Potahování přírodním hedvábím

Detail směrovky, vše je jeden kus hedvábí. Na fotce jsou viditelné bílé skvrny od vlhkého laku, ty přelakováním zmizí (pohyblivá část potažena vliesem)

Už nějakou dobu používám na potahování některých částí svých modelů přírodní hedvábí. Je to exkluzivní a krásný materiál, který byl aplikován i v minulosti a jeho použití je tak zcela autentické.  Rád bych věnoval následující návod všem příznivcům klasických potahů, kteří by tento materiál rádi vyzkoušeli, ale netroufají si.

Nejprve něco krátce k použitému hedvábí. Jedná se o přírodní vlákno produkované housenkou bource morušového. Pro naše účely pochopitelně zpracované do podoby tkanin. Různé tkaniny lišící se kvalitou vlákna, gramáží i způsobem tkaní mají samozřejmě i různá jména a ceny. Pro naše potřeby zcela postačuje ta nejlevnější zvaná Ponge (čti ponžé).

Tkanina je k dostání např. v obchodech pro tvořivé, kde jsou obvykle schopni prodat i barvy na hedvábí a případně vysvětlit technologii barvení. Tkanina je dodávána v různých tloušťkách, osobně používám Ponge 5, kde pětka znamená pět dvojvláken na mm (dvojvlákno  proto, že larva bource vytlačuje vlákno ze dvou slinných žláz a ta jsou mezi sebou slepena jakýmsi přírodním klihem) . Plošná hmotnost Ponge 5 je cca 20 g/m² a odpovídá tak zhruba střednímu modelspanu, oproti papíru je velikou výhodou samozřejmě pevnost a oproti např. vliesu stejná pevnost v obou směrech vedení vláken. Obvykle je k dostání pouze bílá barva, viděl jsem však i různě barevné, ale to je spíše výjimka a k dostání spíše na netu. Naposledy jsem metr tkaniny kupoval za 100 kč.

K potahování používám mokrý způsob, který umožňuje především naprosto famózní tvarování potahu a jeho přizpůsobení se všem křivkám a zaoblením, tím šetří velmi čas i nervy. Pro dokreslení – trup Antaresu jsem potáhl, včetně pylonu a směrovky, dvěma pruhy hedvábí.

A nyní již k postupu:

• pomůcky k potahování: rosič na květiny s vodou, ostrý nůž či čepelku, aceton, lepicí lak a štětec.
• příprava kostry: kostru je nutno prolakovat lepicím lakem všude tam, kde přijde do styku s potahem. Lakujeme minimálně dvakrát, lepší jsou 3 – 4 nátěry. Mezi jednotlivými vrstvami brousíme. Cílem této operace je impregnace proti vlhkosti a příprava pro lepení.
• příprava potahu: oddělíme dostatečně velký pruh hedvábí, měl by potahovanou plochu přečnívat o cca 5 cm na všech stranách. Řežeme ostrým nožem, nejlépe na vrstvě novin. Tímto způsobem lze dělit všechny vláknité materiály, při dosažení hladkého řezu bez zatrhávání.
• příprava plochy k potahování: k potahování potřebuje díl, který budeme potahovat dostat nad úroveň pracovní desky, mě se osvědčily třeba dva srolované ručníky na které díl pokládám. Proč je toto nutné vysvětlím později.

A potahujeme:

• na pracovní desku položíme srolované ručníky a na ně potahovaný díl, přiložíme suchý potah a na hrubo vyrovnáme tak, aby okraje byly stejně široké na všech stranách.
• Nyní rosičem provlhčíme potah, musí být skutečně mokrý. A přichází největší fígl, vlivem povrchového napětí vody přilne potah ke kostře jako by byl přilepen. Potah vypneme a snažíme se to udělat co nejlépe, aby byl bez vlnek a záhybů. Pokud potah proschne dovlhčíme. Proč musí být díly nad deskou vám bude okamžitě jasné – bez této distance se vám hedvábí „přilepí“ k desce.
• Poté co je potah dostatečně vypnut začínáme jej, stále mokrý, přilakovávat ke kostře. Použijeme čistý aceton, lépe se mi však osvědčil naředěný lepicí lak. V této fázi přilakováváme pouze po obvodě celého dílu! Je velmi pravděpodobné, že lak zbělá, není se však třeba znepokojovat, během dalšího lakování tyto bílé skvrny zmizí
• Necháme potah vyschnout. Měl by se krásně vypnout, pokud zůstaly vlnky pak v příslušném místě acetonem narušíme přilepení a potah dopneme. Pokud jsme spokojeni, přilakujeme všechna zbývající místa na kostře , zde už čistý aceton funguje skvěle.
• Potah ořízneme dle zvyklostí, buď ke hraně, nebo připravíme záhyb, který přilakujeme.
• U dalších částí potahovaného dílu pak postupujeme obdobně.
• Nyní je nutné nechat díl důkladně proschnout, nejlépe několik týdnů. Já to nikdy déle než čtrnáct dní nevydržel.

Lakování:

• V lakování nejsou žádné větší odlišnosti od ostatních materiálů a kdo už lakoval papír bude vědět co a jak.
• Malé upozornění, po první vrstvě potah zvarhánkovatí, alespoň mě se to vždy stalo – zřejmě nerovnoměrným vyplněním tkaniny lakem, dalším lakováním se ale tkanina opět krásně vypne a zpevní.
• Obvykle dávám 4-6 vrstev nitrolaku (napínací a celolesk) a poté barevný lak na doplňky a lak proti účinkům paliva
• Po druhé vrstvě laku potah mezi dalším lakování brousím hodně jemným papírem, vyhladí se a dost to potlačí strukturu tkaniny na povrchu.

Trup BIKO-1, kompletně potažený, včetně směrovky, dvěma pruhy hedvábí

Na závěr něco k nectnostem potahu – zatím jsem žádné neobjevil s výjimkou extrémně horkého počasí, (kdo byl loni v Rožmitálu ví) kdy potah trochu povolil. Po vychladnutí je opět vše v pořádku. Všem, kteří se rozhodnou do hedvábí jít, držím palce a doufám, že modelů s tímto krásným potahem bude přibývat.