10. ME historických leteckých modelů SAM aneb, jak jsme se prezentovali mezi evropskými kluby SAM

Ve dnech 17.6.2012 až do 22.6.2012 se na letišti Slávnica, poblíž Dubnice nad Váhom, konal jubilejní 10. ročník ME historických leteckých modelů. Pořadatelem byl SAM 119. Létalo se celkem 8 kategorií podle pravidel platných v evropských SAM klubech. Stavební pravidla v těchto klubech jsou značně odlišná od pravidel našeho KHMM. Umožňují např. zvětšení, nebo zmenšení předlohy, není předepsáno dodržení věrohodného vzhledu modelu a je povoleno létání s elektropohony. Přesto zbývají čtyři kategorie, kde můžeme létat s modely stavěnými podle pravidel našeho klubu. Těmi kategoriemi jsou pochopitelně větroně, Texaco a našemu pojetí a přístupu k motorovým modelům, jsou pochopitelně nejbližší, nejnáročnější kategorie OTMR-A a OTMR-B, t.j. kategorie motorových modelů s datem vzniku do roku 1950 s přesně specifikovanými dobovými motory, nebo jejich replikami. V těchto kategoriích postrádá totiž změna měřítka modelu smysl a vhodnou volbou předlohy lze stavět skutečnou historickou repliku, bez významnější ztráty výkonnosti modelu v porovnání s napodobeninami originálu ve změněném měřítku. Vše je totiž hlavně o výkonnosti historického motoru, zvládnutí jeho obsluhy, servisu a aerodynamické čistotě modelu.Řada členů klubů SAM mi může po přečtení následujícího odstavce položit otázku, proč se vlastně účastníme soutěží v SAM klubech, když s jejich pravidly pro stavbu a práci s předlohou, v podstatě, nesouhlasíme. Je to samozřejmě pro to, že chceme dokázat, že i s autentickými replikami se dá plnohodnotně soutěžit a příkladem pro všechny mohou být modely některých italských modelářů v OTMR-B, ale i Petra Hoška a Zdeňka Hanáčka ze SAMu 78, kteří staví svoje modely bez využití scalingu, zcela autenticky a jejich modely svojí výkonností představují absolutní špičku v OTMR-A.

Z našeho KHMM byli přihlášeni čtyři členové: Láďa Kulhavý, Petr Knob, Jirka Veinfurt a Karel Slupský. Z pracovních důvodů, bohužel, se nemohl účastnit Jirka Veinfurt, což je škoda hlavně pro něho a kategorii Texaco. Jak znám jeho Airborna z našeho letiště, tak by jeho model nebyl bez šancí na velmi slušné umístění. Zároveň to mohl být jediný skutečný Airborn na mistrovství, neb všichni ostatní použili pouze zmenšené napodobeniny tohoto modelu. Zbývající členové letěli, v asi nejnáročnějších kategoriích OTMR. Byla to pro nás první soutěžní zkušenost na této vrcholové úrovni. Zaostáváme ve výkonnosti motorů. Rovněž jsme zatím těžší než soupeři. Já jsem byl asi jediným, kdo létal OTMR-A s detonačními motory. Ač MVVS 2,5 D/1958 běží „jako za mlada“, nemůže při plošném zatížení okolo 33g/dm2 konkurovat žhavicímu Torpedu 29 při 23sec. běhu motoru. Přesto můj Coronet nakonec dosáhl na čtvrtou příčku.

V této kategorii byl naším nejžhavějším želízkem Playboy Jr. Petra Knoba s motorem Ohlsson 29. Křídlo modelu však nevydrželo razantní ukončení motorového chodu a model skončil zcela zničen. I to je však zkušenost a daň začátečníků v této kategorii. Dalším naším zástupcem v této kategorii byl můj Antares s motorem K-16. Motor je již ve stavu, kdy doslova dodýchává a tak jeho výkon nedává dostatek energie pro získání potřebné výšky. Model skončil na pátém místě. Překvapením, pro všechny z nás bylo, že se tentokráte vůbec nedařilo favorizovaným Italům a rovněž Belgičané byli přelétáni. Zvítězil prezident SAMu International Ed Hamler z USA. Výkon jeho motoru /replikaTorpedo 29 Ignition / je pro nás zatím nedosažitelný. Létal se zmenšeným Airbornem. Stoupavost jeho modelu dosahuje odhadem 8 – 10 m/sec…. Na druhém místě skončil Zdeněk Hanáček ze SAMu 78 a třetí byl jeho klubový kolega Petr Hošek. Na čtvrtém místě jsem skončil já s Coronetem a na pátém místě rovněž já s Antaresem. Petrův Playboy skončil díky havárii devátý. V této kategorii startovalo deset modelů .V kategorii OTMR-B /historické motory s obsahem 5,0 -10,6 cm2/ jsme nasadili do soutěže celkem 5 modelů. Naše kabinové modely Powerhouse byly mezi soutěžními speciály konce 40. let přeci jen již málo výkonnými i přes použití poměrně dobrých motorů Anderson Spitfire. Rovněž větší plošné zatížení je v motorovém letu znát. Jen o něco lepších výsledků dosáhl můj Cloud Snooper, který ještě před měsícem existoval jako Texaco. Po získání motoru Super Cyclone .65 jsem jej narychlo „přestrojil“ a dodatečně přihlásil k soutěži. Menší plošné zatížení bylo znát a model skončil celkově sedmý. Největší šance jsme vkládali do modelů Petra Knoba. Playboy Sr. s motorem Ohlsson .60 se předvedl skvěle a Petr v termice umí, tak vylétal při své soutěžní premieře dvě maxima. Dalším naším modelem v této kategorii byl Powerhouse Ládi s motorem Anderson Spitfire.65 Až do doby „nástupu“ Italů a Eda Hamlera vypadal výsledek nadějně. Italové tuto kategori však umí, navíc ji létají s krásnými modely tradiční italské konstrukční školy. S dokonale vyladěnými motory typu McCoy předváděli doslova raketové starty krásných, aerodynamicky čistých modelů. Jejich motorové lety končí po 35 sekundách ve výškách okolo 300 – 350 metrů…. Prostě nádhera a velká inspirace pro nás. Stejně výkonné modely předvedl pouze Ed Hamler se zmenšenou verzí Airborna a motorem Anderson Spitfire .65 s modrou, vysokokompresní hlavou a Nick Bruschi ze San Marina, který používá perfektně seřízené motory McCoy .60.

