Gladiator MK II. (1. část)

Autor Karel Slupský · 20.12.2012

Konstrukce: Maurice Schoenbrun 1941

(Stavba kostry modelu a pár úvah kolem využití modelu)

Když jsem asi před 15 lety začínal „přičichávat“ k historickým leteckým modelům, byl tento model jedním z prvních plánků, který jsem vlastnil. Modely Maurice Schoenbruna se mi vždy líbily. Nádherné dlouhé „rybí trupy“ a relativně jednoduchá konstrukce, zaoblené „úplně všechno“ a balsa jako hlavní materiál, mě prostě oslovují. Gladiátor má však extrémně krátkou přední část trupu a to mne vždy odrazovalo. Nejprve jsem tedy před mnoha lety postavil Rocketeera A na motor Classic 0,6 a později celkem věrného Rocketeera C. Tento model jsem bohužel znehodnotil zástavbou elektromotoru. Soutěžně létal v SAM kategoriích. Později jsem jej prodal. Někdy loni ve mně dozrálo rozhodnutí, že si Gladiátora postavím pro soutěžní létání na našich sletech / OTMR B, minuta motoru, pětiminutovka/. Zároveň jsem se rozhodl znovu postavit Rocketeera C, výhradně pro naši novou kategorii Golden Era, kde bude létat s motorem Ohlsson 56 Gold Seal a alternativně budu používat Super Cyclone 65, jako výkonnější alternativu pohonu. Stavbu kostry tohoto modelu zahájím ještě do konce letošního roku. Na jaře mám v plánu znovu postavit Rocketeera A, tentokráte na malý benziňáček Ohlsson .23 SP. Tím si splním své přání a budu mít pro naše akce připraveny nejznámější konstrukce Maurice Schoenbruna jako jednotnou kolekci, včetně autentických pohonů. Ale zpět ke Gladiátorovi…Gladiátor mě přitahoval však i z jiného důvodu: Chtěl jsem jej použít na běžných SAM soutěžích pro kategorii OTMR B. Poměrně malé rozpětí, předpokládaná letová hmotnost kolem 1800g, výkonný motor Anderson Spitfire 65, McCoy 60 nebo Dooling 61, dávají, po mých zkušenostech s motorem Super Cyclone 65, který letos létal s modelem Cloud Snooper, předpoklad rychlé stoupavé fáze letu. Po stabilizaci stoupavé fáze je předpoklad, že model poletí v rámci 35 vteřin motoru, nejméně 25 vteřin plynulým stoupáním 13 – 15 m/sec. Poslední 2-3 vteřiny motoru budou sloužit k navedení modelu do zrychlující se vodorovné zatáčky, kde po zastavení motoru bude přebytkem rychlosti model ještě „trochu vystřelen“. Zní to jednoduše, ale je to velmi obtížné. Snažím se tak létat se svým Cloudem /má stoupavost asi 10 m/sec a dosahuje výšek kolen 260 – 300 m/ a povede se to, takto ideálně, jen občas. Protože Gladiátor bude dosahovat výšek až kolem 400 metrů, měl by v této fázi letu napomoci jeho extrémně dlouhý trup k dostatečné stabilitě, neb největším problémem je určení polohy modelu… Z uvedeného vyplývá, že model musí být dostatečně pevný /i za cenu vyšší hmotnosti/ a také to, že s ním nepočítám pro soutěže Golden Era, neb bude létat na methylové palivo. Jako základní motor bude používán Anderson Spitfire 65 /replika Marvina Millera/, který modelu nejvíce sluší a konstrukce motoru je jen o 6 let mladší než model, takže se určitě, v době své slávy, mohly potkat…

Stavbu modelu jsem zahájil lepením bočnic trupu, zhotovením motorové přepážky. Začal jsem stavět asi v polovině října, stavby rychle pokračovala, špatné počasí přálo lepení a 15. prosince bylo dílo hotovo, včetně desek motorů pro Anderson a Dooling a jsou vyřešeny všechny technologické uzly. 16. prosince fotografuji výsledek a píši tento článek.

Model bude nyní odpočívat, neb se budu věnovat stavbě Rocketeera C a po jeho dohotovení budu oba modely dokončovat zcela klasickým způsobem /Modelspan a laky/ současně. Premiéru obou modelů předpokládám na naší akci v květnu ve Všechově. Na druhý díl seriálu o vzniku tohoto modelu /dokončení a zálet/ si tedy budeme muset chvíli počkat.

Na přiložených snímcích si můžete prohlédnout prozatímní výsledek mého snažení……