Identifikace kýče v historickém leteckém modelářství aneb povídání o kýči obecně a jeho projevech v naší činnosti

V diskuzích na letišti, v mých příspěvcích na tomto webu, ale i jinde, často používám termín „historicko-modelářský kýč“. Jak tento termín rozšifrovat a co tím vlastně chci říci?

Slovo kýč je nejčastěji vnímáno ve spojení s výtvarným uměním, fotografií, architekturou. Ke všem těmto oborům lidské činnosti mám velmi kladný vztah. S kýčem se však mnohem častěji setkáváme i v celé řadě dalších oborů. Aniž si to nějak výrazně uvědomujeme, mnohem častěji se s kýčem setkáváme v masové průmyslové výrobě (například plastová napodobenina rádia z konce 50. let vybavená digitální technologií, řada napodobenin předmětů denní potřeby, do kterých je umně skryta například slánka v kuchyni a celá řada dalších „praktických výrobků“ v domácnosti).

Běžný letecký model, nebo historicko-modelářský kýč? Vzhledem k použití modelu na vrcholné akci SAMu, kýč. Vysvětlení v dalších odstavcích.

K pochopení, co je a co není kýčem, si musíme obecně objasnit definici kýče. Vnímání kýče je totiž velmi subjektivní a rozmanité, obecná definice je poměrně jednoduchá, ač ji vnímáme spíše podvědomě.

Pojmem kýč obecně označujeme věci, jevy, výtvarná díla, která se snaží něco snadno, mnohdy levně, napodobit, zjednodušeně okopírovat, budit dojem něčeho cennějšího, dobového, honosnějšího, než je realita. Kýč zkrátka předstírá, že je něčím, čím v reálné skutečnosti není. Někdy je kýč v nejobecnější rovině označován jako líbivý výtvor.

Socio-kulturně se dá vysledovat, že tolerance ke kýči je větší u národů a obyvatel s nižším stupněm vzdělání a nižším obecným přehledem, krátkým historickým vývojem a nízkými kulturními tradicemi. Ve společnosti s vyšším stupněm vzdělání obyvatel, úctě k historii vlastního národa a vlastního bytí našeho i našich předků, tolerance kýče značně klesá.

Typickými příklady kýče v našem okolí jsou do katastru Karlových Varů „hezky umístěné“ ruské dřevěnice, podnikatelské „baroko“ v satelitech měst, nebo přímo v jejich intravilánu, svědčí o duševní úrovni jejich majitelů. Trpaslík s lucernou, který vás vítá při vstupu do prvorepublikové funkcionalistické vily zase vede k domněnce, že potomci původního majitele se moc nepovedli, nebo že vilu získal kdosi bohatý, leč nevzdělaný. Stejně o každém z nás hovoří i naše modely. Stačí se rozhlédnout a vnímat.

Vraťme se však k našemu koníčku. Osobně za kýč označuji „historické letecké modely“ poháněné elektromotory namísto motorů spalovacích. Je však každý takovýto model kýčem? Kde je hranice mezi leteckým modelem „historika“ poháněného elektromotorem, který není kýčem a kdy tentýž model může být označen za historicko-modelářský kýč. Rozhodnou hranicí je způsob použití modelu a jeho označení. Jak tomu rozumět? Věc je jednoduchá a nejlépe pochopitelná na následujících případech:

• 1/ Pokud si modelář XY postaví podle historického plánu model, který se mu líbí, osadí jej elektromotorem, provozuje jej ke své radosti za humny svého bydliště a nevydává jej za model historický, jedná se o běžné letecké modelářství a přejme dotyčnému mnoho pěkných zážitků s tímto modelem.

• 2/ Zcela jiná situace nastane v okamžiku, kdy dotyčný XY model vyfotí a k jeho názvu přidá ono kouzelné slůvko „historický“. Okamžikem veřejné prezentace pod názvem „historický letecký model“ splňuje dotyčný model veškeré atributy kýče. Model se vydává za něco, čehož kopií nikdy nemůže být z důvodu, v dané době, neexistujícího pohonu. Tento model může být nazván jako „napodobenina“ původního modelu, nebo „model inspirovaný předlohou modelu historického“. Také mu můžeme říkat jednoduše „retromodel“. Mezi skutečné historické modely, tedy repliky, nebo originály však model v žádném případě nepatří. Je to prostě líbivý, jednoduchý, pohodlný, v minulosti neexistující výtvor.

• 3/ Ještě horší je situace, kdy kluby sdružující modeláře – historiky, oficiálně podporují produkci, soutěže a létání s těmito neautentickými leteckými modely a označují je za historické. Ano, mluvím o SAM klubech. Na počátku stála krásná myšlenka. Zanedlouho však zvítězila lenost a pohodlnost a byl povolen scaling. Tím již nevznikaly historické repliky, tedy historický model, ale vznikl pouze zmenšený, či zvětšený model původní předlohy. Již zde je tedy označení „historický“ nepatřičné. Nicméně, z počátku byl plně zachován charakter pohonu, tak jsem schopen pochopit toleranci kategorií typu Texaco a ½ Texaco v rámci klubů SAM. V počátcích navíc měly modely obvykle zachován i autentický potah. V okamžiku vstupu elektropohonu do leteckého modelářství však vedení SAM International a na něho navázaných SAMů, nezabránilo nijak konverzi spalovacího motoru za elektromotor a kluby se tak staly hlavními podporovateli a šiřiteli historicko-modelářského kýče ve svých soutěžních RC kategoriích motorových modelů.

