Historický model POWERHOUSE (část třetí)

Po zdárném barevném dokončení modelu a po nanesení písmenek a obtisků zbývalo Powerhouse nalakovat vrchním lakem. Trochu jsem měl dilema, jaký lak zvolit. V minulosti jsem totiž používal syntetický lak ve spreji, který dodává firma JINO z Hradce Králové. Laku metyl nevadí, dobře se s ním pracuje, ale má jednu malou nectnost – časem zežloutne… Na letadlo v přírodní barvě jsem jej proto použít nemohl. Nakonec jsem použil vrchní lak, který se nanáší na metalizované barvy automobilů. Jedná se o čirý dvousložkový lak, který se nanáší stříkací pistolí. Je již naředěný na vhodnou konzistenci, tak zbývá rozmíchat dva díly laku a jeden díl tužidla, připravit stříkací místo a dát se do toho. Lak se perfektně slije, nestéká a zhruba za tři hodiny je možné s dílem již manipulovat.

V další fázi proběhla kompletace modelu. Osazení motoru, systému zapalování a veškerá další nezbytná technika. Nakonec jsem zhotovil koncovky táhel.

Posledním krokem před zkouškou motoru bylo přeměření a spočítání plochy křídla. Dostupná literatura, stavební plán a internet udávají plochu 72 dm². Já jsem došel k výsledku 72,5 dm². Tento výsledek přičítám způsobu měření , ale v podstatě jsem si ověřil, že udávaná hodnota plochy Powerhouse je správná.

V následujících dnech jsem model připravil na zkoušku motoru, dokonce jsem si pořídil i digitální mincíř, abych mohl měřit tah motoru na zemi. Motor Anderson Spitfire je osazen dřevěnou vrtulí 14/6. Po nastartování točí 6780 otáček a vykazuje tah 1750 gramů. Následně jsem doladil ovládání otáček pomocí změny předstihu a vyzkoušel jsem zhasínání motoru. Vše funguje. Ten den jsem ještě vyzkoušel několik jiných vrtulí, ale nejlepší se mi jeví rozměr 14/6. Na sobotu 24.března jsem naplánoval zálet Powerhouse.

V brzkém dopoledni se scházíme s Milošem na letišti AMG Mýto a já sestavuji model. Do nádrže plním metylové palivo s dvaceti procenty ricinu a startuji motor. Následně se nestačím divit ! Serva kormidel začala škubat a výchylky směrovky s výškovkou připomínají mávání křídel ornitoptéry … Ještě nedávno jsem tvrdil, že jsem se s rušením od motoru nesetkal, natožpak na 2,4 giga! Tak to tady je, ale co s tím? Něco je jinak. Chtěl jsem tento den jet ještě do Bolešin k panu Davidovičovi. Místo toho jedu domů a zapalování podrobuji analýze. V mých předchozích modelech jsem vždy používal zapalovací cívky od pana Trojana a vše funguje bez problémů. Do modelu Powerhouse jsem tentokrát osadil originální americkou cívku, včetně vn kablíku a drátěné příchytky na svíčku motoru. Zapalovací cívku ponechávám, nahrazuji vn kablík a na jeho konec osazuji odpor 15 kiloohmů a klasický malý krokodýlek. Přesně tak, jako v minulých instalacích. Netrpělivě se chystám na vyzkoušení motoru. START. A je hotovo! Najednou vše funguje tak, jak se má. Motor se točí a serva jsou v klidu. Spadl mi kámen ze srdce.

V nedělním ránu, po změně času odjíždím na letiště. A protože jsem tentokrát sám, tak model po sestavení kotvím k zemi. Naplnil jsem palivo, spouštím motor a vše raději ještě jednou kontroluji, ale ono to funguje a tak s mírnou nervozitou vypouštím Powera vstříc oblakům. Po třímetrovém rozjezdu se sám odlepuje a celkem strmě stoupá. Hurááááááááááá. Koriguji let a v bezpečné výšce zkouším reakce kormidel a regulaci otáček. Jedna velká pohoda. Při polovičních otáčkách model stále stoupá a na zvýšený volnoběh si drží letovou hladinu. Kormidla jsem trimovat nemusel. Následně vypínám motor a zkouším model v kluzu. Ten pohled je úchvatný! Těžiště jsem trefil správně, opět nemusím nic trimovat. Po efektním přistání mám ještě mírný třes v kolenou, ale hlavně mám velkou radost. Jdu si dát kávu na uklidnění.

Uskutečňuji ještě další dva lety, které si již užívám. Díky regulaci otáček motoru model nyní i efektněji startuje. Jenom začínám trošku pochybovat nad soutěžením s tímto modelem v kategorii OTMR-B, kde je čas motorového chodu omezen na 35 vteřin a následný letový čas je stanoven nalétáním maxima o délce osmi minut… No uvidíme, jsem na počátku.

Uběhlo několik dnů a mě se dostává do ruky nový motor Anderson Spitfire od Marvina Millera z Kalifornie v USA. Nádherné zpracování, radost pohledět. Tak jsem jej osadil do modelu a provedl jsem zkoušky. Palivem je metyl s dvaceti pěti procenty ricinu. Následovalo bezproblémové spuštění a nejdříve jsem vyběhl několik nádrží pro částečné zaběhnutí. Motor má v prvním pokusu namontovánu dřevěnou vrtuli – Pelikánku o rozměru 14/6. Motor startuji a po celkovém doladění a nastavení měřím otáčky. Mám pocit, že jde lépe… 6850 otáček, ale jsem překvapen tahem. Dostávám se na 2200 gramů. Slibný začátek. Následně osazuji šedivou „elektrickou“ vrtuli od Graupnera o rozměru 13/6, startuji a motor ječí … 8900 otáček a tah je 3200 gramů. To tedy koukám! Do třetice dávám na motor dřevěnou vrtuli Top Flite o rozměru 13/5,5 a to je hukot… 9400 otáček, ale tah klesá na 2800 gramů. Ale stejně. Nyní začínám být spokojen. Ještě to vyzkoušíme ve vzduchu.

Je středa 28. března 2012 a venku je krásný den. Tak jsem vyrazil na letiště do Mýta podruhé zalétnouti Powerhouseho s novým motorem Anderson Spitfire. Dorazil jsem tam okolo půl páté a musel jsem trošku posečkat, protože foukalo. Trvalo to asi půl hodiny. Zachránila to jedna káva. Startuji motor v ukotveném modelu, vše je bez problému a já vypouštím Powera vstříc oblakům. Pánové – to je mazec! V podstatě po uvolnění modelu jde nahoru. Kolmo to sice není, ale přesto mu koukám na záda! To jsem ještě nezažil. Musím tlačit výškovkou, protože jinak by asi šel do přemetu. První motorový let byl dosti adrenalin. Kluz je stále perfektní, a tak asi po šestiminutovém letu model sedá, jako do peřin. Po uklidnění jsem udělal ještě další tři lety, zatím bez omezení chodu motoru, ale vyzkoušel jsem si start, regulaci otáček a vypínání motoru. Krásný podvečer na letišti. Dneska jsem absolutně spokojený. Pochopitelně na letišti jsem byl, jako na potvoru sám, tak opět žádná letová fotka není… Pouze ty na zemi.

Co říci závěrem ? V Powerhousovi jsem získal další krásný historický model, postavený ve správné velikosti a opatřený správným motorem. Letový projev je úžasný a opět jsem se utvrdil, že pohled na letící model s pobrukujícím motorem, osvícený zapadajícím sluncem je pravým balzámem na duši.

Historikům třikrát zdar !!!