Plzeňský historik 7. ročník 1. 5. 2013 aneb První letošní slet našeho klubu a trochu úvah kolem „historického“ letecko-modelářského dění
7. ročník, dnes již tradiční akce, byl zcela odlišný od všech předcházejících ročníků. V minulých letech bylo setkání a soutěž vždy ve smyslu soutěžních pravidel platících v obou českých SAM klubech. Většinou se létalo okolo pěti kategorií. Osobně jsem vždy cítil velký rozpor mezi tím, jakým směrem bych chtěl, aby se vývoj v historické letecké modelařině ubíral a mezi realitou „historického dění“ ve stávajících SAM klubech.
Moje rozhodnutí „odstřihnout“ tuto akci definitivně od soutěžních pravidel platných v SAM klubech, bylo posíleno poslední úpravou pravidel a tzv. „certifikací modelů“ v SAMu 95, kde jsem byl v té době ještě členem. Nabyl jsem totiž dojmu, že v tomto klubu není žádná snaha se skutečně věnovat stavbě a provozování skutečných historických modelů. Dle mého, možná špatného chápání, není třeba historický model postavit a provozovat, ale je důležité vystavit nálepku, že se o historický model jedná. Smyslem této akce je „výroba papíru na věčné časy“, že zvětšený, zmenšený model, případně se změněným profilem, nebo model nikde nepublikovaný, jehož plán nikdy v měřítku 1:1 neexistoval, ani nikdy nebyl, žijícím autorem ověřen, je historickým modelem. Za autentické jsou potom považovány z mušek rozkreslené plány aktivních překreslovačů. Takovýto přístup k historii leteckého modelářství se mi jeví značně raritní i v rámci celosvětového úpadku klubů SAM ve vztahu k historii leteckého modelářství. Že moje pochybnosti nebyly liché, potvrzují první letošní snímky z akcí SAMu 95 na webu. Prohlédl jsem si pozorně létané „historické modely“ a v mém nitru se rozlil pocit vlastního uspokojení, že jsem plzeňskou akci odstřihl od jakýchkoliv pravidel SAM. Je to zvláštní pocit svobody. Na další podporu historicko-modelářského kýče jsem se necítil být dostatečně silným.
Sedmým ročníkem „Plzeňského historika“, se vlastně začala psát nová kapitola setkávání s historickými leteckými modely v Plzni.
Způsob letošního jara je poněkud podivným a tak jsem s napětím očekával vývoj počasí. 1. Květen nás přivítal chladným ovzduším, nízkou oblačností, větrem 4-6 m/s. Nicméně nepršelo a tak se prostě létalo!! Počasí vydrželo po celý den. Komu bylo zima, mohl využít „občerstvovací stanice“. Horký čaj, káva, koláče a jiné domácí dobroty byly k dispozici zdarma pro všechny účastníky, doprovod i diváky.
Sletu se účastnili se svými replikami všichni přihlášení členové KHMM a dokonce i čtyři řádně přihlášení nečlenové klubu. Navíc se podařilo přijet ještě Ivanu Hejrovi s jeho Cloudem a Wandererem. Přijel i pan Davidovič, tentokráte bez modelu. Přivezl k seznámení jeho nové repliky motorů /Bora a K-16/ a sledoval provoz svých replik motorů AlKo. Celkem se tedy slétlo 23 autentických historických motorových modelů v měřítku 1:1.
Plzeňský slet je tradičně nejmenší ze sletů KHMM. Počátek nové éry setkávání s historickými modely v Plzni považuji, tedy i vzhledem k počasí, za vcelku zdařilý. Spektrum účastníků a modelů si prohlédněte na následujících snímcích:
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Po tradičním focení se celá akce rozběhla. Letošní počasí, a z toho plynoucí nevylétanost , se trochu podepsaly na větším procentu selhání naší staré motorové techniky. V průběhu létání se objevily celkem čtyři poruchy zapalování, z toho byly dvě způsobeny „odchodem“ rezistoru v zapalovacím kabelu. Účastníci však většinou měli více modelů, tak létali dále.
Letošním „objevem roku“ se stal bezesporu František Komzák. Aktivně se účastnil naší akce vlastně poprvé a překvapil velmi pěkně zpracovaným modelem Mercurio, který letěl na našem sletu úplně poprvé !!!
