Plzeňský historik 7. ročník 1. 5. 2013 aneb První letošní slet našeho klubu a trochu úvah kolem „historického“ letecko-modelářského dění

7. ročník, dnes již tradiční akce, byl zcela odlišný od všech předcházejících ročníků. V minulých letech bylo setkání a soutěž vždy ve smyslu soutěžních pravidel platících v obou českých SAM klubech. Většinou se létalo okolo pěti kategorií. Osobně jsem vždy cítil velký rozpor mezi tím, jakým směrem bych chtěl, aby se vývoj v historické letecké modelařině ubíral a mezi realitou „historického dění“ ve stávajících SAM klubech.

Moje rozhodnutí „odstřihnout“ tuto akci definitivně od soutěžních pravidel platných v  SAM klubech, bylo posíleno poslední úpravou pravidel a tzv. „certifikací modelů“ v SAMu 95, kde jsem byl v té době ještě členem. Nabyl jsem totiž dojmu, že v tomto klubu není žádná snaha se skutečně věnovat stavbě a provozování skutečných historických modelů. Dle mého, možná špatného chápání, není třeba historický model postavit a provozovat, ale je důležité vystavit nálepku, že se o historický model jedná. Smyslem této akce je „výroba papíru na věčné časy“, že zvětšený, zmenšený model, případně se změněným profilem, nebo model nikde nepublikovaný, jehož plán nikdy v měřítku 1:1 neexistoval, ani nikdy nebyl, žijícím autorem ověřen, je historickým modelem. Za autentické jsou potom považovány z mušek rozkreslené plány aktivních překreslovačů. Takovýto přístup k historii leteckého modelářství se mi jeví značně raritní i v rámci celosvětového úpadku klubů SAM ve vztahu k historii leteckého modelářství. Že moje pochybnosti nebyly liché, potvrzují první letošní snímky z akcí SAMu 95 na webu. Prohlédl jsem si pozorně létané „historické modely“ a v mém nitru se rozlil pocit vlastního uspokojení, že jsem plzeňskou akci odstřihl od jakýchkoliv pravidel SAM. Je to zvláštní pocit svobody. Na další podporu historicko-modelářského kýče jsem se necítil být dostatečně silným.

Sedmým ročníkem „Plzeňského historika“, se vlastně začala psát nová kapitola setkávání s historickými leteckými modely v Plzni.

Způsob letošního jara je poněkud podivným a tak jsem s napětím očekával vývoj počasí. 1. Květen nás přivítal chladným ovzduším, nízkou oblačností, větrem 4-6 m/s. Nicméně nepršelo a tak se prostě létalo!! Počasí vydrželo po celý den. Komu bylo zima, mohl využít „občerstvovací stanice“. Horký čaj, káva, koláče a jiné domácí dobroty byly k dispozici zdarma pro všechny účastníky, doprovod i diváky.

Sletu se účastnili se svými replikami všichni přihlášení členové KHMM a dokonce i čtyři řádně přihlášení nečlenové klubu. Navíc se podařilo přijet ještě Ivanu Hejrovi s jeho Cloudem a Wandererem. Přijel i pan Davidovič, tentokráte bez modelu. Přivezl k seznámení jeho nové repliky motorů /Bora a K-16/ a sledoval provoz svých replik motorů AlKo. Celkem se tedy slétlo 23 autentických historických motorových modelů v měřítku 1:1.

Plzeňský slet je tradičně nejmenší ze sletů KHMM. Počátek nové éry setkávání s historickými modely v Plzni považuji, tedy i vzhledem k počasí, za vcelku zdařilý. Spektrum účastníků a modelů si prohlédněte na následujících snímcích:

Po tradičním focení se celá akce rozběhla. Letošní počasí, a z toho plynoucí  nevylétanost , se trochu podepsaly na větším procentu selhání naší staré motorové techniky. V průběhu létání se objevily celkem čtyři poruchy zapalování, z toho byly dvě způsobeny „odchodem“ rezistoru v zapalovacím kabelu. Účastníci však většinou měli více modelů, tak létali dále.