Posledním naším modelem byl Petrův model Sailplane. U tohoto modelu se zdá být Ohlsson .60 přeci jen příliš slabým a navíc nebyl v optimální formě. Svými výkony zůstal tento model za svými možnostmi. V případě osazení výkonnějším motorem by tento model uspěl lépe. V této kategorii byli naši členové jedinými zástupci ze států bývalého „východního bloku“. No a jak to celé dopadlo? Vyhrál Ed Hamler z USA s Airbornem. Stříbrný byl Domenico Bruschi ze San Marina s modelem Herky a na bronzové příčce se umístil Giovanni Ridenti z Itálie s modelem Duchesa . Čtvrtý Ital Bartolai Tiziano, letěl s modelem Pilade. Pátý doletěl Petr Knob s Playboyem a šestý byl Walter Gianati s Itálie a jeho model R.G.9. Na sedmé místo jsem se vklínil já s modelem Cloud Snooperem a na osmé Láďa s Powerhousem. Devátým místem jsem upevnil naše posty , opět s modelem Powerhouse. Zajímavostí je, že jsme s těmito modely a motory Anderson Spitfire, létali s Láďou takřka stejné časy. No a desátým místem vše završil Petr se Sailplainem. Jedenáctý opět Ital Gabriele Montebelli s Airbornem, dvanáctý belgičan Yves Burgeois s Playboyem a poslední skončil Domenico Bruschi, který díky stříbrné pozici již s dalším modelem nestartoval.

Co říci závěrem? Domnívám se, že naše účast na mistrovství SAMu měla svůj smysl. Naše atraktivní modely v měřítku 1:1 byly skutečně hojně fotografovány, rovněž byl o činnost našeho klubu poměrně velký zájem. Všechny propagační etikety s odkazem na naše stránky byly rozebrány zájemci. Víme, jakým směrem se máme v soutěžní činnosti ubírat, získali jsme první zkušenosti. Spolu s přáteli ze SAMu 78 Petrem a Zdeňkem jsme se správně nažhavili a pro příští rok se domluvili, „že prostě jdeme do TOHO“ neb OTMR-A i OTMR-B jsou prostě dramatické a skutečně náročné kategorie a nejvíce se přibližují ideálům našeho klubu. Určitě více než 2/3 modelů v těchto kategoriích by splnily i naše přísné požadavky na autenticitu předlohy. Změna měřítka je spíše vzácností a u Američanů je asi do jisté míry ovlivněna i transportními možnostmi. Myslím, že pro budoucnost našeho seskupení je důležité „neuzavírat se do sebe“ a být přístupnými i pro některé členy SAMu, kteří volí k historickým modelům v podstatě shodný přístup. Náš společný tréning s kolegy z Jeseníku na našem sletu v Chotěboři se dozajista promítl do jejich úspěchu v OTMR-A a i oni vlastně staví tak, že splňují pravidla našeho klubu. Pro příští rok jsme si již předběžně domluvili další společné tréningy na našich akcích… V našem klubu však létá více použitelných modelů. Třeba výborný Flying Pencil Josefa Havelky je skutečným „soutěžním brusem“ se vším všudy…

Pro informaci ještě uvádím, že na akci byly předány Edem Hamlerem pověřovací listiny nového SAMu 311. Oficiálním jeho zástupcem v ČR je dosavadní sekretář SAMu 78 JUDr. Zdeněk Slapnička. O náplni činnosti a o tom, čím se tento SAM bude odlišovat od ostatních SAMů v ČR, mi není nic známo. Pro náš klub to není nijak důležité, neb to pro nás, v podstatě, nemá žádný význam. Naše názory a přístupy k historickým modelům jsou prakticky již více než tři roky neměnné a postupně si získávají své další příznivce neb klub se neuzavírá nikomu, kdo volí shodný přístup k našemu koníčku.

Jako na každé obdobné akci, se i na ME 2012 vyskytla drobná porušení pravidel, či snaha např. o použití delšího gumicuku v kategorii větroňů. Pořadatelé však tentokráte udělali pro objektivitu soutěže určitě maximum. Ono ostatně, při kláních tohoto typu, by dodržení pravidel mělo být spíše morálním závazkem soutěžícího, než starostí pořadatele…. Každý, kdo někdy organizoval a zajišťoval nějakou modelářskou akci, byť pouze místního významu, musí ocenit nasazení, vysokou profesionalitu organizace a zajištění celé akce. Osobně jsem se ještě nesetkal s takto výborně zvládnutou vrcholnou modelářskou akcí historických modelů. Pořadatelům akce tedy patří skutečně velké ocenění i vzhledem k počtu účastníků a modelů. Příjemné prostředí, nádherná krajina, dobré počasí, přispěly k tomu, že na Slovensko 2012 se bude v historickém leteckém modelářství vzpomínat jistě dlouho…

Videa z akce:

Historikům 3x zdar!!!