Dnešní realita v ČR a okolí? Autentické historické motorové modely v měřítku 1:1 se v RC kategoriích v SAM klubech vyskytují pouze ojediněle, převládá hromadná produkce zmenšenin, nebo naopak zvětšenin, pohon elektromotorem je u těchto „historiků“ dominantní. Pohodlnost, lenost, touha vyvinout „historický superbrus“ vede k další historické neautentičnosti v podobě konstrukčních úprav, změn profilů, ke snaze uvést v život nikdy nepublikované a nikdy řádně nedoložené konstrukce modelů, vytvořené na kreslících prknech nezodpovědných rozkreslovačů, případně vydaných neinformovanými soudobými periodiky /viz plán modelu Vega a poslední případ, model Gastove/. Historicko-modelářský kýč nahrazuje původní ideály létání s historickými modely.

Typická ukázka „vyšší formy“ historicko-modelářského kýče, střídavý motor, sklopná vrtule, „palivo“ odhaduji na 40-70 A. Jinak převládá naprosto ubohé řemeslné zpracování. Chybí pouze doplněk v podobě absolutně čistého kýče, tj. zhotovení napodobeniny hlavy spalovacího motoru. Za motorem se zřejmě nachází „ autentický laminátový“ pylon. Neuvěřitelné!!! Pořízeno z veřejně dostupné fotogalerie ME ve Slávnici. Dle evropských pravidel SAMu model splňuje všechna kritéria historického modelu!

Díky podobným modelům, dle mého názoru, dnes ztratily kluby SAM celosvětově svůj kredit autenticity historie a serióznosti v  historickém leteckém modelářství. Za touto skutečností stojí hlavně nevědomost, nedůslednost, pohodlnost, neúcta k historii a tradicím ve vedení SAM klubů. Mnozí členové ve vedení klubů, ale jsem přesvědčen, že i mnozí prezidenti SAMů, dnes vůbec nevědí, ani na národních úrovních, jaké byly původní ideály při zakládání těchto klubů. Jediným argumentem obhajoby současného stavu je obvykle věta: “Je to tak nastaveno a dělají to tak všude okolo“. Ani se neptám, kam se vytratila úcta k historii, vlastní názor, logické myšlení. Pud stáda je silným a pohodlným postojem.

Dle mého názoru by kluby, zabývající se stavbou skutečných historických leteckých modelů, měly ke své činnosti přistupovat obdobně jako kluby jiných veteránistů. Všem nám by připadalo nepatřičné, pokud by na sjezd automobilových veteránů přijel Tatraplán s elektrickým pohonem a karoserií z laminátu, na sjezdu mopedů by zase plnila svůj vytrvalostní soutěžní úkol Javeta na elektropohon s odůvodněním, že vývoj nelze zastavit. Na srazu přátel parních strojů v Hradci Králové by se po Labi proháněl parní stroj poháněný elektropohonem, z komína by čadila dýmovnice a celek by byl doplněn o digitální „autentické“ zvukové projevy. Zdají se vám tyto fantazie absurdní? V historickém leteckém modelářství, prezentovaném celosvětově SAM kluby jsou, bohužel, realitou!!! Kam se poděl obdiv a úcta k práci našich předchůdců???

Další typický příklad historicko-modelářského kýče na vrcholné akci SAMu. Sklopná vrtule jako neochvějná známka elektrického pohonu, potah průhlednou fólií, v dobách minulých neexistující, podtrhuje „dokonalost“ tohoto výtvoru. Ke 100% dokonalosti kýče chybí pouze napodobenina spalovacího motoru upevněná na plášť elektromotoru.

Jsem rád, že Klub historických modelů a motorů CZ dokázal identifikovat a oddělit historicko-modelářský kýč. Nevím, jestli všichni členové našeho internetového sdružení mají shodný, nebo obdobný názor na problematiku kýče v historickém leteckém modelářství. Soudě podle účasti na našich akcích, tak Ti aktivní stavitelé a provozovatelé svých modelů určitě ano. Soudě podle výrazného nárůstu pravidelné sledovanosti našich stránek v zahraničí, určitě i tam existují skupiny historických modelářů, která naše činnost oslovuje. Je to určitě dobré znamení pro návrat ke skutečnému veteránismu v historickém leteckém modelářství. Historické letecké modely jsou vývojově uzavřenou skupinou modelů. Snaha o jejich další zdokonalování a vývoj je naprosto nesmyslná a vede k degradaci historického leteckého modelářství a zkreslování historie vývoje našeho koníčka.

Nejsme dokonalí, nejsme všeznalci, děláme chyby, sami jsme často v minulosti tápali a nějaké ty svoje „elektrohříchy“ v minulosti máme většinou také na svých bedrech. Je to přirozené, neb člověk je tvor myslící a jeho názory se vyvíjí a posunují. Snažme se ale být v co největší míře autentičtí, konzervativní a hlavně: Nepodporujme šíření historicko-modelářského kýče!!!

Diky všem čtenářům našich stránek, kteří dočetli můj nudný článek až do konce, děkuji všem, kteří cítí problematiku elektrického pohonu a vztah k historickým leteckým modelům podobně jako my. Děkuji skupině „volných historiků“ v SAM klubech, kteří si svoji autenticitu dokázali „ohlídat“a staví jen ve správné velikosti. Díky všem v SAMech, kteří, ač v menšině, usilují o návrat ke smyslu jejich existence. Děkuji i těm, kteří mi budou z anonymního telefonního čísla telefonovat a sprostě nadávat, nebo posílat sprosté SMS. Nemusí se skutečně představovat, neb je dokáži identifikovat podle jejich modelu.

S tradičním pozdravem: Historikům 3x zdar!!!

Psáno v Plzni v květnu 2013 Dr. Slupský Karel