Letošním „objevem roku“ se stal bezesporu František Komzák. Aktivně se účastnil naší akce vlastně poprvé a překvapil velmi pěkně zpracovaným modelem Mercurio, který letěl na našem sletu úplně poprvé !!!

Smolařem soutěže, ve šťastném slova smyslu, se naopak stal Václav Pešta se svým modelem Viking na motor Super Atom. Našeho sletu se účastnil rovněž poprvé. Jeho model má odchylku v konstrukci podvozku, jinak je však poctivě postaven ve správném měřítku, s dobově možným pohonem, tak jsem jej vcelku rád připustil k létání, neb je v historické modelařině nováčkem a chyby děláme na začátku všichni….

Václav se stal šťastným smolařem proto, neb zapomněl zapnout v modelu přijímač a jeho Viking potvrdil, že je skutečně létavý aeroplán. Svobodně odletěl do velké vzdálenosti a jeho majitel se vydal na své „jarní kilometry“. Oba se šťastně navrátili na konci našeho sletu. Model byl neporušen…

Neobvyklý vzruch vyvolala kolize ve výšce asi 200m mého plachtícího Rocketeera C  se stoupajícím modelem Powerhouse vybaveného „nadupaným“ Anderson Spitfirem .65 Ládi Kulhavého. Je neuvěřitelné, že se mohou modely v tak velkém prostoru potkat. Vše naštěstí skončilo jen oděrkami křídel modelů.

Pro zpestření sletu byla vypsána soutěž na 5 minut letu. Přihlásilo se na místě celkem 7 soutěže chtivých závodníků. Zaslouženě tentokrát zvítězil Jirka Veinfurt a dokázal, že se dá i s historikem zaletět čistá nula.

Na druhém místě skončil Robert Jícha se starým, ale stále dobrým modelem Tomboy, třetím místem si trochu spravil chuť Radek Loukota se svojí Můrou. Radkovi se totiž pro poruchu v zapalování nepodařilo vzlétnout se svým modelem Brooklyn Dodger s motorem McCoy.29.

Vítěz klání obdržel autentickou stavebnici Můra od výrobce Czech Aero. Oceněno diplomem a věcnou cenou bylo i druhé a třetí místo. Všichni účastníci sletu obdrželi pamětní diplom a nálepky na model.

Slet skončil, již začínám přemýšlet, jak zajistit a organizovat slet 28.9.2013. Pravděpodobně, v rámci volného sletu, odlétneme naši tradiční soutěž pro „nadupanější motory“ na minutu motorového chodu. Nicméně, chci i nadále podpořit nové soutěživé jedince z řad nečlenů i členů klubu. Jako nejsnadnější vstup do naší specifické a náročné problematiky vidím podporu jednoduché kategorie, dle našich pravidel. Jako nejvhodnější se mi jeví kategorie založená na použití jednoduchého, dostupného a snadno startovatelného motoru MP-Jet Classic 0,6 a autentického modelu postaveného podle našich pravidel. Zkušenost ukazuje, že nádherných a vhodných modelů je dostatek…. Letěly by tyto modely odzkoušenou metodou hromadného startu na dvě letová kola. Bylo by to časově nenáročné, divácky přitažlivé pro rodinné týmy. Čas není nutno v podstatě ani měřit. Podmínky k letu mají všichni stejné… Nezbývá, než to zkusit….

Závěrem mi nezbývá, než poděkovat všem aktivním členům MK Plzeň – jižní sekce za přípravu letové plochy, dále Milanu Valentovi za konečnou úpravu plochy den před akcí, firmě Hořejší model za zapůjčení letiště, Jirkovi Veinfurtovi za hodnotnou cenu do soutěže a za technické zajištění občerstvení. Cenu pro vítěze, diplomy, nálepky a další drobnosti poskytla moje zubní ordinace.

Velký dík patří paní Loukotové a mojí manželce Zdence za celodenní zajištění obsluhy občerstvení.

Všechny fotografie z akce jsou umístěny v naší fotogalerii.

Seznam přihlášených účastníků je zde.

Výsledková listina je zde.

Na shledání na naší další akci v Plzni 28.9.2013 se na stejném místě těší pořadatelé a s tradičním pozdravem:

Opravdovým historikům 3x Zdar !!