![]() |
![]() |
Smolařem soutěže, ve šťastném slova smyslu, se naopak stal Václav Pešta se svým modelem Viking na motor Super Atom. Našeho sletu se účastnil rovněž poprvé. Jeho model má odchylku v konstrukci podvozku, jinak je však poctivě postaven ve správném měřítku, s dobově možným pohonem, tak jsem jej vcelku rád připustil k létání, neb je v historické modelařině nováčkem a chyby děláme na začátku všichni….
Václav se stal šťastným smolařem proto, neb zapomněl zapnout v modelu přijímač a jeho Viking potvrdil, že je skutečně létavý aeroplán. Svobodně odletěl do velké vzdálenosti a jeho majitel se vydal na své „jarní kilometry“. Oba se šťastně navrátili na konci našeho sletu. Model byl neporušen…
Neobvyklý vzruch vyvolala kolize ve výšce asi 200m mého plachtícího Rocketeera C se stoupajícím modelem Powerhouse vybaveného „nadupaným“ Anderson Spitfirem .65 Ládi Kulhavého. Je neuvěřitelné, že se mohou modely v tak velkém prostoru potkat. Vše naštěstí skončilo jen oděrkami křídel modelů.
Pro zpestření sletu byla vypsána soutěž na 5 minut letu. Přihlásilo se na místě celkem 7 soutěže chtivých závodníků. Zaslouženě tentokrát zvítězil Jirka Veinfurt a dokázal, že se dá i s historikem zaletět čistá nula.
![]() |
![]() |
Na druhém místě skončil Robert Jícha se starým, ale stále dobrým modelem Tomboy, třetím místem si trochu spravil chuť Radek Loukota se svojí Můrou. Radkovi se totiž pro poruchu v zapalování nepodařilo vzlétnout se svým modelem Brooklyn Dodger s motorem McCoy.29.
Vítěz klání obdržel autentickou stavebnici Můra od výrobce Czech Aero. Oceněno diplomem a věcnou cenou bylo i druhé a třetí místo. Všichni účastníci sletu obdrželi pamětní diplom a nálepky na model.
![]() |
|
![]() |
![]() |
Slet skončil, již začínám přemýšlet, jak zajistit a organizovat slet 28.9.2013. Pravděpodobně, v rámci volného sletu, odlétneme naši tradiční soutěž pro „nadupanější motory“ na minutu motorového chodu. Nicméně, chci i nadále podpořit nové soutěživé jedince z řad nečlenů i členů klubu. Jako nejsnadnější vstup do naší specifické a náročné problematiky vidím podporu jednoduché kategorie, dle našich pravidel. Jako nejvhodnější se mi jeví kategorie založená na použití jednoduchého, dostupného a snadno startovatelného motoru MP-Jet Classic 0,6 a autentického modelu postaveného podle našich pravidel. Zkušenost ukazuje, že nádherných a vhodných modelů je dostatek…. Letěly by tyto modely odzkoušenou metodou hromadného startu na dvě letová kola. Bylo by to časově nenáročné, divácky přitažlivé pro rodinné týmy. Čas není nutno v podstatě ani měřit. Podmínky k letu mají všichni stejné… Nezbývá, než to zkusit….
Závěrem mi nezbývá, než poděkovat všem aktivním členům MK Plzeň – jižní sekce za přípravu letové plochy, dále Milanu Valentovi za konečnou úpravu plochy den před akcí, firmě Hořejší model za zapůjčení letiště, Jirkovi Veinfurtovi za hodnotnou cenu do soutěže a za technické zajištění občerstvení. Cenu pro vítěze, diplomy, nálepky a další drobnosti poskytla moje zubní ordinace.
Velký dík patří paní Loukotové a mojí manželce Zdence za celodenní zajištění obsluhy občerstvení.
Všechny fotografie z akce jsou umístěny v naší fotogalerii.
Seznam přihlášených účastníků je zde.
Výsledková listina je zde.
Na shledání na naší další akci v Plzni 28.9.2013 se na stejném místě těší pořadatelé a s tradičním pozdravem:
Opravdovým historikům 3x Zdar !!