrovství pořádala, úspěšně odstartoval, provedl řadu řízených zatáček a přistál poblíž místa startu.

Dle dnešních měřítek to nebylo nic moc, ale bylo to poprvé a nový, beze sporu perspektivní směr leteckého modelářství zaujal vedoucí pracovníky tak, že na příští mistrovství v roce 1936 vypsali zcela novou kategorii – dálkově řízené modely, což bylo světové prvenství.

Sedmé mistrovství se konalo ve dnech 30.5. – 1.6.1936 opět na Wasserkuppe a bylo určeno pouze pro bezmotorové modely. Jeden den byly poprvé prováděny starty pomocí „gumicuku“ a protože modeláři neměli s tímto způsobem a dimenzováním modelů dosud zkušenosti, musel mít každý model automatický bezpečnostní vypínací vlečný háček. Druhý den se startovalo hodem z ruky a v kategorii dálkově řízených modelů poprvé v modelářské historii úspěšně soutěžili tři modeláři s modely větroňů řízené radiem, což je nezpochybnitelné světové prvenství.

Na fotografii je vítězný model s oběma modeláři, Lipitsch byl konstruktér a pilot modelu, RC aparaturu vyrobil Sykora – oba z Drážďan. Na druhé fotografii je výsledková listina, vítězové získali odměnu 1000,- říšských marek, což byla v té době mimořádně vysoká částka. V článku je uvedeno, že vítězný model po startu z ruky prováděl levé a pravé zatáčky a po téměř tříminutovém letu úspěšně přistál na místě startu.

Radiem řízený motorový model s benzinovým motorkem se objevil jako jediný na šestém mistrovství Německa motorových modelů ve Westfálsku ve dnech 19.-20. září 1936. Modelář Elze z Drážďan však v soutěži nestartoval, jeho model překročil váhový limit 4000g.

Podrobnosti o těchto modelech nebyly, pokud jsem měl možnost to zjistit, zveřejněny stejně jako z dalších mistrovství. V roce 1938 však s blížícím vypuknutím války ministr pošt Ohnesorge radioamatérské kluby a jakékoliv pokusy s RC řízením zakázal, což velice odsoudil šéf Luftwaffe H. Gőring při kritice zaostávání německého radarového programu. Doslova řekl: „Jak bychom dnes ty mladé vynálezce potřebovali.“  A já dodávám, oč dál mohlo být i RC řízení modelů.

V naší letecké literatuře obě tyto významné události bohužel zůstaly utajeny. V oficielním  měsíčníku Letectví Aeroklubu RČS, který občas publikoval články o našem modelářství nenajdete ani řádku. Bylo to bohužel v době tzv. zvýšeného ohrožení republiky hitlerovským Německem, kdy nebylo možné poukazovat na úspěchy německého letectví a tedy i modelářství.

Takže není pravdou, že historické modely řízené radiem tehdy nelétaly, bylo jich sice málo, ale byly již oficielní soutěžní kategorií i když jenom v Německu. Proto, když dnes létáme s RC historickými modely je to zcela v duchu ideí SAM.

Jaroslav Prchal