Gladiator MK II. (2. část)

Konstrukce Maurice Schoenbrun 1939, tiskem březen 1941 Air Trails

V první části povídání o tomto krásném a poměrně málo stavěném modelu „zlaté éry“ leteckého modelářství, jsem popsal stavbu draku modelu, jeho předpokládané použití a uvažovanou motorizaci. Předpokládal jsem jeho dokončení někdy v polovině dubna 2013. Nakonec se vše poněkud protáhlo a tak jsem model dokončil zhruba s měsíčním zpožděním.

Vlastní dokončení modelu jsem prováděl zcela klasickým a historicky věrným způsobem. Modelu by sice velmi slušel potah z tenkého hedvábí, ale nemám s touto technologií žádné zkušenosti a tak jsem použil, po důkladném prolakování a vybroušení draku modelu, můj nejoblíbenější potahový materiál, starý a stále dobrý, tlustý a střední Modelspan. Jak bylo napsáno v první části článku, s  modelem uvažuji kromě použití na akcích KHMM také pro příležitostné nasazení v soutěžích dle pravidel SAMu v kategorii OTMR-B, pokud někdy nějaké na našem území budou pořádány. Z důvodu tohoto požadavku jsem do modelu pro základní použití zabudoval motor Anderson Spitfire .65 a pro ještě větší výkon mám připraven zcela nový motor Dooling .61. Tento motor je svým charakterem vzhledu a projevu a datem konstrukce, přeci jen již značně časově vzdálen roku vzniku modelu a tak o jeho použití uvažuji pouze na akcích SAMu, což zřejmě bude velmi vzácné. Jsem si vědom toho, že nejautentičtějším motorem by byl Super Cyclone .65 se kterým model létal. Domnívám se však, že i s motorem Anderson Spitfire se model, ač již za zenitem své slávy, mohl potkávat v roce vzniku motoru. Osobně tento motor miluji nejméně ze dvou důvodů: Byl mým prvním skutečně historickým motorem a navíc je to vzhledově nádherný motor, na kterém není nic zbytečného, konstrukce a řemeslné zpracování jsou prostě dokonalé.

motor Anderson Spitfire

Motor je schopen provozu jak na benzinové, tak na methylové palivo, se kterým má sice větší spotřebu, ale motor je lépe chlazen a má větší výkon. Protože jsem se předem rozhodl pouze pro methyl, odstranil jsem originální nádrž za zadním víkem motoru, kterou lihové palivo poškozuje a instaloval jsem běžnou komerční nádrž o obsahu 40 cm2. Nádrž je celá skryta v trupu modelu.

Na povrchové úpravě jsem se snažil hodně šetřit hmotností, neb uvažované motory jsou sice výkonné, ale hmotnostně jsou nejméně o 100 g těžší než Super Cyclone. Jak to bývá, opět vyšel model těžší, než jsem chtěl. Ač hotový drak modelu hmotní asi 1150g, letová hmotnost modelu vyšplhala až k 1900g a to je asi o 200g více, než by bylo žádoucí. Na druhou stranu, provozování modelu je velmi pohodlné, neb jsem nemusel šetřit na kapacitě přijímačové baterie ani baterie zapalovací. Obě jsou umístěny ve velmi krátkém předku modelu pod motorem, slouží jako zátěž a model nebylo nutno dovažovat olovem. Těžiště modelu vyšlo zhruba v 50% hloubky křídla a mohlo by zřejmě být ještě blíže odtokové hrany.

Někdy v polovině května jsem model dokončil, prověřil funkci všech komponent a provedl krátký záběh zcela nové repliky motoru. Pro tento účel jsem motor namontoval do mého „zabíhacího stojanu“ tj. trupu modelu Powerhouse, který létá s originálem motoru z roku 1948. Motor nezklamal a běžel velmi snadno. Následovala zpětná montáž a při způsobu letošního jara čekání na vhodné počasí…..

