Jak jsem si udělal radost…
Jedno z mých hesel zní asi takto:
Tak jsem si ji udělal !
Vše toto dění ovšem začalo již někdy v polovině července tohoto roku. Bylo velké horko a já jsem se povaloval v prosluněném bazénu, popíjel jsem svůj oblíbený drink a přemýšlel jsem nad vesmírem všeho ostatního kol dokola. A nápad byl nasnadě. Díky v tomto čase platným pravidlům kategorie TEXACO jsem již zavrhnul tuto kategorii a jal jsem se létat kategorii OTMR-B. Naposledy na ME ve slovenské Slávnici. Výsledky byly někde okolo poloviny startovního pole… Létal jsem s modelem POWERHOUSE a tento poháněl motor Anderson Spitfire .60. Vše funguje a fungovalo, nicméně jsem získal jednu neocenitelnou zkušenost. Vše je o MOTORU a vhodném MODELU. Začnu modelem – pro tuto kategorii je vhodnější model s křídlem na pylonu, který díky aerodynamickým tvarům je výhodnější než model kabinový. Viz moje zkušenost. Vše ostatní je o motoru. Byť motory Anderson Spitfire nejsou ty, které nemají výkon, jsou jiné motory, které mají výkonu více… Například McCOY.60… Ten také mám ve své sbírce. Nebo DOOLING.61… Panečku to by byl motor. Svého času to byla nejvýkonnější desítka pro soutěže „autíčkářských“ modelů a upoutaných modelů rychlostních – leteckých. Tak se po něm porozhlédnu. Podotýkám, že je červenec tohoto roku a já jsem si tento motor objednal přímo v USA u Woodyho Bartelta v Michiganu. Slovo dalo slovo, požadovaná dolarová platba byla uhrazena a já jsem si tento motor nechal poslat ke svému příteli do SRN. Jaké bylo naše zděšení když soudruzi v SRN požadovali doklad o shodě a doklad o tom že se jedná o historický motor, Nemám slov! Dopadlo to tak, jak to dopadlo.. Celnice v SRN odeslala zásilku zpět do USA. Díky čilé mailové korespondenci se podařilo, že Woody Bartelt poslal Doolinga znovu přímo do Čech na moji adresu. Tak jsem to nakonec stejně zaplatil – Clo a DPH. Jednoho dne jsem byl vyrozuměn, že mám na poště zásilku z USA. Zaplatil jsem nezbytné nutné a odnášel jsem si domů tento skvost. Hořel jsem nedočkavostí až balíček otevřu… A ejhle kouká na mě krásný motor Dooling .61, replika od Woodyho Bartelta, motor ročníku 1947 – sedm žeber na válci .Tak mám motor doma. Jeho dílenské zpracování je prostě něco, čemu se u nás v Čechách říká řemeslo! Dokonalé dílenské zpracování a kvalita použitých materiálů vypovídá o tom, že ten kdo jej vyrobil byl zručným řemeslníkem. Několik dnů se kochám a prohlížím si motor, pomalu se mi o něm i zdá…Následně, jednu odpolední sobotu, připevňuji motor do zkušebního stojanu a začínám zkoušet… Mám z něj velký RESPEKT. Raději si beru na pomoc startér… Dooling je osazen dřevěnou vrtulí TOP FLITE o rozměru 13/5,5. Po následné předstartovní přípravě , beru do ruky startér a Dooling se nechává přemluvit. Chytá a jeho otáčky dosahují hodnoty 6500. Mám hodně otevřené palivo a předstih není také ideální – ale vždyť teprve zkouším a zabíhám. V tomto režimu motor vyběhl asi 300 kubických centimetrů metylu s ricinem a s otáčkami jsem se přiblížil hranici 7200. Byl jsem spokojený a v tento den jsem provozní zkoušky Doolinga přerušil.
Po několika dnech jsem se k tomu opět vrátil. Tentokrát jsem na motor osadil plastovou vrtuli od Kovozávodů Prostějov o rozměru 11/5,5. Startuji bezproblémově motor a nastává mazec. Motor kvílí v otáčkách a já jej dolaďuji. Hluk motoru je impozantní a chtělo by to chrániče sluchu… No, ty tu nemám.. Beru do ruky otáčkoměr a – 14200 toček. To tedy koukám! Stahuji předstih a otevírám palivo. Motor jsem nechal v klidu doběhnout palivo…Více jsem zatím nestihnul.
V tuto chvíli mohu říci jenom jedno – je to DIVOCH!
Nedávno jsem provětral motory McCOY.49 a 60 a mohu říci, že jsou perfektní! Ale… S motorem DOOLING.61 se to nedá srovnat. Možná má někdo jiný, jiný názor, ale já si stojím za touto zkušeností.
A co dál?
Motor mám, chybí jen vhodný model pro kategorii OTMR-B. Ale zima je před námi a je spousta času pro vznik nového modelu…Tak se budu snažit!