The Rocketeer, Maurice Schoenbrun 1939, 2. část

Dokončení modelu, seřízení, zálet a první provozní zkušenosti s použitím motoru Ohlsson .56 Gold Seal Commemorative.

Věnování:

Tento článek si dovolím věnovat památce mého otce, který mě přivedl k leteckému modelářství, celý život mě v tomto koníčku podporoval, rád vzpomínal na svoje modelářské zkušenosti z období konce 40. a počátku 50.let. V posledních letech života se zúčastňoval našich akcí zejména v Chotěboři, Havlíčkově Brodě, Táboře. Stavbu tohoto modelu se zájmem sledoval a těšil se na jeho předvedení v Chotěboři. Zemřel ve věku nedožitých 83 let v Havlíčkově Brodě dne 18.3.2013.

Tati, DÍKY!!!

V první části povídání o tomto slavném modelu jsem se zaměřil na jeho historii a dokumentoval stavbu draku modelu, s uvažovaným použitím dvou typů motorů, pro zamýšlené nasazení v našich soutěžích Golden Era Cup. Oproti svým předpokladům jsem se s dokončením modelu poněkud opozdil, nicméně 6. dubna byl model připraven k prvnímu letu. Vraťme se ale k dokončení modelu.

Chtěl jsem, aby model byl zároveň, s výkonnějším motorem Super Cyclone i na benzinový pohon, důstojně použitelný pro naši soutěžní kategorii „minuta motoru“ a nebo pro létání v SAMech v kategorii OTMR-B. Proto jsem se snažil šetřit hmotností při potahu modelu. Zároveň jsem chtěl, aby potah vypadal co nejvíce autenticky a byl hmotnostně přijatelný. Potahu hedvábím jsem se bál, tak jsem opět použil starý, nicméně u mne nejoblíbenější potahový materiál, Modelspan. Na modelu je z hmotnostních důvodů použita kombinace tlustého a středního typu papíru. Celkově povrchová úprava na tomto modelu „hmotnila“ asi 180 gramů. Po napnutí potahu následovala moje nejméně oblíbená práce: Zasklívání kabiny.

Tentokráte to nedopadlo až tak hrozně a tak jsem mohl přikročit ke kompletaci modelu.

Vše jsem se snažil umístit co nejvíce dopředu. Baterie přijímače a zapalování našly své místo pod motorem. Vlastní zapalování tradičně zhotovuji jako samostatnou desku a umístil jsem ji do kabiny, abych měl doslova „na očích“ sepnutí mechanického spínače obvodu servem. Je to velmi praktické. 9-ti gramová serva kormidel, jsou plně dostačující. Hmotnostní rozbor před potahováním modelu se zdál býti příznivým, hmotnost k letu sestaveného modelu se však pohybuje okolo 1450 gramů, a to je více, než jsem očekával, asi o 100 gramů. Je to zkrátka daň za dělené křídlo a líbivou povrchovou úpravu. Další hmotnost se však podaří snížit použitím paradoxně výkonnějšího motoru Super Cyclone. Nejnižší hmotnosti by však model dosahoval s originálem motoru Brown Jr., který je o více než 60 gramů lehčí, než zastavěný Ohlsson .56. Letové zkušenosti ukazují, že evt. zástavba je možná, neb model v popsaném uspořádání je značně těžký „na předek“. V rámci zalétávání jsem přijímačovou baterii umístil až pod odtokovou hranu křídla a baterii zapalování do těžiště. Model v této úpravě má těžiště zhruba v 50% hloubky křídla a zkušenosti s modelem Jirky Veinfurta ukazují, že je možno jít až do 6o% hloubky křídla. S takovým uspořádáním ostatně model asi létal, jako volný. Celou stavbu jsem tradičně zakončil zhotovením transportní krabice a statickým focením. Výsledek posuďte na následujících snímcích:

Počasí letošního jara bylo poněkud podivné. Měl jsem alespoň trochu času na vyzkoušení motoru. Zabíhal jsem jej po malých časových úsecích s menším předstihem. V průběhu zkoušek jsem se musel vypořádat s nekvalitními rezistory zapalovacích cívek Trojan /viz článek/. Před prvním vzletem měl motor naběháno asi 10 minut čistého chodu.

Vlastní den D nastal v podvečer 6. dubna, kdy model ukotvuji za nevlídného, ale bezvětrného počasí, na našem letišti. Jsem sám, první vzlet tedy opět nebude vyfocen…

Plním nádržku benzinovým palivem, protáčím bez zapalování, prověřuji radio. Po nastříknutí do výfuku zapínám zapalování, nahazuji motor, pěkně historicky, ručně. Chytá asi na čtvrté protočení, seřizuji otáčky asi na 5000, uvolňuji kotvu. Model se sám odlepuje od země, nádherný pocit. Jemně koriguji směr a užívám si vůni spáleného ricinu a ve výšce nádherný zvuk tohoto motoru. Nezapomenutelné okamžiky, jejichž význam může pochopit pouze ten, kdo historické modely opravdu miluje. Nelze to vyprávět, je nutno to zažít, když více než 70 let stará konstrukce modelu startuje s dobovým motorem v roce 2013…. To jsou okamžiky, kdy si uvědomujeme odkaz, který nám zanechali naši předchůdci!!! Asi po 40 sekundách vypínám motor, model je zjevně těžký na předek. Koriguji nastavením výškovky, ale bude nutno zvolit posun těžiště vzad a zvětšit trochu úhel seřízení. Po přistání si ještě zopakuji nádherný prožitek dalším letem. V nejlepším přestávám, balím za soumraku. Dalšího létání si užívám až 21.4. 2013, kdy se na letišti scházíme s Jirkou. Postupně začínám zvyšovat otáčky motoru, zlepšují se výkony modelu. Létám vždy na jednu minutu motoru, abych nový motor zbytečně nepřehříval. Zaběhnutý ještě stále není, ale otáčky a tah úspěšně vzrůstají s každým letem… Konečně pořizujeme letové snímky modelu, které si můžete prohlédnout.

S výkonnějším motorem Super Cyclone .65 na svoji premiéru model teprve čeká. Nejméně letošní jaro si na našich sletech vychutnám se stávajícím motorem. Také bude zajímavé srovnání výkonnosti repliky s originálem motoru ve vlastnictví kolegů z klubu.

Na posledním snímku můžete vidět oba naše plzeňské Rocketeery C. Možná přibude i třetí, neb kolega, nečlen našeho klubu, jinak skalní „elektrikář“ neodolal a začíná shánět starý benzinový motor… Kéž by se tato zdravá infekce šířila po okolí Plzně, ale i jinde, co nejrychleji.

Nezapomenutelným zážitkům s opravdovými historickými replikami leteckých modelů dob dávno minulých, našim tradičním pozdravem:

Historikům 3x ZDAR !!!

Psáno v deštivé Plzni dne 28.4.2013, Dr. Slupský Karel