Den „D“ nastal 23.Května 2013. Odpoledne nakládám do vozu model, startovací a servisní bednu, nezbytný fotoaparát a okolo 17. Hodiny vše vybaluji na našem klubovém letišti v Plzni Radobyčicích. Na letišti tentokrát nejsem sám a tak narychlo proškoluji jednoho z kolegů v zacházení s mojí zrcadlovkou. Chci tentokrát zdokumentovat skutečně první vzlet tohoto vzácného modelu. Pohybuji se v historické modelařině poměrně dlouhou dobu a není mi známo, že by tento model někde v ČR létal, ač vím, že byl stavěn. Je tedy pravděpodobné, že se bude jednat možná o první vzlet tohoto modelu s historickým motorem na našem území….

Modely tohoto typu a velikosti nijak nezaklouzávám, věřím dobové dokumentaci, svojí zkušenosti a zdravému úsudku. Dle mého názoru musí model prostě letět prakticky bez řízení.

Ukotvuji tedy model ve směru startu, tankuji palivo, prověřuji rádio, nahazuji motor a seřizuji jej na 7700 otáček, což je pro nezaběhnutý motor, v této chvíli, asi maximum možného výkonu.

Chvíle napětí, odjištění kotvy a model vyráží svižně za motorem. Neopakovatelný pocit… Po necelých dvou metrech rozjezdu v poměrně vysoké trávě zapínám stopky motorového času a model začíná poměrně strmě stoupat, jemně koriguji směr, prakticky nepotřebuji výškovku, pouze jí reguluji stálý úhel stoupání. Stačím ještě dávat rady fotografujícímu kolegovi, kdy mačkat spoušť. Asi po dvaceti sekundách motorového letu, ve výšce okolo sta metrů, rovnám model do horizontu a vypínám zapalování. Přechod do kluzu není ideální, ztrácím něco výšky, nicméně kluz je spořádaný model plně ovladatelný, lehce trimuji rovný let, s výškovkou není třeba nic dělat. Kluz modelu velmi příznivý, model i přes vyšší plošné zatížení letí lépe než dříve zalétnutý Rocketeer C. Následují ještě dva lety, při kterých prodlužuji motorový let až na 35 sec. a testuji chování modelu ve slabé podvečerní termice. Model má výborné vlastnosti, v termice se přirozeně „utahuje“. V nejlepším se má přestat a tak pomalu, pro tentokrát, balím. Pro nepříznivé počasí však další lety následují až na našem sletu v Havlíčkově Brodě 1.6.2013….

Na tomto deštivém sletu se potvrzují dobré letové vlastnosti modelu. Za beztermického počasí se doba kluzu modelu na 35 sec. motoru pohybuje okolo 250 – 300 vteřin. Motor však stále běží s nižším výkonem na více mastné palivo, zatím jsem neprováděl test jiných vrtulí. Výkon motoru však bude ještě stoupat s jeho záběhem. Nyní dosahovanou výšku odhaduji na 35 sec.asi na 150 – 180 metrů. Záleží samozřejmě na pilotáži a povětrnostních podmínkách. Ještě větší výšky by pravděpodobně model dosahoval se zmíněným motoren Dooling .61. Někdy jej v modelu vyzkouším, ale zatím nemám čas, ani motivaci k tomuto kroku, neb stávající motor modelu prostě sluší a let je velmi autentický.

V našem klubu tedy přibyla další replika modelu, která se zatím na soupisce námi postavených a provozovaných modelů dosud neobjevila. Doufám, že nám bude Gladiátor dlouho rozdávat radost na našich sletech, ale i mimo klub. Jeho stavbou jsem završil svůj záměr postavit nejznámější trojici modelů Maurice Schoenbruna. V mé sestavě jeho modelů se již nacházel dlouho Rocketeer A, v dubnu přibyl Rocketeer C a v květnu Gladiátor.

Na následujících statických a letových záběrech si můžete model prohlédnout. „Živě“ jej můžete shlédnout na našich letošních sletech, neb se budu snažit, aby byl na všech akcích k letu připraven.

S tradičním pozdravem: Historikům 3x zdar!!!