Můj život s ROCKETEEREM A aneb 12 let nádherných modelářských zážitků

Psal se přibližně rok 1999. Asi 12 let jsem byl již členem SAMu 78. Nutno dodat, že členem spíše neaktivním, se zatím nevyhraněným přístupem k historickým modelům. Tíhnul jsem spíše k větroňům a objevoval kouzla elektrického pohonu a spíše se věnoval soutěžení v tehdejší kategorii sedmičlánků /F5B-7/. V mojí modelářsko-historické činnosti vznikla v té době moje zástavba elektropohonu do legendárního Bulldozera. V určitých obdobích života má každý člověk určité priority a já v této době řešil svoji profesi, bydlení rodiny. Známe to všichni, modelařina byla v podstatě na chvostu životních zájmů.

Když se ve Zpravodaji 78 objevil nákres Rocketeera A, modelu z roku 1945 konstruktéra Maurice Schoenbruna, okamžitě mě zaujal. Nádherné tvary modelu, jednoduchá stavba, předpoklad dobré výkonnosti, to byly faktory, které rozhodly, že tento model musím mít. V zásuvce mojí tehdejší dílny, půdy v podkroví, ležel nepoužitý MP-JET Classic 0,6. Protože rád soutěžím, bylo rozhodnuto: Model bude soutěžit v kategorii CRC Classic a bude originální tím, že bude létat v měřítku 1:1 a nebude to klasická „pylonová tyčka“, které v této kategorii ponejvíce létaly jako zmenšeniny modelů z počátku 50-tých let. Nebyl jsem si samozřejmě jistý, že malý detoňáček modelu bude stačit. Na druhou stranu jsem předpokládal, že model bude lehčí, než s dobovým motorem o obsahu asi .19, se kterým model pravděpodobně létal. V té době jsem pochopitelně o skutečných historických motorech nevěděl nic.

Stavba rychle pokračovala. Model byl připraven pro sezonu roku 2000. Hmotnost nového modelu byla 440g a skvělá kondice motoru Classic O,6, po jeho seřízení umožňovala 3,5 – 4 minuty motorového chodu a nalétnutí soutěžního maxima bylo velmi pravděpodobné a po záletu často dosahované. Byl jsem nadšen letovými vlastnostmi modelu a svoje pocity jsem tehdy publikoval ve Zpravodaji SAMu 78.

Ve své době to byl asi první Rocketeer A létající u nás. V době „elektrického opojení“ jsem byl v Plzni sám, kdo létal s historickým modelem poháněným spalovacím motorem MP Jet Classic. Při létání na našem letišti byl model často předmětem zájmu a přispěl k tomu, že další nadšenci zakoupili motor MP Jet a tak vznikl počátek obliby létání s těmito motory a historickými modely této kategorie v Plzni.

Potvrdily se i soutěžní předpoklady tohoto modelu. Hned na svém prvním soutěžním nasazení v Žichlicích u Plzně zvítězil. Postupně jsem s modelem absolvoval několik dalších soutěží, vždy s dobrými výsledky. Několikrát létal i na sletu SAMu78. Bohužel, v tomto klubu se v té době s motory spíše přestávalo létat a masově nastoupila elektrika. Často tak nebylo s kým soupeřit. Na domácím letišti v Plzni Radobyčicích však model získával další zájemce o historické letecké modely v jejich krásné, původní podobě. Zážitky, kdy za večerního klidu, odložím po startu vysílač a model stoupá a klouže zcela bez řízení, nenechají klidného žádného modeláře… Postupně je na modelu znát jeho věk, také přibyl na váze promaštěním a opravami, jak je vidět na jeho aktuálních snímcích.

Soutěžně již model nelétá, posledního vítězství dobyl na naší tradiční soutěži na Štědrý den 2010 v doslova „psích podmínkách“. Jak vypadal dokládají poslední dva snímky…

V době, kdy se začínala formovat skupina historiků stavějící pouze autentické repliky v měřítku 1:1, se model stal mým jediným modelem, se kterým jsem se tehdy mohl účastnit vůbec první akce této skupiny v Havlíčkově Brodě. „Starý Umaštěnec“, jak je model nazýván v naší plzeňské skupině historiků, dostal nový smysl svého využití a v době svého „podzimu života“, kdy již není vhodný k soutěžnímu nasazení, občas poletuje na našich sletech a rozdává radost účastníkům i divákům. Pravděpodobně jej sleduje z oblak i jeho konstruktér a jistě je rád, že létá ve své původní konstrukční podobě.

Díky, pane Schoenbrune za radost, kterou nám svým modelem stále rozdáváte!!