BIKO-1 výkonný motorový model
Převzato z časopisu Mladý Konstruktér, svazek V., 1946
Je to vítěz III. ročníku závodu modelů letadel, pořádaného sportovním klubem S.K. Aero v roce 1944 na modelářském letišti v Kyjích.
Model je polosamonosný jednoplošník s nosnou plochou umístěnou na baldachýnu. Křídlo i výškovka obdélníkového tvaru, směrovka kruhového. Profil křídla M.V.A 301, výškovka má profil nosný. Trup je oválného tvaru. Motor je kapotován krytem z hliníku.
Po výrobní stránce je model jednoduchý, hodí se proto i pro méně pokročilé modeláře. A nyní do stavby.
Trup je stavěn z přehrad a podélníků a v jednom kuse spojen se směrovkou. Z překližky 5.0, 1.5, 0.8 zhotovíme dle výkresu přehrady z překližky příslušné síly. Podélníky č.18 1.5×3 jsou zapuštěny do přehrad č.2-9 jen z poloviny, v přehradě č.1 úplně. Je to pro potah, aby se papír mezi přehradami nepronášel. Do přepážek č.1-4 je vsazen baldachýn č.10 s kolíky č.30 pro upevnění křídla. K přepážce č.1 a 2 přiklížíme a přivážeme lože podvozku č.26 a 27 pro upevnění noh podvozku č.33 a 34. V horní polovině přepážky č.2 přivážene kování pro upevnění křídel č.40. Je po obou stranách olepeno balzovými destičkami č.42. Způsob sestavení je zřejmý z výkresu.
Směrovku tvoří poslední přehrada – okraj je balzový, žebra z balzy a z nosníků. Na odtokové hraně je připevněn otáčivě fletner. Z balzy 6.0 mm detaily č.51-55. Slepíme je na plánu dohromady acetonovým lepidlem. Naznačíme si tužkou výřezy pro žebra a lupénkovou pilkou nebo žiletkou vyřízneme. Nasadíme na hotový trup, přilepíme k nosníkům č.18 a k odtokové hraně č.21. Náběžnou hranu č.51 spojíme s odtokovou hranou č.21 bambusovým obloukem č.44. Je-li okraj směrovky přesně symetricky usazen, vložíme ještě žebra č.49 a 50. Ostatní žebra, tj. č.19 a 20, jsou tvořena z nosníků 2×2, které vpředu a vzadu slepíme ve výřezech v náběžné a odtokové hraně směrovky. Za směrovku připevníme pomocí závěsů č.35 z hliníku, které zarazíme do nosníku č.21, fletner č.60. K přehradě č.8 a 9 přivážeme kolíky pro upevnění výškovky č.28 a 29. Tím jsme dokončili pozici trup – směrovka.
Křídlo je velmi jednoduché stavby. Skládá se ze žeber a 7 podélníků. Z balzy 2.5 mm vyřežeme 2 profily č.11. Z překližky 0.8 mm zbývající profily č.12-14. Musíme dbát, abychom zachovali přesný tvar profilů, neboť na nich závisí výkon modelu. Nejlépe, budeme-li křídlo sestavovati na nějaké rovné desce nebo stole, aby se nepokroutila jemná konstrukce. Připravíme si nosníky č.22 1.5×3, náběžnou hranu č.31 a odtokovou hranu č.23. Do det. 31 a 23 vyřízneme předem nářezy pro žebra. Položíme podélník č.31 na desku, do výřezů zasadíme příslušná žebra, konce žeber zasadíme do odtokové hrany č.23. Sedí-li vše přesně, zasadíme zbývající podélníky č.2 tak, abychom nepokroutili žebra. Konec křídla zakončíme oválným obloukem č.45 z bambusu síly 3×3 mm. U žebra č.11 přivážeme upevňovací kování č.41 s destičkami č.43, které je obdobou kování u trupu. Přichytí se na ně vzpěra č.47.
Výškovka je úplně shodné stavby s křídlem. Žebro č.15 je z balzy 2.5 mm, ostatní žebra z překližky síly 0.8 mm. Sestavujeme právě tak jako křídlo. Okraj č.46 je z bambusu 3×3 mm. K žebru č.15 přivážeme kování z ocelového drátu pro upevnění k trupu č.59.
Ještě nám zbývá zhotovit vzpěru č.47 s kováním č.48. Zhotovíme ji z bambusu 8×4 a zaprofilujeme podle řezu. Na konce přivážeme kování z ocelového drátu č.48. Tím sme dokončili kostru modelu. Zbývá nám ještě instalace elektrického zapalování, umístění motoru a potah.
Cívku upevníme podle výkresu, baterii až dle vyvážení; zvláštní péči věnujeme uchycení motoru na přehradu č.1. Pozor, abychom dali motor správně do osy, jinak by se nám model zbytečně rozbil při zalétání.
Je-li v pořádku zapalování, potáhneme celý model papírem Flumo nebo Diplom. Při potahování musíme potah dobře přichytiti na profil, abychom dostali správné aerodynamické vlastnosti nosné plochy. Podobně u kormidel. Je-li celý model potažen, vystříkáme potah vodou a necháme uschnouti v nějaké šabloně, aby se křídlo nezkroutilo a nedostalo tím nesprávný úhel seřízení, což bychom nepříjemně pocítili při zalétání, až by se model točil na jedno nebo na druhé křídlo; skončil by v zemi.
Ještě potah nalakujeme bezbarvým lakem nebo stříkáme pistolí dukolak. Nasadíme kryt č.36, který je nejlépe dát udělat u klempíře, jelikož jeho zhotovení je velmi obtížná věc. Přichytíme jej 6 šroubky do dřeva k přehradě č.1 a našroubujeme na motor vrtuli. Křídlo nasadíme na kolíky č.30 a přitáhneme k sobě gumovou nití přes háčky č.57 a 58. Výškovka je uchycena nasazením na kolíky č.28 a 29. Nasadíme kola, vzpěry zajistíme proti vypadnutí a jsme hotovi.
Při zalétávání zkoušíme nejprve klouzavý let a teprve klouže-li model správně, zalétáme na motor. Je-li model správně seřízen, jde nahoru svíčkou.
Svými výkony se může bez obav vyrovnat americkým závodním modelům. Uspokojí jistě i nejnáročnejší modeláře.
Poznámka: Originální Kordův model se v detailech trochu lišil od provedení, které později nakreslil Zdeněk Ledvina pro časopis Mladý Konstruktér. Jiné bylo dolní ukotvení křídlových vzpěr, které byly u původního modelu kotveny v místě zadní podvozkové nohy, nosné plochy měly trochu odlišný tvar koncových oblouků (stejná žebra po celém rozpětí křídla i výškovky) a baldachýn byl u původního modelu více protažen dopředu, až hodně nad motor. Verze nakreslená na výkrese se dá ale snadněji vyvážit, proto možná také k této úpravě došlo. Podle fotografií létal model většinou bez pracného hliníkového krytu motoru, který znesnadňoval obsluhu a seřizování motoru.
TECHNICKÉ ÚDAJE:
rozpětí – 1360 mm
délka – 945 mm
motor – AL-KO-SPECIAL 7.5 cm3